úterý 7. srpna 2007

Afghánec

nový přírůstek do knihovny

Bylo mu 44. Řekl si, že už je dost starý na to, aby si také našel nějaké místo, kterému by mohl říkat domov, a tak si v Meonstoke v hrabství Hampshire koupil pozemek s rozpadající se stodolou, že se tam usadí. Když zjistil, kolik by ho stálo nechat si tu postavit domek, zaťal zuby a do oprav se pustil sám vlastníma rukama. Sousedé si ho vážili čím dál víc. Bohatých Londýňanů s všemocnými šekovými knížkami bylo všude plno a nikdo o ně vlastně nestál. Ale muž, který si vlastníma rukama staví dům a zatím žije ve stanu ve stínu jabloní, budil zájem. Podle místního pošťáka mu nechodilo moc dopisů a ty, které mu přišly, si chodil vyzvedávat do hospody. Doručovatele si tím naprosto získal, protože ten se nemusel trmácet blátivou cestou k mužovu pozemku. Na obálkách byl jako adresát uveden plukovník. Vždy zdvořilý muž se skromným vystupováním se ale o armádě nikdy nezmínil. Tím mužem byl plukovník SAS ve výslužbě Mike Martin. Po 25 letech v armádě ho přestaly bavit pouště, džungle, pijavice, hnusné jídlo, vychladlý čaj, zteplalá voda, nedostatek spánku, a tak s tím praštil, koupil si pozemek a plánoval, že se usadí, třeba i ožení a hlavně bude mít klid.

Ale... v Pákistánu se podařilo najít nejvyššího finančníka Al-Kajdy. Muž sice spáchal sebevraždu, ale podařilo se zajistit jeho laptop se spoustou zajímavých dokumentů, z nichž mimo jiné vyplívá i to, že se něco chystá. Rozjede se mohutné pátrání, ale to se brzo zastaví na mrtvém bodě a nikdo neví, jak dál. Pak někdo dostane šílený nápad nasadit agenta přímo mezi špičky Al-Kajdy. A jsem si jist, že hned napoprvé uhodnete, kdo bude tím šťastným...

Poslouchám vám takhle tuhle rádio a slyším jednoho z Cimrmanů, jak představuje nově vydané knihy. Chystám se jít venčit psa, vnímám pouze okrajově. Zaregistroval jsem jméno "Mike Martin" a zpozorněl jsem. Chvíli jsem pátral pamětí, odkud to jméno znám. Netrvalo to dlouho - muž toho jména je hlavní postavou Forsythova románu Boží Pěst, odehrávajícího se během první války v Perském zálivu. Tak se stalo, že jsem spot vyslechl do konce a začal v knihkupectvích pátrat po knize Afghánec od Fredericka Forsytha. Našel jsem ji dnes a s pokřikem: "Kam se sere Clancy!" ji koupil... A nyní - maje jistotu kvalitního čtení, krabici doutníků a láhev ušlechtilého destilátu z Irska - usedám do ušáku a asi chvíli nevylezu...

6 komentářů:

  1. Hmmm, to zní dobře!

    OdpovědětVymazat
  2. A až to dočteš,tak dej vědět, doporučím ti něco dalšího.

    OdpovědětVymazat
  3. A znas knizky od Andyho McNaba? Je to sice trochu syrovejsi, ale dost citelne. Nejspis je to tim, ze on je opravdu byvaly clen SAS, ktery po odchodu zacal psat.

    Doporucuju :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dočetla jsem to před pár dny. Klasickej čtivej Forsyth, co se zhltne jedním dechem :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Kůůůrnik. DAlší člověk, co nového Forsytha už má a čte. Já chci taky!!! No vlastně chci, ale vím, že momentálně čtivo musí být jaksi jiného obsahu takže to asi odložím až na podzim až bude jasno co a jak, ale do té doby ti budu Galahade závidět.

    OdpovědětVymazat
  6. Heleno... nezní to dobře - je to dobrý (mrk)

    Baru - dám (spiklenecký úsměv)

    Jirko, McNaba znám. Jednu knížku od něj doma mám, rozhodně nebyla špatná... Ale ten Forsyth...

    Duno, rád věřím. Já měl teď ve čtení pár dní pauzu, neb jsem se byl brutálně vyfestivalovat, ale co si budeme vykládat - Forsythovo jméno je záruka.

    Mistře, vyčkej, až budeš mít klid a posléze si to vychutnej. Nic jiného ti doporučit nemůžu...

    OdpovědětVymazat