čtvrtek 25. srpna 2005

Modlitba válečníka

...v chladné zimním dni jsem šel zakletým lesem, z dáli jsem slyšel dusot kopyt a řinčení zbraní. Šel jsem za tím zvukem až jsem došel na kopec. Pod ním velké armády...stály...čekaly... Ptal jsem se sám sebe na koho nebo na co tam čekají. Najednou prudký závan větru přišel ze severu a objevil se osamělý jezdec, držící ocelový meč. Pak z jihu přišel jiný, nesoucí velkou bitevní sekeru. Z východu přijel další, v rukou měl kopí. Nakonec se na západě objevil jezdec vládnoucí obrovskou palicí... S nimi přišly armády Nesmrtelných. Nebylo jich mnoho, ale výraz v jejich tvářích každému říkal, že buď zvítězí nebo zemřou... Nastalo velké ticho...

...viděl jsem ty čtyři jezdce, jak pozvedli své zbraně. Bez varování, řvouce svůj válečný pokřik vedli své muže na zteč, s armádami pod kopcem se srazili s velkým třeskem a já cítil jak se země třese pod kopyty jejich koní...

...Když se dým rozplynul, viděl jsem tisíce mrtvých těl, rozptýlených po celém bitevním poli. Ti čtyři jezdci vyjeli společně na kopec, pod nimi se shromáždili jejich muži, aby jim přísahali věrnost...
"A dědečku..."
"Ano?"
"Kdo byli ti čtyři jezdci?"
"Kdo byli? To byli Králové Metalu!!!!"

Myslím si, že neexistuje lepší způsob jak uvést skupinu Manowar, než úryvkem z jejich kusu Warrior's prayer. Podle mého názoru velmi dobře vystihuje charakter skupiny i muziky, kterou produkuje. Velká část jejich písní totiž zní jako modlitby k Odinovi. Členové skupiny se zároveň stylizují do podoby středověkých válečníků, bojujících proti nevěřícím psům metal hanícím... Za tímto účelem se naučili perfektně ovládat struny kytar a paličky bicích, kterými za inspirujícího zpěvu Erica Adamse decimují řady popík vyznávajících diskofilů...

Skupinu založil baskytarista Joey DeMaio. Tenhle chlapík dělal dříve pyrotechnika pro Black Sabbath. Na jednom koncertu se setkal s kytaristou Rossem Friedmanem (Ross the Boss) ze skupiny Shakin' Street, která dělala Sabbathům předskokana. Po koncertě s ním dlouze promluvil na téma založení nové skupiny. Tato měla být nejhlasitější na světě a přesto za něco stát... Promluvil k němu zřejmě přesvědčivě, protože Ross souhlasil. Joey dále oslovil "kámoše odvedle" vyučeného řezníka Erica Adamse, dnešního zpěváka Manowar. Místo bubeníka obsadil jistý Donny Hamzik, který však se skupinou vydržel pouze do dokončení prvního alba.

Skupina oficiálně vznikla v roce 1980 a za své přijala jméno Manowar, které původně v 18. století patřilo lodi. První album natočila v roce 1982. Jmenovalo se Battle Hymns a jakkoliv jej dnes fanoušci oceňují, ihned po svém vydání se s velkou odezvou nesetkalo a nejspíš proto skupinu opustil kromě bubeníka i manažer... Hamzika nahradil Scott Columbus, který na druhém albu "Into glory ride" předvádí, že si za to umí sednout... Pod jeho údery se rozpadají bubny a paličky v prach se obrací - proto si nechává na zakázku vyrobit bubny speciální z nerez oceli.

Velmi silný dojem ve skupině manowar zanechali angličtí fanoušci, na jejichž počest bylo během pouhých šesti dnů nahráno album Hail to England. Angličtí fanoušci skupiny Manowar byli zároveň překřtěni na Army of Immortals (Armáda Nesmrtelných).

Po vydání čtvrtého alba manowarů "Sign of the Hammer" následuje koncertní šňůra, na níž si skupina vyřvala zápis do Guinnesovi knihy rekordů. Naměřeno bylo 129,5dB. Pro srovnání - startující stíhačka vyloudí ze svých útrob zvuk o 130dB...

Následují alba "Fighting the world" (1987), "Kings of Metal" (1988), Triumph of Steel (1992) a Louder then Hell (1996). Na albu Triumph of Steel najdeme nejdelší písničku Manowar - Achilles. Má téměř půl hodiny a je inspirována Homérem. Po albu Louder then Hell skupina vydává nějaké kompilace a hlavně dvě nahrávky z koncertů - Hell on Stage live a Hell on Wheels. Další album vychází až v roce 2002 a jmenuje se Warriors of the world. Na tomto albu najdeme pár předělávek amerických lidovek a dokonce metalový cover árie Nessun Dorma. Z originálů zaujme především titulní píseň se svým téměř půldruha minutovým velmi efektním úvodem...


Skupina Manowar je tu už 25 let a já doufám, že tu ještě dlouho bude, protože lepší metalová kapela prostě není...

10 komentářů:

  1. jsou skvělí....moc! Mám tady pár kousků a ráda se k nim vracím.
    galahade, v poslední době se nějak nemůžu dostat z Apokalypticy....např. BitterSweet...
    Ale není to jen Apokalyptica...mám prostě ráda metal ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Jani,já poslouchám kdeco. Spousta skupin mě zaujala... ale spousta z nich tak jedním dvěma vynikajícími kusy, které výrazně vystupují nad průměrným zbytkem. Manowar jsou jiní. Od Manowar je skvělé úplně všechno. Burn, Demon's whip, Return of the warlords, Number one, Call to arms, Battle hymns,... a pak ten zbytek jsou jedna perla vedle druhé...

    OdpovědětVymazat
  3. To máš pravdu....od některých skupin je vážně dobrých jen pár věcí. Zapamatuješ si a necháš třeba jen jednu nahrávku.
    Manowar jsem poslouchala už hodně dávno. Souhlas, jsou bezvadní...žije jim to!

    OdpovědětVymazat
  4. Takových skupin je málo... Stylem trochu jinde, ale přesto dobrá je Metallica. Ta je takhle dobrá ale hlavně díky Hetfieldovi, kterej umí pobavit fanoušky na koncertech. Ale to už taky neni tak úplně o muzice. Tu mají Manowar jednoznačně nej...

    OdpovědětVymazat
  5. nic proti hlasitému poslechu, ale...příliš vysoká hranice hluku může být negativním faktorem, ovlivňujícím naše zdraví. Jde však o hodnocení silně subjektivní. Za příjemný a uklidňující hudební zážitek můžeme považovat poslech oblíbené heavy-metalové skupiny, při kterém vibrují skleničky na polici. Jiný názor však může mít sousedova rodina s ročním dítětem. Při svém poslechu metalové hudby, která optimálně vyzní při velké hlasitosti, bychom měli být ohleduplní i ke svému okolí, protože vysoká hladina hluku může vyvolat stavy podráždění, stres, deprese, žaludeční potíže, sníženou obranyschopnost organismu a může i zvyšovat riziko onemocnění oběhového systému. Při překročení hranice intenzity hluku 95 decibelů dochází k poškození sluchového ústrojí s trvalými následky.Tato hranice bývá překračována na rušných dopravních tepnách, ale i při koncertech rockových kapel. Nelze také doporučovat poslech walkmanů hlasitě puštěných, neboť si tak zakládáme na nedoslýchavost.

    Při svém dlouholetém působení na letišti jsem se často ocital v bezprostřední blízkosti startujících tryskových letadel. Byli jsme povinně vybaveni specielními protihlukovými přilbami, které chránily i týlní část hlavy před vibracemi, způsobujícími poškození sluchu. Přesto při periodických prohlídkách na foniatrii nám všem byla zjištěna určitá poškození sluchu. A co teprve pravidelní návštěvníci koncertů metalové a rockové hudby!

    OdpovědětVymazat
  6. To jsem psal já,sorry, neumím se už ani podepsat... :)

    OdpovědětVymazat
  7. Anquetile,to o čem tu píšeš bohužel patří k věci. Bohužel proto, že s tím nic nenaděláš.

    Když už jsi začal o těch letadlech - na střední škole jsme měli povinné praxe. Já byl v Aeru Vodochody a viděl jsem tam kromě jednoho hrozně důležitýho Američana i pár užitečných věcí. Byl jsem přítomen u motorových zkoušek jedné právě narozené Alcy... Výkon jejího motoru se s turbofanem z Boeingu 737 sice nedá srovnat, přesto na ten bordel, co udělala, nikdy nezapomenu... ;o)))

    OdpovědětVymazat
  8. Galahade,o érech jsi přece začal sám s těmi decibely. Nedovedeš si představit ten rambajs, když jsme kousek od nahozených motorů dodatečně dávali do bagáže zavazadla. Ten hřmot byl šíleně stresující a nebezpečí obrovské (viz link na video):
    http://www.ftipky.cz/videa/proudovy_motor.mpg

    OdpovědětVymazat
  9. Vždyť říkám,od Alcy mi to stačilo...;o)))

    OdpovědětVymazat
  10. protihluková přilbaHledám ke koupi protihlukovou přilbu, děkuji.

    OdpovědětVymazat