Včerejšek byl pravda trochu hektičtější, než by mi bývalo příjemné, ale věci se daly do pohybu, čemuž jsem rád. Seděli jsme s jane a s Chicem v mojí kanceláři, popíjeli irskou třikrát destilovanou a koukali z okna. Bylo před jedenáctou dopoledne, ulice byla klidná a nezvykle tichá... Ticho panovalo i v místnosti. Jane se přestěhovala ke mně. Ty dva bouchači jí, zdá se, dost vyděsili. Možná se divila, jak jsem věděl, co se u ní děje a že potřebuje pomoc, ale po vysvětlení se neptala. Díky bohu za to - nerad bych jí děsil ještě tím, že pouštěli hrůzu i na mne. Higgs na služebně vyslýchal čtyři poněkud z míry vyvedené vazouny. Slíbil mi, že se ozve až s nimi skončí. Podíval jsem se na láhev a začal si přát aby to bylo brzo. Jestli ne a my budeme v konzumaci whiskey pokračovat stejným tempem jako dosud, do hodiny jsme jak děla a už si s náma moc nepokecá...
Telefon se rozdrnčel - jako na zavolanou... Zvedl jsem sluchátko, představil se obchodním jménem (znáte to - Ferda Brablenec, práce všeho druhu...). Po vyřízení formalit se ze sluchátka ozval hlas Martina Higgse.
"Ahoj Bobe. Skončil sem s nima, tak volám... nevim, jestli ti řeknu něco novýho.."
Povzbudil jsem ho prostým: "Zkus to."
"Všichni mleli něco o nějakym Mitchellovi. Henry Mitchell. Mě to méno nic neřiká, ale ty a ta Francouzka ste se po něm vyptávali a dotyčný chtěl vědět proč..."
"Jo on neví! A on by chtěl vědět! Tak já mu vo tom povyprávim..."
"Víš kde je?"
"Ne, ale jeho matka by mohla. O něco bych tě chtěl poprosit..."
"Jééé...no to sem rád. Já tady celej den sedim a nedělám nic jinýho, než, že přemejšlim vo tom, jakou bych ti moh prokázat laskavost... Já nemam na práci jenom tebe člověče!"
"Je to důležitý."
"No tak mluv."
"Potřebuju, abys pohlídal Jane. My se s Chicem stavíme za pani Mitchellovou..."
"Hmmm...ste v kanclu?"
"Sme. Ale já hodim k sobě domu, tak přijeď tam."
"Víš co? Já přijedu do kanclu a hodíš nás tam oba. Možná sis toho nevšim, ale já u tebe nikdy nebyl..."
"Aha...no jo...tak přijeď sem."
Položil jsem telefon a hostům poreferoval o výsledcích Higgsova výslechu. Hlasivky jsem šetřil,stačilo jedno slovo.
"Mitchell." Jane na mne pohlédla a z očí jí koukalo, že tohle jméno jí něco říká. Chico sotva znatelně kývl hlavou, jinak se ani nehnul.
"Higgs se tady pro tebe zastaví, Jane a pojedete ke mě domů. Já s Chicem si pojedeme poklábosit s paní Mitchellovou..." Jane přikývla. Víc nebylo potřeba říkat. Takže jsme dál seděli, koukali z okna a čekali na Higgse...
Žádné komentáře:
Okomentovat