Nic se nemá přehánět...

...aneb To sem tomu zase vylízal ..... (co se dalo)

Nevím už ani pokolikáté jsem se přesvědčil o pravdivosti slov z nadpisu. Ale pořád si nedám říci, a tak se podezírám z vlastnictví inteligence jen velmi skromné úrovně. Začal nám semestr s oficiálním přívlastkem "letní" a sebou přinesl i předmět přinášející nejmenší bolehlav - kdo hádá tělocvik, hádá správně. Vysoká škola je vysoká škola, a tak nabízí poměrně velké množství sportovních odvětví, na nichž si člověk může v zájmu svého zdraví ničit svoji tělesnou schránku. Já se - dnes už mohu říci, že tak činím pravidelně - zapsal na kulturistiku. Ne že bych chtěl vypadat jako californský guvernér ze Štýrského Hradce, ale fotbal mi nejde, basket mě nebaví ... a ze zbylých možností mi právě kulturistika přijde nejsmysluplnější. V pátek - tedy včera - byla první hodina tělocviku, a jelikož je to vynikající odreagování od všedních starostí, jako je třeba matematika, cvičil jsem s nadšením a vytrvalostí, kterou bych u sebe nikdy nehledal. Cvičení jsem neflákal, cviky jsem prováděl striktně a intenzivně s hmotností, jež jsem na rozjezd po téměř dvouměsíčním flákání považoval za rozumnou. Po hodinovém cvičení jsem byl značně vyčerpán, což sebou přineslo menší potíže při cestě domů, nicméně byl jsem spokojen s dobře odvedenou prací. Zkrátka jsem odcházel s tím, že jsem pro sebe něco udělal. Tento pocit mě však opustil dnes nad ránem, když jsem pocítil značnou bolest v oblasti vánočního svalstva (rozuměj břišní svaly) při pouhém otáčení z boku na bok... A asi by se na trupu nenašla jediná svalová skupina, která by o sobě ještě nedala vědět.

Jedinou útěchou jsou mi slova, jež jsem si v jednom armyshopu přečetl na zádech jednoho trička: "Pain is a weakness leaving the body", neboli Bolest je slabost opouštějící tělo. Doufám, že tomu tak skutečně je, protože by mě skutečně otrávilo, kdyby mě měl celý člověk bolet zbytečně...