Luxusní víkend

Happy happy Helloween, Helloween, Helloween...happy happy Helloween óó óó óó-o...

Neodolal jsem a zajel si do Vizovic na festival Masters of Rock. A mělo to poměrně dobrodružný průběh. Je to celkem dlouho, co jsem se dozvěděl, že pozvání na festival přijala skupina Helloween. Několikero jejích loňských koncertů v Čechách a na Moravě mi uniklo, a tak od chvíle, co jsem se dozvěděl o jejich účasti na Masters of Rock, jsem věděl, že TAM PROSTĚ NEMŮŽU CHYBĚT.

Jenže ono to dost dlouho vypadalo, že klidně můžu. Nejdřív to vypadalo, že nebude s kym jet. Původně jsem tak nějak počítal, že bych tam jel s tou Křepelkou, které jsem tu věnoval pár článků. Z ducha oněch článků si snadno vyvodíte, že chvílema jsem to nepovažoval za úplně nejlepší nápad. Pak jsem přišel o brigádu a tím o příjmy. Posléze mne vyhodili ze školy a já musel hledat práci. Nastoupil jsem začátkem dubna a zjistil, že během Masters ještě nebudu mít nárok na dovolenou. Vzhledem k třísměnnému provozu to taky mohlo dopadnout tak, že bych se do Vizovic mohl podívat jen v sobotu a to by jaksi nebylo úplně to pravé... Zkrátka to nevypadalo dobře.

Nicméně v pondělí 10.7. někdy nad ránem jsem zjistil, že jedu z noční. Samo o sobě žádný velký důvod k nadšení, ale v širších souvislostech... Noční směnou pracovní týden začíná - první směna je z neděle na pondělí a poslední tím pádem za čtvrtka na pátek. Navíc po týdnu nočních následuje týden odpoledních a z toho plyne, že přes mastery mám vlastně čtyři dny volna. Tak začala honba za lístkem. Nejdřív jsem zkoušel lanařit kámoše, který se nedávno vyslovil v tom smyslu, že by ten lístek asi sehnat dokázal. To bohužel neklaplo. Nicméně bylo mi doporučeno podívat se na diskuzní fórum na webu Mastersofrock.cz - tam by se prý něco sehnat dalo. Nekecal. Jen co jsem tuto stránku otevřel, mrkal na mne inzerát nějakého Mirose, který nabízel lístek za 600,-. Ihned jsem dotyčnému zavolal a plácli jsme si. Další věc, kterou bylo potřeba vyřešit, byl odvoz. Ne, že bych na cestu na fesťák potřeboval 15ti metrového Lincolna. Jde spíš o společnost. Jednak vyhlídka na pětihodinové zírání z okna mne nijak neblažila a pak když jedete s partou, to jízdné vypadá trochu jinak... jedna parta kamarádů jela ve čtvrtek, druhá dokonce už ve středu, takže jsem potřeboval sehnat nějakou třetí... problém byl opět velmi rychle vyřešen pomocí výše zmíněného diskuzního fóra. Napsal jsem inzerát a čekal na odezvu. Celých dvacet minut jsem na ni čekal. Tak se stalo, že jsem organizační záležitosti vyřídil během necelé hodiny při noční ze středy na čtvrtek...

Po příjezdu jsem sehnal Mirose a koupil od něj slíbený lístek za slíbených šest stovek. Poté jsem obvolal kamarády stylem: "Už jsem tady, tak si pro mě někdo koukejte přijít." Nejdřív se mne pokoušeli navigovat po telefonu, ale nakonec to vzdali a skutečně si pro mne došli. Delegován byl kolega šermíř Pard jakožto nejzkušenější návštěvník festivalu. Dovedl mne do kempu k místu, kde se banda utábořila a vzhledem k tomu, že pro své pohodlí udělala maximum, zůstal jsem tam také. Sedm stanů rozmístěných zhruba ve tvaru písmene C uvnitř něhož byla postavena pergola, pod níž se na dece placatilo několik lidí a družně se bavili, popíjeli a/nebo kouřili vodní dýmku, z níž se do okolí už třetí den šířily vůně různých aromatizovaných tabáků... Shodil jsem batoh na deku a plácnul sebou také. Páteční odpoledne jsem věnoval víceméně seznámení s okolím. Ne snad, že by páteční koncerty nestály za vidění - Kreator, Masterplan nebo Whitesnake jsem si poslechl s velkou chutí. Ale sobotní program byl přeci jen zlatý hřeb...ostatně jako vždy. Tak jsem posedával pod pergolou, popíjel a tu a tam zbaštil nějaké to grilované žebírko nebo klobásu. 

Svět je malej. Jednou jsem tak chodil po okolí kempu sháněl se po nějakém místě, kam bych mohl odložit něco málo přebytečných tekutin. Chodil jsem poměrně dlouho, protože v okolí kempu byly jiné kempy. Ačkoliv jsem se pomalu dostával do stádia, kdy kolem sebe člověk už moc nekouká, přeci jen jsem zahlédl známého. Přímo proti mě šel kamarád z vysoký, vedl si slečnu a koukal skrze mě někam bůhvíkam. Zareagoval na mě až když jsem na sebe slovy "Nazdááár Jindřichu." upozornil. "Ježiš nazdar. Ty vole bych si tě vůbec nevšim..." byla jeho odpověď. Pak mne poslal cestou dál, že prej si na Dobříši otevřel hospodu a na Masterech má stánek. Samozřejmě, že jsem zašel. Nebyl jsem sám, zlanařil jsem ještě kamaráda s Křepelkou - jako argument jsem použil nejlevnější pivo na festivalu. Přijal okamžitě. Došli jsme ke stánku a tam se zjistilo, že i oni dva se znají. Nejeden žejdlík jsme spolu vypili a poté se šli podívat na Whitesnake. Tam na mne Jindřich chvíli koukal, aby mi řekl, že se na mne nemůže koukat jak sem tam takovej úplně celej bez ženský a dodal, že mi nějakou sežene. Odporovat nemělo smysl. Takže jsem větší část koncertu ztrávil kecáním s jednou téměř místní slečnou, se kterou jsem si ale neměl příliš co říct. Ne snad, že by mi na ní něco vadilo, ale nějak to nebylo ono...

Skvělé zážitky pátečního odpoledne a večera byly podtrženy v noci. Po skončení programu jsem si odešel lehnout. Jelikož jsem neměl stan a vlastně mi ani nepřišlo nutné ho použít, rozhodil jsem pod pergolou Alumatku a spacák a ustlal si tam. Po zhruba dvou hodinách spánku jsem cítil, že mi něco kape na obličej. Než jsem otevřel oči, myslel jsem, že prší. Když jsem je otevřel, uviděl jsem nad sebou něčí ruku třímající tampon. Na otázku "co to kurva děláš?" jsem dostal odpověď "vypni tu pilu, řežeš, že by se i kanadský dřevorubci styděli." V šest ráno ke mně přišel takovej veselej chlapík, kterej vedle mě shodil svůj sbalený spacák, oznámil mi, že to je jeho sbalený spacák a se slovy "tady máš triko" mi hodil na obličej triko kamaráda bordeláře.

Sobota byla fajn. Rozjezd poněkud pomalejší, ale časem se to vybralo. Pamatuji si, že někdy nedlouho po poledni jsem už byl natolik fit, abych muziku nevnímal jen jako zvukovou kulisu. Bloumal jsem kolem hlediště, zaslechl poměrně příjemný heavymetal v podání dívčí čtveřice neznámého jména. Jelikož to byla celkem skočná muzika, jejich vystoupení jsem dokoukal.

Zlatý hřeb přišel v devět večer. Gamma ray, po nich Helloween a nakonec The Rage. Od začátku jsem byl pevně rozhodnut nekoukat na šílený les těl před sebou a na šmouhu kdesi v dáli, ale vychutnat si produkce těchto tří sestav pěkně v kotli nehledě na to, jak složité bude se tam dostat. V tomto rozhodnutí mne podpořila Křepelka, která do toho kotle nakonec šla se mnou. Cca v polovině koncertu Gamma ray jí došli síly a přesunula se dozadu na tribunu. Já se zachoval krajně negentlemansky a nedoprovodil ji. Zůstal jsem v kotli a dobře jsem udělal. Jednak jsem si hudební produkci perfektně vychutnal, a pak - potkal jsem tam jednu velice příjemnou zelenookou blondýnku z Kroměříže, se kterou jsme si večer zpříjemnili ještě víc. A to už se vyplatí. Navíc - slečna fotila a tak jsme se dohodli, že mi fotky pošle. Bohužel na sebe nemáme kontakt. Večer jsme to nějak zakecali a v neděli ráno jsem ji už nenašel. Škoda převeliká, protože to byla princeznička k pohledání. A ty fotky bych samozřejmě také rád... V tu chvíli mi ten svět už zas tak malej nepřišel. Nicméně svět je prostě takovej.

K těm Helloweenům - někteří (a není jich málo) říkají, že ten koncert za moc nestál. jiní se vyjadřují o něco diplomatičtěji v tom smyslu, že sice nebyli špatní, ale Gamma ray byli o chlup lepší... Fakt nevím, jestli je to tím, že koncerty nemám moc sježděné, ale v každém případě mne Helloween nadchli. Zahráli něco klasiky - Dr.Stein, Eagles fly free,... něco novějšího - Mr. Torture například...prostě atmosféra jako blázen. Když nakonec zahráli společně s Gamma ray po jedné písničce z obou Keeperů (Future World a I want out), mohl jsem se nadšením potó...

V neděli dopoledne jsem marně sháněl po všech čertech ta dvě krásná zelená očka, odpoledne se pak rozloučil s kamarády, dal si na cestu pivko, zbaštil jednu cibuli a odjel. O nedělní nášup jsem bohužel přišel. A dost mi to štve - Metal Church, Edguy, Apocalyptica,... stály by za slyšení... z toho plyne jediné:

Příští rok si na Masters of Rock beru dovolenou!