Firemní sranda mač II

aneb Kokilárna vrací úder...

V sobotu 23.9. se odehrál odvetný fotbalový turnaj naší firmy, tentokrát v Průhonicích. Díky podtitulu si asi většina čtenářů domyslí, jak tento turnaj skončil. Tým kokilárny v turnaji zvítězil beze ztráty bodu s celkovým skóre 19:1. Oproti červencovému turnaji v Košťálově se sobotní odvety zúčastnily mírně pozměněné týmy - Kokilárna, Z-10, FC-KK a namísto moldavského Sattlefestu nastoupil tým složený ze slovenských zaměstnanců firmy. Takže opět shrnu naše tři utkání:

1) Kokilárna - Z-10 3:0

Na týmu Z-10 se podepsala neochota některých jejích klíčových hráčů vycestovat mimo svoji rodnou vísku, a tak zbytek měl problém sestavit tým šesti hráčů, aby se alespoň mohli zúčastnit turnaje. Po smršti tří gólů, které těsně po sobě skončily v síti Z-10 se zbytek utkání dohrával spíše v exhibičním tempu, nikdo se nehonil, jen občas si někdo nahlas vynadal za nějakou tu spálenou šanci...

2) Kokilárna - Slovensko 11:0

Slováci odehráli s Kokilárnou svůj poslední zápas na turnaji. Předchozí dva prohráli, a tak na nás už nějak moc neměli náladu a zápas spíš odchodili. Výsledek tomu 100% odpovídá. Slováci se ani jednou nedostali za polovinu, naproti tomu kokiláři si s chutí zastříleli a nahnali si skóre, takže do posledního zápasu šli s vědomím, že právě díky vysokému skóre stačí remíza.

3) Kokilárna - FC-KK 5:1

FC-KK bývá tradičně považován za favorita turnaje. Těžko odhadovat důvody, ale svůj podíl "viny" na tom bude mít jednak fakt, že Kancelářské krysy spolu chodí každý týden trénovat, a pak jsou tu také výkony brankáře nezanedbatelné kvality. Nicméně tým je také tradičně velmi přemotivovaný, což na jeho výkony nemá právě blahodárný vliv. Dále - díky tomu, že hráči FC-KK nejsou zvyklí v zápasech prohrávat - neumí hrát pod tlakem. Pod ten se dostali poměrně záhy, když hned v začátku zápasu padl gól z rohového kopu a prakticky ihned po rozehrání druhý, tentokráte normálně ze hry. V druhé půli nastříleli kokiláři krysám další 4 branky, což krysy mírně řečeno rozladilo. Za Krysy hrající ředitel našeho podniku utkání vyhecoval do té míry, že po ukončení utkání si mnozí odmítli se soupeřem byť jen podat ruku. Osobně považuji za velmi nešťastné, když po akci, jež by měla stmelit kolektiv podniku, mají její účastníci chuť si navzájem rozbít tlamu...

Po turnaji následoval (zřejmě obvyklý) debriefing v holském hostinci. pojedli jsme popili, dobře se poměli, tentokrát však střídmě, neb tento večer byl prost jakékoliv nabídky na nocleh. není divu - pokud si vzpomenu odkud přišli v červenci, tak: 1) onen slévač, který mi nocleh nabídl v případě, že bychom se v hospodě zapoměli a já se neměl jak dostat domů, už ve firmě nepracuje a nerozloučil se s ní právě v dobrém. on se s ní vlastně nerozloučil vůbec - od některých pracovníků firmy si popůjčoval peníze, jež by celkem daly dohromady asi tak tři moje měsíční mzdy... Takže se sebral a zdrhnul. 2) Rozverná kolegyně tentokráte svoji přízeň věnovala dvojici ukrajinských pracovníků a na mě jí díky bohu nezbyl čas.

Domů jsem dorazil okolo desáté večer s mírnou opičkou a lahví argentinského Cabernetu v ruce. Obé bylo nadšeně přijato, umyto a uloženo ke spánku...