Alchymisti od Vávrů

 

 aneb Kümmelherrgott, to je dobrota!

Je v posledních letech módou, že vedle piva a vína hostince mají v nabídce širší paletu určitého typu destilátů. Velmi často rumů, o něco méně často whisky. Obého je nepřeberné množství a lidem to chutná, obojí se tedy dá považovat za sázku na jistotu.

V mém oblíbeném hostinci U Vávrů šli jinou cestou. Nějaký ten rum a whisky tam samozřejmě najdete taky. Ne vždy právě ty nejprovařenější značky - mezi rumy obligátní Republiku a Legendario čas od času doplňuje Austrian Empire Navy rum z palírny Alberta Michlera, mezi whiskami se, vedle oblíbeného irského dua Jameson a Tullamore Dew, občas objeví skotská blended malt Scallywag o úctyhodné voltáži 46%. Přátelé - ta si nehraje na nic kulatýho, když teče jícnem.

Je to útulný rodinný podnik, jehož osazenstvo, má-li chuť vyfutrovat dobrou náladu vedle vína nějakým ještě veselejším kalíškem, dává přednost rozličným bylinným likérům, mezi nimiž se Jägermeister trochu stydí jako taková splněná povinnost pro ty zákazníky, kteří bylinky sice rádi, ale neradi vstupují do neprobádaných vod. Nad barem je ovšem polička pro fajnšmekry, na níž vedle sebe dlí Kontušovka, Čert, Jakamarus, Unicum, Praděd, Hellbingova kmínka, Hanácká bylinka nebo Pelinkovac.

Zřejmě tedy nepřekvapí, že když jsem se onehdy na přelomu ledna a února octl služebně v říši, projevil pan hostinský zájem o nějakou místní specialitku. Do oka mi padla westerwaldská kmínka. Keramická lahev s jednoduchým nízkým hrdlem a prostým černým textem na etiketě z hrubého papíru vypadala, že do regálu propadla tak ze šestnáctého století. Neváhal jsem a U Vávrů tahle kmínka od té době dělá velkou parádu, protože krom toho, že chutná, zavdává příčinu k rozsáhlým moudrým debatám o svém složení. 

Ty vyvrcholily v pátek 12. května, když jsme se s hostinským v náladě a s invencí zcela odpovídající velmi pozdnímu večeru pustili experimentování. V průběhu předchozích ochutnávek westerwaldské kmínky jsme se shodli, že kmín v její chuti tvoří podstatnou, zdaleka ne však jedinou složku. I napadlo nás, že by stálo za vyzkoušení se k její chuti přiblížit macerací kmínu v některém z bohaté nabídky bylinných likérů. 

Na věc jsme šli samozřejmě přísně vědecky. Po kalibraci chuťových pohárků pomocí westerwaldské jsme vybrali vhodný základ. Odměřili jsme si přesné množství vybraného likéru, neméně přesné množství kmínu, uzavřeli je společně do nádoby a nechali dva týdny kamarádit. Pro potřeby pozdější analýzy jsme zaznamenali datum experimentu.

V pátek 26.5. přišel čas zhodnotit výsledky pokusu. Za přítomnosti úředníka magistrátu jsme obsah nádoby rozlili do dvou malých frťanů a pustili se do posuzování nejprve barvy, posléze i vůně a nakonec samozřejmě i chuti výsledného produktu.

Dámy a pánové, přátelé, bratři, sousedé... Bylo to dobrý!
Mělo to svou mouchu v podobě "lógru" drceného kmínu na dně sklenic, ale my se poučíme a příště... Příště! ...to uvidíte...

Stay tuned!