Firemní sranda mač

...aneb jak si utrhnout pytel ostudy se ctí...
Včera se na hřišti v Košťálově nedaleko Semil konal fotbalový turnaj naší firmy. Zrovna tam se konal proto, že naše firma tam někde poblíž má dvě ze tří provozoven. Hrálo se vždy 2x15 minut a turnaje se zúčastnily čtyři týmy, kteréžto byly složeny z reprezentantů slévárny hliníku (Kokilárna), kancelářských krys (FC KK), moldavských zaměstnanců firmy (Sattlefest) a ještě zaměstnanců semilské provozovny (Z10). Já hrál za slévárnu hliníku a naše tři zápasy vidím asi takhle:

Kokilárna - Z10 ... 3:7 (3:1)
Nejneuvěřitelnější zápas dne, na který s otevřenou chlebárnou zírali všichni účastníci včerejšího chmelení kolektivu naší firmy. Hráči Z10 měli v nohách zahajovací zápas turnaje, který odehráli proti Sattlefestu a vyhráli poměrně jasně 8:3. Jejich první zápas jsme pozorně sledovali, abychom se poučili z chyb druhých a nemuseli je dělat sami. Začátek našeho utkání vypadal, že jsme se poučili skutečně důkladně. Naše sestava byla velmi ofenzivně laděna - hráli jsme pouze s jediným defenzivním hráčem, přesto první gól padl do sítě Z10 po necelých třech minutách, když jsem vypíchl balón z nohy jednoho z protihráčů, rozběhl se s ním směrem k brance, tím na sebe přilákal pozornost tří hráčů soupeře, abych posléze přihrával volnému spoluhráči, který skóroval takřka do prázdné branky. Soupeř sice dokázal vyrovnat, ale jeho radost netrvala dlouho. Soupeřův gólman chybně zakročil proti střílenému centru našeho obránce a srazil si míč do vlastní sítě, z čehož měli jeho spoluhráči skutečně upřímnou radost. Poslední gól prvního poločasu jsem vstřelil já po efektivní a na pohled líbivé kombinaci na polovině soupeře. Obránce rozehrál na levou stranu, kde krásně našel nabíhajícího spoluhráče. Tento byl sice tísněn dvěma soupeřovými obránci, ale přesto se mu povedlo jednomu z nich nasadit house a poslat mi míč před v tu chvíli bezmocného brankáře, jehož svatyni jsem vyprášil pravý horní roh... Bůhví, co se to s námi dělo od druhé půle tohoto zápasu. Snad to bylo zraněním klíčové postavy našeho týmu - hrajícího trenéra, který se při jednom obětavém obranném zákroku srazil s hráčem soupeře, oba upadli ale bohužel - náš hráč byl vespod a zlomil si tam vřetenní kost. V každém případě se v druhé půli obraz hry docela změnil. Naplno se projevila nervozita našeho brankáře, který předváděl velmi slabé výkony a byl brzy vystřídán. Bohužel střídání přišlo příliš pozdě. Soupeři se totiž již povedlo skóre otočit a navnaděn náhlým zvratem ve vývoji utkání už vedení nepustil, naopak svůj náskok do konce zápasu zvýšil o další tři branky.
Výsledek vidíte v titulu odstavce...

Kokilárna - FC KK ... 0:3 (0:1)
Vývoj tohoto utkání byl poznamenán naším neúspěchem v zápase se Z10. Hráli jsme jak opaření a upřímně - můžeme být rádi, že jsme prohráli jen o tři góly. Výborně sehraný soupeř nám jich mohl nasázet patnáct a nikdo by se tomu nemohl divit. Několikrát se míč kutálel podél naší brankové čáry a brankář za ním jen bezmocně koukal. Za celý zápas jsme brankáře soupeře ohrozili pouze jednou, když jsem opět jednomu ze soupeřových hráčů sebral míč a okamžitě s ním postupoval k brance. Ačkoliv se na mne pověsili asi tři bránící hráči, zastavit mne nedokázali (když už své téměř metrák važící tělíčko dostanu do rychlého pohybu, podoben jsem tanku a tři lidi mne prostě nezastaví), a tak jsem se nakonec ke střele dostal. Bohužel brankář měl včera evidentně svůj den a moji střelu bez sebemenších problémů chytil a nejsem si jist, jestli si posléze ještě provokativně nezívl...

Kokilárna - Sattlefest ... 1:6 (0:4)
Na toto utkání jsme si věřili. Bůhví kde se v nás ta sebedůvěra vzala po dvou prohraných zápasech, ale je to jedno, protože nám stejně nevydržela příliš dlouho. Opět se projevily všechny slabiny rozestavení 1-2-2. Náš jediný obránce nebyl schopen uhlídat pohyblivé hráče Sattlefestu a tak ačkoliv útočná síla obou mužstev byla více méně vyrovnaná, první poločas jsme prohráli o čtyři branky. Druhá půle už daleko více odpovídala obrazu hry a skóŕe této části zápasu bylo daleko vyrovnanější. Chvíli to dokonce vypadalo, že náš tým jak Fénix z popela vstal a nadechl se k mohutnému obratu. To když si spoluhráč efektně pohrál s obránci v pravém rohu hřiště a následně mi přihrál před takřka prázdnou branku, kterou jsem díky bohu neminul... V dalším průběhu hry se mi několikrát dostal míč na nohu a já mohl sám postupovat na branku. Obvykle však proti mě zakročil postavou zavalitý obránce, proti kterému mi nepomohl ani ten výše zmíněný metrák živé váhy. Přes veškerou snahu se nám už skórovat nepodařilo, soupeři se naopak podařilo vsítit hned dvakrát...

Naše výkony nijak komentovat nebudu. Myslím, že to není potřeba. Závěrem jen dodám, že turnaj vyhrál tým Z10 po remíze s FC KK a to díky lepšímu skóre, když ve dvou předešlých zápasech vstřelil celkem patnáct gólů.

Po ukončení turnaje týmy shodili dresy a družně se mezi sebou bavili, představujíce si navzájem své manželky a přítelkyně popíjeli svijanskou jedenáctku, pojídali klobásu a to vše na účet podniku... Okolo čtvrt na šest odpoledne jsme se naskládali do autobusu a odebrali se k domovu. tedy k domovu. Do Průhonic. Zde se někteří z nás usadili v Holském hostinci, dokoukali na utkání Anglie - Portugalsko a nadávali Rooneymu za to, že Anglii poslal domů on a ne Portugalci. Pokud jde o MS 2006, náladu mi pozvedlo vyřazení Brazílie, jejíž hegemonie mne už nějak přestávala bavit. Obzvlášť poté, co její hráči zůstavali své pověsti hodně dlužni. Jeden z účastníků tohoto posezení se dal do řeči se dvěma přenádhernými dvacetiletými slečnami a jelikož byl neodolatelný, tyto si přisedli k nám. Zjistil jsem, že jedna (ta hezčí; metalová princezna) je ze Smíchova, ta druhá (taky ujde, ale růžová) pak z Hájů a byly se podívat na Průhonický zámeček a zámecký park. Bohužel jsem zachrápal a neřek si Smíchovce o číslo ani jiný kontakt... Jsem já to ale jouda. Když to shrnu, den mi dal jedny bolavé nohy, opičku a dvě nabídky na nocleh. Jedna přišla od spoluhráče, který se zavázal mi poskytnout přístřeší, pokud bychom se v hostinci zapoměli, druhá cestou domů od kolegyně, která si celý den pomocí oné výše zmíněné svijanské jedenáctky udržovala velmi rozvernou náladu. Hádejte kde jsem spal...:-)