Lehký tank vzor 38

... poprvé. Asi ne naposled...

Československý lehký tank vzor 38 vznikl vývojem z projektu TNH. To byla pokusná varianta, kterou firma ČKD v různých obměnách prodávala do různých koutů světa. Našinci udělá dobře, když si na jeho adresu přečte nebo vyslechne kladná hodnocení, která ho občas vynáší až na úplný vrchol tvrzením, že se jedná o pravděpodobně vůbec nejlepší lehký tank 2. světové války. 

Já bych tak daleko asi nezacházel, nicméně pravda je, že šlo o vozidlo mimořádně podařené, které nejen že bylo bez obtíží schopné zničit libovolný tank ve své váhové kategorii, ale dokonce i některé střední a těžké (například britské Valentiny, Crusadery, případně ruské T-28 a T-35). Zdaleka největší výhodou osmatřicítek ale bylo technické řešení podvozku a celkově vysoká spolehlivost tanku, která později při nasazení u Wehrmachtu často překonávala i precizní práci německých inženýrů v podobě tanků Pz.III a IV. 

Výroba tanků Pz.Kpfw.38(t), jak byly tyto lehké tanky označeny v rámci německé nomenklatury, běžela do roku 1942, z výroby vzešlo 7 různých variant, označených jako Ausf.A až G. Do ukončení výroby opustilo továrny v Praze a Plzni dohromady 1414 osmatřicítek všech verzí. Dále pokračovala výroba podvozků, které posloužily jako základ mnoha různých druhů bojových vozidel; lehkých průzkumných obrněnců, protiletadlových, nebo vyprošťovacích vozidel, případně houfnic ráže 150 milimetrů. Jednalo se, vzhledem k jejich specializaci, o relativně malé série, které daly dohromady okolo 700 kusů. Samostatnou kapitolou jsou tzv. stíhače tanků, které v rodině LT vz.38 představovaly zdaleka nejpočetnější větev. Na podvozku osmatřicítky vznikly dvě základní varianty, jedna s otevřeným, druhá s uzavřeným prostorem posádky. Prvních zmíněných, nazvaných Marder III, bylo podle některých zdrojů vyrobeno 1736 kusů, těch druhých, známých pod jménem Hetzer, vzniklo více než 2800.

Ani po porážce nacistického Německa ale kariéra osmatřicítek a jejích derivátů neskončila. 31 tanků blíže nespecifikované verze sloužilo pod označením LT-38/37 v obnovené československé armádě. Ta do výzbroje zařadila i stíhače tanků Hetzer (ST-I); zhruba 100 kusů zbylých po německé armádě, 100 kusů nově vyrobených u ČKD a nakonec 50 z plzeňské Škody. 250 Hetzerů pak v těsně poválečných letech představovalo nejpočetnější obrněné vozidlo československé armády. Vedle bojových ST-I vznikla padesátka vozidel ST-III určených pro výcvik řidičů.
V roce 1946 ČKD obdržela objednávku na 158 stíhačů tanků pro švýcarskou armádu. Vozidla doznala pár změn. Místo benzínového motoru dostala diesel, vyměněna byla ale také hlavní zbraň - namísto původního PaK 39 L/48 ráže 75 milimetrů Švýcaři zvolili rovněž německý kanón StuK 40 stejné ráže, rozeznatelný od původní zbraně podle úsťové brzdy (kterou původní na Hetzerech používané dělo vůbec nemá). Vozidla, označovaná švýcarskou armádou G-13, byla dodána mezi lety 1947 a 50 a sloužila až do počátku 70. let. 

Zcela nezávisle na ČKD nebo Škodovce se docela bouřlivého vývoje osmatřicítky dočkaly ve Švédsku. Švédsko objednalo tyto tanky v nepříliš vhodnou dobu. Dodávka 90 vozidel byla plánována na rok 1940, ovšem rozpracované tanky zkonfiskoval Wehrmacht (Zdá se, že manýry agresivních diktátorů jsou si podobné do nejmenších detailů, aneb Rusko zdraví Indii) a zařadil do své výzbroje jako Pz.Kpfw.38 Ausf.S. Švédům se později s ČKD podařilo dohodnout na předání dokumentace pro potřeby licenční výroby, ovšem tanky byly armádě dodány o cca tři roky později, než s nimi původně počítala. Licenční výroba ve Švédsku sebou přinesla pár změn ve vybavení. Na první pohled byla patrná výměna sekundární výzbroje za zbraně švédské výroby. Dále měly švédské tanky, označované jako Strv m/41 jiný pohon. Místo původní Pragy TNHPS dostaly švédské tanky motory Scania-Vabis 1664, později ještě o něco výkonnější L 603 stejného výrobce. Od roku 1944 běžela výroba malé série samohybných děl Sav m/43. 36 vozidel tohoto typu Švédové používali ještě počátkem 70. let. Vedle toho, když v průběhu padesátých let pomalu dosloužili Strv m/41, solidní podvozky vyřazených tanků posloužily pro stavbu obrněných transportérů Pbv301, jimiž byly mechanizované jednotky švédské armády vybaveny po celá šedesátá léta.
Rodina osmatřicítek tedy nakonec byla až nečekaně košatá...

Chtěl-li si někdo postavit model LT vz.38 v měřítku 1/72, nebyl v úplně snadné pozici. Ne snad, že by těch modelů bylo málo. Ale jaký! V roce 2004 vydala první krabičkovou verzi tohohle tanku ukrajinská firma UM. Od té doby předlohu vcelku srdnatě vytěžuje a v průběhu následujících 17 let vydala takřka všechno, co na tom podvozku jezdilo, včetně takových extrabuřtů, jako jsou poválečné švédské samohybné houfnice m/43. Z hlavy jsem schopen vyndat vlastně jen dva články, které ještě chybí - stíhač tanků G-13 a obrněný transportér Pbv301.
Ohromující výběr je však bohužel vyvážen ne právě oslnivou kvalitou modelů. Ono se to postavit dá, abychom si rozuměli. Ovšem procházka růžovým sadem to zrovna není a zejména detaily nýtované konstrukce tanků dostanou při tmelení a broušení dost na prdel. V podstatě totéž lze říci o produkci české firmy Attack Hobby, která modely osmatřicítek vyráběla ještě dříve, než výše zmínění Ukrajinci. V kvalitě stejné, ne-li mírně horší.

V roce 2021 přispěla svojí troškou do mlýna polská firma FtF, neboli First to Fight. Pozornější čtenář si vzpomene, že o té už tu jednou byla řeč, konkrétně v článku o stavbě polského tančíku TKS. FtF soustředila svůj výrobní program okolo začátku 2. světové války a zejména tedy polské kampaně, díky čemuž si přijde na své i český modelář, který díky tomuhle zaměření už dostal do ruky slušné modely hned několika kusů československé techniky, které se Němci tak ochotně ujali a během války používali. Právě v roce 2021 přišla na řadu i osmatřicítka, nejprve ve variantě Pz.38 Ausf.A (která takřka beze zbytku odpovídá původní československé podobě tanku), posléze přišly na řadu Ausf.B, velitelská Ausf.C a naposled výrobce poněkud ustřelil, když vydal samohybné dělo na podvozku osmatřicítky Sd.Kfz. 138/1 Ausf.H, známé též pod jménem Grille, nebo též Bison. Prozatím jsem si nastěhoval domů Ausf.B. Pokud by se zvídavý čtenář snad chtěl pídit po tom, proč právě tu, odpověď je v zásadě vcelku prostá. Barvičky. Ale nebudeme předbíhat, ke zbarvení se dostanem. 

Již u modelu TKS jsem zmínil, že výrobce odvádí vcelku poctivou práci a detaily, které nemusí, nevynechává. Podvozek v tomhle směru ale bohužel tomu štěstíčku naproti moc nejde. Při zachování nějaké rozumné úrovně jednoduchosti (Je to model pro wargaming, tedy se očekává, že si těch modelů člověk bude chtít sbouchat třeba pět. Zabít tim řádově měsíce by se úplně nehodilo.) Je v podstatě nemožné jej vylisovat tak, aby podstatná část detailů nepadla za oběť limitům zvolené technologie. Pročež pásy, které v poslední době nejeden výrobce lisuje vcelku s koly pojezdovými i hnacími, vypadají... No... Hezky zrovna ne.
Ovšem zde přichází ke slovu moderní technologie. Na co nestačilo obvyklé lisování plastu, vyřešil 3D tisk. Firmy, které vyrábí nejen všelijaké doplňky, ale i celé modely, právě touhle metodou, rostou jak houby po dešti. Jednou z nich je příkladně, tuším, polská firma Red Tank Miniatures, která vcelku nedávno uvedla na trh podvozek pro časné varianty Pz.Kpfw.38. A ty oproti původním dílům ze stavebnice vypadají nesrovnatelně lépe.

Se stavbou bychom tu byli v zásadě hotový a čeká nás barvení, kde se konečně dostaneme k těm zmíněným barvičkám. Osmatřicítky v průběhu své služby bohužel zrovna pestré nebyly. Ne, že by člověk od tanku čekal nějakej karneval v Riu, ale ta strohá Panzer grau, jíž byla kamuflována většina těchto tanků, je druhej extrém. Ovšem zde na scénu vstupuje jedna vcelku nenápadná česká firma, která se zabývá výrobou všelijakých serepetiček pro modeláře. Nejznámější je pravděpodobně díky resinovým nebo sádrovým (to podle měřítka) modelům československého pohraničního opevnění, podle něhož je ostatně pojmenovaná - ŘOP. Vedle toho také prodává velké množství obtiskových sad na bojovou techniku a hned několik z nich pokrývá pestrou službu osmatřicítky. Sáhl jsem po největší dostupné exotice v podobě aršíku věnovaném službě osmatřicítek v maďarské, rumunské a bulharské armádě a mezi nimi vybral jeden ze dvou rumunských strojů v kamufláži tvořené kombinací barev Panzer grau a Dunkel gelb. Jediným označením na tanku jsou kříže sv. Michala na věži a kapotě motoru. Jelikož s datací a lokalizací předlohy je to maličko na prd, podložku jsem pro malou osmatřicítku vytvořil takovou indiferentní.
Tak tedy - Pz.Kpfw.38(t) Ausf.B rumunské armády někdy někde...