Malá pardubická

 My vám ty medaile dovezeme!
...no anebo taky ne...

Posledně jsem sliboval, že pojedu na soutěž do Pardubic. A jelikož jsem muž činu a nemluvím jen tak do větru, zlámal jsem dokonce i kolegu Pokladníka, aby jel taky a to dokonce i vystavovat! Znamenalo to sice, že jsem v sobotu ráno vstával zhruba tak, jako bych šel do práce, abych byl včas na smluveném místě setkání. To znamená v Kolovratech. Neděste se přátelé, nelitujte mne - je to sice vidlákov napůl cesty do Benešova, avšak snadno dosažitelný přímým vlakovým spojením z Hlavního nádraží, o němž víme (jelikož máme experimentálně ověřeno), že se tam Galahad umí dokutálet i po čtyřech hodinách spánku a s kocovinou jako prase. 

No to nevadí. Tak jsme tedy někdy okolo 7:45 odfrčeli do centra Koněpůlek, kde se v nadpise zmíněná modelářská soutěžní výstava konala v IQ parku Ideon. Menší sál v přízemí budovy se rychle zaplnil návštěvníky a zejména tedy vystavujícími modeláři, kteří se postarali o to, aby bylo na stolech čím oko potěšit. Stoly se zaplnily, bohužel skromné rozměry místnosti způsobily, že se k nim člověk měl potíž protlačit. Nu nevadí, řekl jsem si, a šel hledat kafe. U vstupu jsem se zeptal chasníků v pořadatelských tričkách, zda-li by nebyli tak laskavi a nenasměrovali mě do byfé k plnému šálku. A oni tak laskavi byli a nasměrovali. Jen ty koordináty, které mi dali, mne trochu zmátli.
"No tady je automat na kafe, tamhle vedle dveří... No anebo nějaká kavárna ve městě. Tady jsme kousek od centra, tady toho bude..."
Vyhlídka na automatickou kávu mě nijak nerozparádila, ale řekl jsem si, že jí dám šanci, vyhledal jsem automat a inzerovaných 15 korun za pohárek mě zase trochu uspokojilo. Vhodil jsem do automatu dvacku a vcelku bez rozmýšlení šmátnul po tlačítku nadepsaném BÍLÁ KÁVA BEZ CUKRU 130ml, abych se pár vteřin divil, proč se nic neděje a nakonec na drobném displayi našel vysvětlení: ZÁSOBNÍK POHÁRKŮ PRÁZDNÝ. Tož jsme se odebrali vedle na plavečák, tam maj kiosek s kafem dobrym a ne úplně drahym...

Poté jsem učinil několikero pokusů protlačit se do sálu a podívat se na modely. Bohužel bez úspěchu, sál byl malý, lidí pořád plno, lačnících po fajnový podívaný a i nějakých těch nákupech. Bylo asi jedenáct, když jsem se dalších pokusů vzdal a odešel do města hledat něco k jídlu. Hradecký Lev byl akcí společenskou, Malá pardubická naproti tomu akcí veskrze nespolečenskou. Oběd jsem si po krátkém korzování po promenádě v centru Pardubic vyřešil vcelku uspokojivě v Pasáži Velvet a pak si šel k Bajerům dát pro změnu kafe. Café Bajer je podnik, o kterym jsem toho hodně slyšel. Majitel jednoho mýho oblíbenýho e-shopu na něj pěje chválu, kudy chodí, pročež jsem neodolal a šel si ten podnik vyzkoušet na vlastní kůži. Chybu jsem neudělal. Těžký retro dýchá ze všech koutů velmi členitě disponovanýho prostoru (takže je tam těch koutů fakt hodně!). Plechových reklamních cedulí je tam po zdech možná o něco víc, než by bylo potřeba, ale nijak zvlášť neruší. Vmáčkl jsem se do rohu k malému stolečku mezi akvárkem a klavírem, objednal si lázeňskou kávu a z batohu vyndal knihu, v jejíž společnosti jsem pak trávil něco přes hodinku a bylo mi tam dobře.

K Ideonu jsem se vrátil okolo půl druhé. Tou dobou většina návštěvníků vystavovala své sýrové držtičky slunci. Všechno už viděli, co potřebujou, to už maj koupený, tak co by se mačkali vevnitř, no ne? Využil jsem toho a šel se teda konečně v klidu podívat, co se tam na těch stolech vlastně sešlo. V sále jsem zjistil, že nejen touha po předjarních paprscích vyhnala návštěvníky před dům. Atmosféra uvnitř by se totiž dala přehazovat vidlema. 

Ovšem modelů byly mraky a byly krásný. Lidi dokážou ze všech možnejch plastů a plechů a papíru vykouzlit neskutečný věci. Třeba papírovou Harley Quinn v životní velikosti.
Víte co - podívejte se sami...třeba sem. Nebo k sousedům.