Duna...

...aneb Koření z Arrakis

Duna je název sci-fi románu, který v šedesátých letech napsal a vydal spisovatel Frank Herbert. Příběh, který si dovolím považovat za notoricky známý (zpopularizavala jej především hra Dune-2 americké firmy Westwood studios) začíná v roce 10 191 a vypadá asi takto:

Rod moudře vládnoucího vévody Leta Atreida, žijící na planetě Caladan, je intrikami jeho dávného nepřítele, barona Vladimira Harkonnena donucen opustit příjemné prostředí Caladanu a přesídlit na nehostinnou Arrakis. Díky velmi suchému podnebí je tato planeta téměř celá pokryta pouští, čímž si vysloužila přízvisko Duna. Baron Harkonnen nemůže Atreidům zapomenout nějakou dávnou potupnou porážku, díky které byli Harkonneni císařským výnosem přesídleni na takřka neobyvatelnou planetu takříkajíc na periferii, známou coby Giedi Prime. Bůhví proč nemůže odpustit Atreidům, když císařskému rodu odpustil - svědčí o tom fakt, že k oné pomstě využil právě císaře, na kterém si pro Leta vymohl podobný výnos o přesídlení, jaký dostal i on sám.

Přesídlením na Arrakis jeho pomsta teprve začala. Leto Atreides měl jakési neblahé tušení, tak začal hledat spojence. Těmi se měli stát místní domorodci Fremeni. O těch se s jistotou vědělo jen to, že se o nich s jistotou neví nic. Navíc se chovali velmi nedůvěřivě. Letovi ale stálo za to být trpělivý, jakkoliv věděl, že čas je luxus, který nemá. Měl totiž jednu teorii, kterou hodlal vyzkoušet, případně ji uvést v život.

Císařská armáda sestávala z obyvatel planety Salusa Secundus. Původně to byla jakási trestanecká kolonie, která byla daleko od všeho, a která pro takřka nepoživatelné podnebí byla trestem sama o sobě. Na této planetě zemřelo 7 z 10 dětí, které se na ní narodili. Přeživší tedy byli vyjímečně odolní a fyzicky zdatní. Sardaukar - voják císařské armády - tu nejdůležitější část výcviku absolvoval dávno předtím, než byl naverbován, jediné, čemu se musel naučit, bylo zacházení se zbraní. Jelikož se děj románu odehrává v době po tzv. Služebnickém džihádu, což byl boj ne nepodobný tomu, jež je nám jako základní zápletka nabízen v Terminátorovi - člověk vs. myslící stroj a v němž člověk navíc celkem s přehledem vyhrál, výzbroj armád sestává především z obouručních mečů. Najdou se i jiné, o malinko sofistikovanější zbraňové systémy (foukačky, kuše, ale třeba i dělostřelectvo), ale ty pouze v malé míře. Sardaukaři tak museli být především perfektní zápasníci a k tomu jim vlastně stačila fyzická síla, jíž měli tak nějak z principu - vzhledem k tomu, kde vyrostli si nemohli dovolit ji nemít. Leto Atreides se domníval, že pokud drsné podmínky a mizerné životní prostředí stačí k výchově vynikajícího válečníka na Saluse, není důvod, aby nestačily na Arrakis. Doufal, že se mu podaří udělat z Fremenů bojovníky, kteří se budou moci rovnat Sardaukarům...

Na to neměl čas. Jen několik málo dní po příchodu na Arrakis bylo sídlo Atreidů napadeno císařskými Sardaukary a vojsky barona Harkonnena a během několika málo hodin Atreidové prakticky přestali existovat. Leto byl zabit, armáda byla zničena... Přežila pouze Letova konkubína Jessica a jejich syn Paul.

Paul Atreides je od začátku postava podivuhodná. Jeho matka byla kněžkou sekty Bene Gesserit. tato sekta od svého vzniku hledá bytost, jež nazvala Kwisatz Haderach - bytost existující mimo čas. Bene Gesserit vypracoval plán na "vyšlechtění" Kwisatze Haderacha. V době, kdy se začíná odvíjet děj románu je Bene Gesserit pouhou jednu generaci před svým cílem. Jessica měla Letovi porodit dceru, ta měla za manžela pojmout Feyda-Rauthu Harkonnena (Bene Gesseritu byly mezirodové půtky srdečně fuk). Z jejich manželství by vzešlo dítě, které mělo být výše zmíněným nadčlověkem. Leč Jessica nebyla poslušna rozkazu Bene Gesseritu a Letovi povila synka - malého Paula. Jelikož tímto krokem udělala Jessica sektě čáru přes rozpočet dlouhý několik století, musela se zodpovídat Ctihodné matce Bene Gesseritu Gaius Heleně Mohiamové a Paul musel podstoupit ne právě příjemnou zkoušku. Vložil ruku do jakési skříňky, kterou si na něj Ctihodná připravila a přes všechnu bolest, kterou v ní cítil, nesměl ruku vyndat. Pokud by tak učinil, byl by zabit. Vydržel, a tak ke smůle Harkonnenů žil dál...

Po útoku Harkonnenů na Arrakis se jemu a jeho matce podařilo uprchnout a dostat se k Fremenům, kteří je mezi sebe přijali. Navzájem se od sebe měli co naučit. A měli si také ještě hodně co říci s Harkonneny. Po dva roky prováděli Fremeni s Paulem v čele nájezdy na cokoliv, co patřilo nebo sloužilo Harkonnenům. Po dvou letech, v roce 10 193 se cítil dostatečně silný, aby vzal útokem sídelní město Harkonnenů na Arrakis. Těm v tu dobu už nebyla nic platná pomoc císařových Sardaukarů, kteří poprvé poznali chuť porážky a poprvé byli nuceni se bránit...a vzdát. Paul Atreides (toho času užívající spíše své fremenské jméno Muad'Dib) vyhrál, pomstil svého otce a co víc - stal se císařem.

Zde by asi příběh mohl skončit, ale ... ale byl příliš úspěšný a jakkoliv by se to z mého převyprávění nemuselo zdát, zůstal otevřený (ono to moje podání je vůbec dost zjednodušené, ale jednak je to už dlouho, co jsem román četl, a pak bylo by to asi přespříliš dlouhé...), takže následovalo ještě šest pokračování a před nedávnem se navíc objevilo několik knih jménem Předehra k Duně, jež nám vysvětlují mnohdy velmi spletité cesty osudu, jež vedly až k událostem výše popsaným.

Podle úspěšných knih se velmi často točí filmy. Duna nebyl vyjímkou. V roce 1984 zpracoval tento námět David Lynch. Nutno bohužel dodat, že se mu to moc nepovedlo. Film se sice děje knihy snaží držet co nejpřesněji, ale to právě přineslo celou řadu problémů, kterých si člověk, jenž knihu četl, nemůže nevšimnout. Zatímco první polovina filmu zachycuje celkem detailně děj knihy tak do Harkonnenského útoku na Arrakis, druhá polovina filmu vypadá spíše jako velmi volné převyprávění. Lynch navíc čas od času dost nepochopitelně ulítne na detailech spíše technického charakteru. Jak jsem se zmínil - armády se v té době vrátily k taktice boje muže proti muži. To bylo jednak důsledkem zmíněného Služebnického džihádu, ale hlavně také faktu, že všemožné silové štíty, používané vojáky prakticky všech armád, spolehlivě chránili před všemi druhy konvenčních projektilů. Vojáci ve filmovém zpracování Duny těmito štíty disponovali, přesto se tam Harkonneni ohánějí rotačními kulomety, které by vlastně nikoho ani nemohly ohrozit. To bych asi ještě překousl, ale pak přichází renonc vpravdě nepřehlédnutelný. Atreidův Vojenský poradce a osobní strážce Jessicy - Duncan Idaho byl zabit v boji se skupinou Sardaukarů, když se je snažil zdržet, aby mohli Paul a Jessica uniknout. V knize mu byla rozetnuta hlava vejpůl. Vzhledem ke způsobu boje celkem pochopitelně. Ve filmu se prakticky sám postaví tlupě chlapů s rotačními kulomety, ale přesto skončí s rozseknutou lebkou. Tenhle úlet způsobil, že jinak velmi dojemná scéna (Duncan Idaho byl sympaťák od kosti) působila spíše směšně... Lynch je bezesporu vynikající režisér, ale tohle mu trochu uteklo...

Závěrem, jako prémie pro ty, kteří dočetli až sem, odkaz na jeden web, kde se o Duně dozvíte i to co nechcete:

http://encyklopedie.dune.cz/index.htm