sobota 28. října 2006

Okouzleně...

...o ní pro ní...

Podobna květu růže červené

vzpíná se k oblakům.

Za sluncem se nežene,

přízeň patří soumraku.

Zima s noční temnotou

prazvláštní jsou přátelé.

Kde krásy jiných zaniknou,

ona teprv rozkvete.

Krása křehká jako z porcelánu

Krása prostá okázalých gest

Vidím ji když ráno vstanu,

i když mysl k odpočinku uložena jest.

6 komentářů:

  1. ach jo.....kde ty doby jsou, kdy jsem bejvala taky adresátka poezie....prííííma
    Ač to neni pro mě, tak díky tomu budu dneska o....nepovim...let zpátky a vzpomínat

    OdpovědětVymazat
  2. máš nový lustr?? :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Krásný:) Mě nikdy nikdo básničku nesložil a nesloží. Já jsem opačnej případ, já skládám básničky klukům:D

    OdpovědětVymazat
  4. dojatě.......nač líbat rety rudé jako růže
    vždyť na zadnici roste stejná kůže

    OdpovědětVymazat
  5. dámo...řiká se \"na prdeli\" :-)Když už si začla s tim...odlehčenym tónem:

    Leží dívka ve vaně,
    kudla kouká z břicha.
    Pořád blbě žvanila,
    teď už bude zticha!

    OdpovědětVymazat
  6. rozněžněle....zemřela jeptiška v kokrheli
    šoupli jí do rakve po zadeli

    OdpovědětVymazat