...na služebnim kompu se na porno nekouká...
To ví každej, proto to nikdo neděláme, že jo. Ale přesto, že to nikdo neděláme, systémáci pro sichr závadný stránky uživatelům zakazujou. A tohle všechno je úplně fuk, protože s dalším obsahem článku to nebude mít nic společnýho.
Kdysi dávno jsem vyfasoval služební notebook. Nebyl nic extra a navíc jsem se o něj dělil s kolegou, což znamenalo, že kdykoliv člověk potřeboval klikat doma, musel se s nim tahat z firmy a pak zase zpátky a občas jsme si o něj s kolegou museli hodit korunou.
Pak jsem vyfasoval služební notebook, co byl úplně celej pro mě. Zdědil jsem ho po jednom manažerovi, co odešel za lepšim. Zaměstnánim, ne noťasem. Nicméně ten poděděnej notebook byl svýho času asi docela dělo a když jsem ho přinesl domů a ukázal ho svýmu domácímu stolnímu PC, začalo na mě při každym spuštění žárlivě křičet prostřednictvim rozdováděnýho větráku. A možná ta žárlivost byla i na místě, jelikož o to vlastní železo jsem se nikdy tak nestaral. To se pořád oprašovala klávesnice. A vyfoukávala kompresorem. A otíral monitor. A bydýlko se mu vyrobilo, aby se nepřehříval...
A nakonec to stejně nedal. Dnes dopoledne jsem se pohrabal v sedačkách nějakýho letadla, napsal šéfovi mail s výsledkem kontroly a jen chvíli po odeslání se dostavila mozková příhoda. Nejsem doktor, pročež jsem se v souladu se zdravovědnými poučkami pustil do pokusů o resuscitaci. Nebožáka jsem odvezl do firmy ke kontrole odborníkovi, kterému už nezbylo, než konstatovat smrt.
Bylo mi to celý trochu líto. Nebudu lhát - hlavně proto, že v deset dopoledne už člověk na tu cestu do práce prostě naladěnej neni. Buď tam jedu ráno a odklikám si to tam celý, nebo se z postele odkulim ten metr ke stolu a odklikám si to tam celý. Ale tyhle přesuny uprostřed šichty mi vždycky hrozně blbě shodí řemen.
Ovšem klobouk dolu před systémákem, jelikož mi do tří odpoledne někde nějak vykouzlil náhradu za nebožtíka. Sice už taky žádnej mladík, jeden ze čtyř tří posledních mohykánů, ale pořád čipera. Již zítra bude mít příležitost ukázat, jak velkej...
Slovni spojeni “Velkej Cipera” ve me vzbuzuje uplne jiny asociace. Ale to bude tim jarem :))) hlavne do nej moc nebus :)))
OdpovědětVymazatTak preju at mate podobne laskyplny vztah ( i kdyz, nahradit takovyho partnera behem jednoho dne, ja ti nevim, nemel bys 1-2 dny zamestnanecky truchlit?)
Ik
Já truchlil včera cestou do práce. Truchlil jsem usilovně, takže jsem to měl brzo hotový. ;-)
VymazatUprimnou soustrast, ale popravde, tyhle kremikovy tichy smrti jsou vlastne jeste dobry, i kdyz ti mohl dat aspon nejaky signaly pred poslednim rozloucenim.
OdpovědětVymazatKolegovi se nafoukla baterka a nez to stihnul poresit s nasim progresivnim IT, tak mu to foma na home office normalne blaflo. Od ty doby se obcas tomu mymu norasu divam na zada, jestli me nechce nahodou zabit.
A oreju, at je nastupce poctivej pracant, a ne zadna neustale se restartujici hysterka.
Ale jo, smrt byla náhlá a lze říci, že klidná. Díky tomu, že mi slouží jen k připojení na vzdálenou plochu ke stanici, kterou mam u stolu v kanclu, nepřipravil mě ten náhlý odchod o žádnou rozdělanou práci, jejíž předělávání by mi zrychlilo plešatění.
OdpovědětVymazatJen si říkám, že kdyby dal vědět chvíli předem, víš... Že ten mail, co jsem poslal šéfovi, je jeho poslední...
...možná bych napsal něco oduševnělejšího, než že "Tahle je v prdeli pořád stejně a tady tyhle dvě ještě o trochu víc, než byly, viz přiložené screenshoty."
Novej se zatim jeví jako stoicky klidný jedinec. Tak snad mu to vydrží.
Jojo, myslim ze vetsina lidi by volila jina slova, kdyby vedeli ze je to posledni moznost… no, budiz mu recyklace lehka!
OdpovědětVymazatIk
No... Bez diskuze. Ale moc bych nad tim nehloubal, nebo se začnu nimrat v tom, jak sem se nerozloučil s tátou...
VymazatDějí se různé příhody, když je zvykem dostat notebook po nadřízeném, mně když klednul noťas, dostala jsem velmi dobrou náhradu po šéfovi, mohl si alespoň pořídit nový. Když jsem ho přinesla domů, chlapcům se rozzářila očka a vypadlo z nich, jakej mám prej nadupanej herní počítač. Já, která byla akorát tak naštvaná, že mám jinak klávesy a krám po šéfovi :)
OdpovědětVymazatMně ho nezhodnotily děti. To on jen ve srovnání s tim staršim sdílenym tenhle frčel tak, že to dělalo v ložnici průvan... :-)
VymazatTak ať slouží :-) Taky jsem ve škole nafasovala něco jako pracovní notebook. Když jsem ho přinesla domů a ukázala svému osobnímu, dosti průměrnému notebooku, tak ten se nadmul pýchou, přestože už mu táhne na pátý rok, a připadal si zase jako jura. Školství v kostce.
OdpovědětVymazatNo jo... ono ani u nás ty stroje nejsou žádný dechberoucísprinteři. Ale pravda je, že grafiku maj třeba ošetřenou dobře, protože jí prostě potřebujem k práci...
OdpovědětVymazat