No nebyl von na ránu?

...aneb pokus o bilancování pod vlivem mírné otravy alkoholem...

Jsem poněkud na rozpacích. Původně jsem chtěl čerstvě odešlý rok seřvat jako malýho kluka neb za některé kousky by zasloužil nakopat do řiti... A rozhodně nehudruju jen proto, že jsem poslední týden roku trávil z velké části na porcelánovém trůnu a na řízek se salátem jsem jen z povzdálí smutně koukal. To byla jen taková třešínka na dortu... Když to vezmu od začátku:

Vyrazili mě ze školy. Zpočátku jsem to sice vnímal více-méně jako osvobození, protože ty dva roky (a půl), které jsem tam strávil, mi tekly nervy. Na druhou stranu diplom je jeden z těch papírů, které se vyplatí mít - seno to nežere a když hledáte práci, hned se na vás kouká jinak. Nicméně - jakž takž jsem se držel nad věcí. Ale vedlo by se mi to lépe, kdybych tehdy téměř zároveň nepřišel o teplé místečko na recepci. Příjem to byl nevelký, ale příjem to byl a mě v tu chvíli bylo poněkud neveselo... Zemřel mi děda. Bylo mu 85 a asi měl nárok. Měl rakovinu a měl jí tak rozlezlou, že už vlastně nikdo nezjišťoval čeho že ta rakovina byla. Dozvěděli jsme se o ní někdy v lednu a pak jsme několik měsíců čekali na smutný telefonát. Nejsem si jist, jestli ty měsíce nebyly horší, než ta smrt samotná. Nechybělo mnoho a pohřbil jsem i tátu. A kdyby se to stalo, asi bych tu s vámi neklábosil. Táta sebou praštil a dost nepěkně rozbil si hlavu. Když se to stalo, našel se jeden aktivní čůrák, co místo sanitky zavolal policajty a řekl jim, že jsme se s tátou poprali. Je to nesmysl, ale mám dojem, že pánům od policie by asi nestačilo, kdybych jim to říkal jen já. Policajti přijeli, koukali na mě a mého otce a sanitku volali až oni.

Nadávat se mi nechce. Našlo se totiž i pár pozitiv. Když jsem byl odejit ze školy, práci jsem sehnal poměrně brzy. Navíc je to práce celkem zajímavá a solidně zaplacená (ale stejně byste se mohl plácnout přes kapsu ještě o něco víc, pane ředitel!). Bylo mi ctí osobně poznat dvě bloggerky. První z nich je Ergo . Svým nevinným pohledem koukala na mne s rozpaky, protože jsem na ní půlku večera v čajovně stydlivě mlčel. Přesto nade mnou nezlomila hůl a později mi sdělila, že si o mě udělala obrázek ne právě nelichotivý... Druhou je Kopřiva . Pro rozum těžko uchopitelným faktem je, že ani ona mě neměla plné zuby po první půl hodině, kterou se mnou strávila. A za to patří dík nějaké všemocné entitě, protože... protože... protože by mě mrzelo, kdyby mě plné zuby měla. Poznal jsem osobně též Dámu s Laufem - ta nebloguje a dost mi tim štve, páč já na ní nemůžu nijak odkázat. Takže budu muset vzít za vděk jedním článkem, který na téma "Dáma s Laufem" napsal Binární a ježto vám původ jejího nicku docela slušně vysvětlí. Tady ho máte. Svou váhu měly i takové kulturní zážitky, jako byl koncert Bolt Thrower (které jsem chtěl vidět naživo od chvíle, kdy jsem je prvně slyšel) nebo festival Masters of Rock, na němž jsem z nějaké osmé řady (odhadem) koukal do tváře Helloweenům...

Na závěr nutné přání. Přeji vám, ať se daří. Když se mocí mermo něco bude muset posrat, ať se to neposere moc a náprava je snadná. Pokud už k tomu dojde a někdo vám umře, přeju vám, aby odešel v klidu a jeho poslední okamžiky na tomhle světě nebyly oslazeny tím, že se poštěká celá rodina napříč generacemi. A ze všeho nejvíc vám přeju, abyste NIKDY nemuseli klečet na studený dlažbě se zkrvavenou hlavou svého otce v náručí...