>Místo pro kvalitní nadpis<

Utrpěl jsem potřebu něco napsat. Už asi týden mám rozepsanou osmnáctou kapitolu Operace "Orphaned Land", ale jelikož jsem si včera ulovil solidní opičku, dokončení té kapitoly nachám na indy bo teď by to nemuselo dopadnout dobře...

To je tak. Kolega z metrologie stal se na víkend slaměným vdovcem, mě se ho zželelo, a tak jsem s ním šel včera pít (ano...skutečně jsem takhle obětavý). Zaparkovali jsme v takové malé hospůdce u fotbalového hřiště. Našli jsme tam dobré pivo za osmnáct peněz, televizi s fotbalem, živou hudbu a servírku nahoře bez. Při pohledu na ní měl jsem hroznou chuť na mlíko, ale ona mi furt nosila pivo... no blondýnka nooo (ale jaká! platinové blond vlasy až do pasu s místy prosvítajícími růžovými pramínky... to asi nebylo přírodní, co?)

Teď už, myslím, máte dostatečnou představu o tom, jak mi bylo dnes ráno...jak je mi teď... Zasedl jsem k počítači, že si zase jednou hezky zabloguju, ale v hlavě mám vymeteno a na klávesnici skoro nevidim. Pro vás milí čtenáři z toho plyne, že chcete-li si přečíst něco duchaplného, bude nejlepší, když to zkusíte jinde...

V práci bylo minulý týden veselo. Po novém roce se do práce vrátilo podezřele málo externích spolupracovníků. Jakási agentura pro naši firmu shání cvičené opice ze všech koutů východní Evropy. Za jakousi almužničku u nás provádějí nekvalifikované práce. Je to dost zvláštní, ale naše personální oddělení zřejmě za takový druh činnosti považuje i lití, protože těmto pracovníkům klidně svěří konvičku a nechají je lít. Tedy...nechají je to zkoušet. Občas pak bývá na hale docela nebezpečno... Ale o to teď nejde. Před Vánocemi se vedoucímu výroby povedlo tyhle pracovníky něčím nakrknout a tito se po svátkách jednoduše nevrátili do práce... Když jsem v úterý po šesté ráno přišel na halu, skoro jsem se tam bál. Bylo tam odhadem deset lidí - včetně mě, mého vedoucího, vedoucího výroby a mistra. Situaci zachraňovalo pár slévačů na gravitačním lití, NTL stroj nepracoval ani jeden, protože z jejich obsluhy byl přítomen jen jediný mentor a ten sám nebyl schopen stroje k lití připravit.

Pak máme taky nového kolegu. Ferdovi je asi 26 a je neskutečně všímavej. Příkladně už druhý nebo třetí den ve firmě si všiml, že šéf je vůl. Rovněž mu neušlo, že všechny mladší ženský ve firmě maj zadnice, jak pivovarskej valach. vyjma jedný - ta zas váží 40 kilo i s postelí. Stejně jako já má nedokončené vysokoškolské vzdělání, takže si opravdu dobře rozumíme...

Jak jsem dnes tak seděl u počítače, díky decentní kocovině jsem byl rozhodnutý si pro dnešek odpustit sluchátka s hlasitou hudební produkcí. Nicméně tatínek koukal na nedělní partii na tv prima (Proč to dělá?! Když ho pouštěli z nemocnice, důtklivě ho nabádali, aby se nerozčiloval), Topolánek tam zase opakoval jakousi mantru o zahraničních investorech a rovné dani, tak jsem si ty sluchátka přecijen vzal a skrz ně si do hlavy pustil Lemmyho Killmistera s partou jménem Motorhead. Muzika je to skočná a poslouchá se příjemněji než čerstvej vánek Topolánek. Nejspíš to tak bude proto, že Topolánek nehraje na kytaru...