Asi jste pochopili, že řeč je o noži. Otvírákem na krky jej nazývám proto, že k tomuto účelu od 2. světové války slouží a nutno podotknout, že dobře. Nějak mám pocit (nejen já), že britské speciální jednotky by tehdy bez těchto dýk nějak nebyly úplně celé. Německých hrdel, jimž dal voják Commandos nebo SAS "ochutnat" jeho čepel, nebylo málo...
Tento nůž je dílem dvou mužů - pana Fairbairna a pana Sykese. Správně jste si domysleli souvislost mezi jejich příjmeními a označením dýky... Tito dva pánové pracovali jako policisté v Šanghaji a díky tomuto povolání získali množství znalostí a dovedností, které se na začátku 2.světové války rozhodla využít SOE. Starali se o fyzický výcvik budoucích agentů, učili je zacházet s chladnými zbraněmi, učili je bojovat holýma rukama ... a jelikož holýma rukama se lépe bojuje, když tyto nejsou tak docela holé, vymysleli dýku, která měla při celkové délce 30 centimetrů 18 centimetrů dlouhou čepel. Tuto později začali fasovat příslušníci speciálních jednotek ( SAS, výsadkáři, Commandos). Existovala ještě menší varianta - 76 milimetrů celková délka - kterou dostávali právě agenti SOE. Umožňovala skryté nošení dejme tomu v klopě kabátu a agentovi dávala možnost dostat se z nejhoršího... Nejeden německý voják doplatil na větu: "Ihre Dokumente!"
Já jsem se k tomuto noži dostal celkem vzato náhodou. Přišel mi jednou katalog jednoho armyshopu z Kroměříže, který se sice specializuje na americkou výstroj, ale pár britských kousků se v něm přeci jen najde. Mezi nimi i Fairbairn-Sykes, a to za cenu 2499 těžce vydělaných peněz. Nůž se mi líbil, netajil jsem se tím, že o něj stojím, ale dva a půl tisíce není právě málo peněz tím spíš, že jsem je neměl. Loni v listopadu jsem se tak poflakoval po Karlově náměstí a zabrousil do nožířství Navajo ve Václavské pasáži ... jak jsem se tam tak rozhlížel padlo mi oko na jeden kousek, který z dálky nápadně připomínal Fairbairna. Když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že JE TO ON...a dokonce o sedm stovek levnější, než v onom výše zmiňovaném Armyshopu. Nicméně peníze jsem stále neměl, a tak i těch 1800,- bylo problém.
Od letošního ledna pracuji na recepci u jedné projekční firmy. Slovo pracuji asi není ten správný výraz pro činnost, kterou tu vykazuji (nejhmatatelnějším výsledkem mojí "práce" je tento blog ;o)), nicméně platí mne za to a mohu říci, že docela slušně. Minulou středu jsem bral a to částku poněkud nadstandartní (je to blbý, ale takový peníze už tady asi nedostanu...). Dýka mi ležela v hlavě cca půl druhého roku, rozhodně neměla důvod ji teď opouštět... Rozhodování nebylo jednoduché. Ona s jídlem roste chuť a čím víc peněz máte, tím víc jich potřebujete na ukojení svých potřeb... Zkrátka dýku jsem chtěl, ale říkal jsem si, že by se mi ty peníze určitě hodily i jinde a možná, že i víc... Dopadlo to tak, že jsem si vzal peníze a šel do nožířství rozhodnut si dýku koupit, pokud ji budou mít stále za 1800 peněz. Musím se však přiznat, že jsem příliš nepočítal s její koupí, jelikož již v listopadu mi prodavačka říkala, že pravidelně tohle zboží nechodí a na skladě toho také tuny nemají... Vstoupil jsem do obchodu, udělal pár nejistých kroků směrem k vitríně, kde jsem Fairbairna viděl poprvé...A BYL TAM...aby toho nebylo málo tak o další dvě stovky levnější - přesně za 1609 krunek jsem si tedy domů odnesl dýku Fairbairn-Sykes. Beru to tak, že mi byla v podstatě vnucena...
Od té doby se s ní chlubím takříkajíc na potkání, chlubím se tedy i teď Vám. Chcete-li vidět, jak nůž vypadá, navštivte tyto stránky:
http://www.surplusandadventure.com/ishop/800/shopscr1651.html
Žádné komentáře:
Okomentovat