Kapitola osmnáctá

Pravačka

McNeicova skupina dorazila k Port Gentil v úterý navečer. Čtyřčlenná skupina ještě v noci provedla bližší průzkum okolí přístavu a bohužel přinesla přesně ty informace, kterých se McNeice od začátku bál. K přístavu se mohli dostat pouze skrz město. To je práce spíš pro agenty v civilu, než pro osm uniformovaných mužů ve dvou těžce vyzbrojených Land Roverech. Když McNeice poslouchal hlášení od desátníka Colliera, beze slova seděl a se zaťatými zuby záviděl Crayfishovi jeho část mise. Kdesi hluboko ve vnitrozemí se se svou částí skupiny plazí blátem ukryt pod korunami stromů a hlavně bez nutnosti přemýšlet, jak se vyhnout zvědavým pohledům civilistů.

"Nebude zas takovej problém se tam dostat..." prohlásil Chico a vzbudil tím velkou pozornost. "Jen si budem muset sehnat civilní hadry..."

A tak téměř okamžitě vyrazil na periferii Port Gentil, aby tam nějaké chudince hospodyňce vzal ze šňůry schnoucí prádlo. Vrátil se zanedlouho, na sobě měl obnošené džíny a vybledlé bavlněné tričko, které bylo velké dokonce i jemu. Z vaku vysypal svoji uniformu a oblečení pro další čtyři muže. Poté pobaveně sledoval, jak si muži z McNeiceovy skupiny civilní šaty zkouší... Tímto svérázným výběrovým řízením nejlépe prošli podporučík Chilten a desátníci Willets, Harrison a Carragher. Noc přečkali u aut. Ráno zrevidovali obsah svých batohů - nechali v nich jen černé uniformy a noktovizory s bateriemi, aby zbytek nahradily rozebrané karabiny a munice. Celkem s údivem pak koukali na Chica, který si jen zastrčil pouzdro s dýkou za pas a jinak si nebral vůbec nic.

"Ty si zbraň nevezmeš?" položil Carragher otázku, která koukala z očí úplně všem.

"Ne ne... já flintu nepotřebovat. Já být prostá dělnik vod přístava..." odpověděl mu Chico s úsměvem francouzštinou tak špatnou, že by to průměrného Francouze asi zlomilo vejpůl. Svérázně ustrojená pětice mužů se tedy vydala do města. Chico se od skupiny záhy oddělil, aby v přístavu francouzštinou stejně špatnou jako prve, požádal v docích o nějakou práci. Ostatní muži, vedeni Chiltenem, snažili se tvářit jako mírně zvětralí cestovatelé hledající nějaké solidní a levné ubytování. Znamenalo to, že se jak nudle v bandě motali po ulicích Port Gentil a hledali jakýkoliv podnik, který nabízí ubytování a současně se nachází pokud možno co nejblíž přístavu. Vyhovující budova byla nalezena okolo poledne. Ne snad, že by na ni právě narazili. Prošli kolem ní alespoň třikrát, ale s přibývajícím časem batohy na zádech nějak ztěžkly a nároky se snižovaly. Nevábný zevnějšek budovy sliboval minimálně štěnice, blechy nebo jinou krev pijící havěť. Zevnitř už hotýlek vypadal mnohem přívětivěji. Překvapila i láce - 75 centů za osobu a noc. Dřevem obloženou recepci s ratanovým nábytkem na zemi a líně se otáčejícím větrákem na stropě obsluhovala postarší, leč čiperná černoška. Na Chiltena evidentně udělala dobrý dojem - když jí platil, s blahosklonným "To je dobrý." jí strčil do ruky pětidolarovku.

V pokoji si každý našel svůj koutek, kam se usadil a začal si dávat dohromady výstroj. Během několika chvil se na obou postelích povalovaly černé uniformy a na jídelním stole, jakož i obou nočních stolcích byly rozložené části zbraní. Volné zůstaly jen přistýlky, na kterých si pánové po přípravě udělali pohodlí. Tedy až na Willetse, který strávil velkou část odpoledne s dalekohledem na střeše, odkud pozoroval dění v přístavu.

Po desáté hodině večer padla tma na město. Otevřeným oknem byl slyšet zvuk nočního života, ale pouhým pohledem ze stejného okna se člověk mohl přesvědčit o tom, že srdce toho života tepe někde úplně jinde. Prázdnotu omšelých ulic přístavní čtvrti Port Gentil narušovala jen tiše se pohybující čtveřice mužů. Muži v černých uniformách se (připomínaje tak šelmy na lovu) ostražitě přesouvali kryti stíny domů, až dorazili k dokům. Na dohled bráně do areálu se zastavili a zkoumali možnosti. Po zralé úvaze došel Chilten k závěru, že lepší, než se tlačit hlavním vchodem, bude díra v plotě a v tomto smyslu instruoval své podřízené. Ale ještě než se skupina dala do pohybu, šťouchl Carragher Chiltena do ramene a ukázal směrem k bráně.

"Támhle je Chico... čeká na nás."

"Fajn, tak jdem bránou..." odpověděl Chilten a pokynul mužům, aby jej následovali. Ihned poté se kompletní čtveřice vynořila ze stínu budovy a poklusem se vydala k bráně. Když Chilten coby vedoucí formace dorazil k Chicovy, jeho pohled okamžitě padl na muže sedícího ve strážní budce a svou zbraň sevřel o něco pevněji... Vlastně ji držel dost křečovitě. Chicovy to neušlo, a tak Chiltena, jakož i zbytek mužů uklidnil: "Klid - ten je vylitej jak váza... Pojďte za mnou. Našel sem ty kontejnery, co máme voznačkovat..."

Chilten ještě chvíli nervózně koukal na zhroucenou postavu hlídače, který si v mohutním alkoholovém opojení cosi nesrozumitelného žvatlal pod vousy. Pokrčil rameny a následoval Chica. Přístav v Port Gentil nebyl nijak velký. Sloužil jen několika málo lokálním dopravcům, mezi nimiž MARS působil trochu jako pěst na oko. Mimo jiné i proto, že této firmě patřila zhruba čtvrtina kontejnerů, které se toho dne v přístavu nacházely. Jejich umístění vypovídalo o tom, že MARS má v přístavu minimálně jeden dok sám pro sebe. A také u nich bylo o poznání větší ruch, než ve zbytku přítavu. K vidění zde bylo jedno nákladní auto a u něj celkem početná skupina lidí, kteří do jednoho z kontejnerů právě nakládali velký válcový předmět, který vypadal na nějako nádrž. Předmět byl zavěšen v konstrukci, která zřejmě měla zabránit pohybu nádrže uvnitř kontejneru. Z toho si Chilten vyvodil, že nádoba zřejmě obsahuje nějakou nebezpečnou látku. Po okolí se také pohybovaly dvě dvojice ozbrojených mužů, zřejmě určených k ostraze. Příliš ostražití ale nebyli - postávali u náklaďáku a klábosili. Chilten je s nechutí pozoroval. Nemohl se zbavit dojmu, že právě ten kontejner, jehož naplnění přihlížel, by bylo nanejvýš vhodné označit lokátorem. Ale bylo by také nanejvýš vhodné, kdyby se instalace lokátorů na kontejnery MARSu obešla bez krveprolití. Nechal ostatní, aby rozmístili lokátory na kontejnery, k nimž mají přístup. Na ten, v němž se ukrývala nádrž s bůhvíčím si počkají minimálně do chvíle, než odjede nákladní auto. Vzhledem ke stádiu prací to odhadoval tak na půl hodiny až hodinu. Svým mužům pokynul, aby si v tichosti udělali pohodlí a vyčkávali.

Kontejner byl naložen a zapečetěn před půlnocí. Muži z Gauntlet zaslechli jen halasné loučení posádky náklaďáku s ostrahou a pak už se koukali na odjíždějící prázdný vůz. Chilten napjatě zkoumal, co teď bude dělat ostraha. Chování čtveřice hlídačů ho otrávilo. Dva zůstali u kontejneru, dva odešli - nejspíš obejdou nějaké kolečko okolo doků a vrátí se, aby je pak vystřídala druhá dvojice.

"Budem se jich muset zbavit. Willetsi - podívej se tu po nějakym místě, kam by se daly zašít mrtvoly." pronesl šeptem Chilten. Willets kývl a v tichosti se vytratil. Chilten koukal na dva hlídače, kteří odcházeli dál do přístavu směrem od pozice skupiny.

"Carraghere, Belaphonte připravte se. Zlikviduju ty dva u kontejneru. Až padnou, vletíte k němu,Carragher umístí lokátor, pak vezmete ty mrtvoly a odtáhnete je sem, aby je tamty dva nenašli."

"Tam zůstane krev..."

"Je tma - nevšimnou si jí..."

"A co ráno?"

"Ráno už budem v hajzlu - a třeba to uschne..."

Carragher tedy odložil zbraň, připravil si do ruky lokátor, aby se nezdržoval na místě, a psychicky se chystal na sprint ke kontejneru. Chilten přiložil svou zbraň k rameni a přitiskl pravé oko ke kolimátoru. Jednou zkusil s karabinou pohnout tak, jak to chtěl provést při střelbě, aby si v optice oba muže našel a po likvidaci prvního toho druhého nehledal. Vrátil se zpět k prvnímu, zhluboka se nadechl, vydechl, zadržel dech a vystřelil. Jedna krátká dávka dvou kulek pro každého. "Běžte!" Carragher s Chicem se rozběhli ke kontejneru. Na místě si Chico okamžitě hodil na ramena jedno tělo a odebral se zpět k Chiltenovi s Harrisonem. Carragher umístil lokátor mezi rám z L-profilu a plášť kontejneru, hodil si na ramena druhé tělo a rovněž pospíchal pryč.

"Našel jsem jeden starej prorezlej kontejner. Je tam spousta odpadků... tam se vejdou." oznámil Willets po svém návratu.

"Dobrý, odveď je tam." odpověděl mu Chilten. Chvíli se koukal za odběhnuvší trojicí, pak se ujistil, že druhá dvojice není nablízku, sebral Carragherovu zbraň a společně s Harrisonem se stáhli. Všech pět mužů Gauntlet opustilo přístav okolo půl jedné v noci.

...

"Vám se u nás nelíbilo?"

"Ale líbilo... my se nikde moc nezdržujem." odvětil s úsměvem Willets černé recepční, která čtveřici smutným pohledem i hlasem vyprovázela na cestě z hotelu. Za městem se s úlevou opět navlékli do polních uniforem, špatně padnoucí civil nechali ležet a vrátili se ke dvěma Pink Pantherům "Pravačky".