Magisterium

Včera jsem nastoupil do školy historického šermu. Stačily dvě hodinky, abych seznal, že mi to prospěje. Mistru šermíři netrvalo ani pět minut, aby mne přesvědčil o tom, že jsem dosud všechno dělal blbě...

Mistr šermíř se hned na začátku projevil jako velice bystrý jedinec. Při nástupu na začátku tréninku se každého z nás ptal na zdravotní stav. Obvyklá odpověď ve smyslu "schopen bez omezení" mu asi přišla nudná, neinspirativní a tudíž nehodná jakéhokoliv komentáře. Naproti tomu, když od jednoho z žáků slyšel odpověď: "Noooo...já měl trochu chřipku...mam trochu zvýšenou teplotu, ale je mi už docela dobře...", rozhovořil se poměrně dlouze:

"Už je ti líp...no dobře no...ale stejně si moh radši zůstat doma a doléčit se. nejde vo to, že si tu vobčas pčíkneš. Ale někoho třeba nakazíš a ten pak nebude moct chodit trénovat a bude naštvanej. A šermovat s někym, kdo je naštvanej - to může bolet." Tak takhle on je bystrej...;-) míněno zcela bez ironie...

Rozcvička. Obvyklá procedura, která obvykle lidi nudí a je přijímána pouze jako nutné zlo. Začala několika kolečky okolo tělocvičny (se zbraní v rukou), pokračovala protahovacími cviky (které obvykle provozuji jen pokud si chci přivodit újmu na zdraví) a ukončena byla několika málo cviky silovými. Ačkoliv si o sobě myslím, že na tom s kondicí nejsem až tak nejhůř, na kloubech víc, než jen "několik málo" kliků udělat nedokážu. A zřejmě nejsem jediný - našli se dva, kteří pravili, že hrají na klavír a prsty potřebují zachovat ve stoprocentním pořádku. Asi se do příště taky naučím na něco hrát...

Po rozcvičce následoval nácvik přesunů ve střehu. Mohl bych říct prostě "nácvik kroků", ale znělo by to jako z tanečních. Regulérní hodinový dril, během kterého jsme se každý pohyboval na prostoru 1,5x5 metrů, přičemž ten půldruhý metr šířky byl dán hlavně tím, že občas někdo zakolísal a nad tímto prostorem sebou trochu zavlnil. Dril byl vystřídán 15ti minutovou pauzou, kterou jsem zabil lemtáním vody se šťávou a ... a... a pak ještě něčím podobně smysluplným a na vysoké inteligenci založeným. Během pauzy mistr šermíř asi došel k závěru, že trénink je málo akční, a tak došlo i na nácvik boje, resp. jeho velmi podstatné části - udržování vzdálenosti od soupeře. Probíhalo to asi tak, že proti sobě nastoupila dvojice žáků do střehu s čepelemi zkříženými cca 10 centimetrů od hrotu zbraně, přičemž hrot směřoval do toho ďůlku tam, co to už není hrudník a ještě to není krk...víte, co myslim, ne? Před pauzou nacvičenými kroky se dvojice měla pohybovat po tělocvičně (zatím jen v lajně beze změny směru - přecijen jsme začátečníci) s tím, že vzdálenost, ve které proti sobě dvojice nastoupila se v ideálním případě neměla měnit. nastoupil jsem tedy se sparing-partnerem do pozice výše popsané a jal se udržovat vzdálenost. Moc to nešlo... ačkoliv jsme na začátku skutečně meče křížili oněch deset čísel od hrotu čepele, partner se pohyboval takovými zvláštními přískoky, díky nimž netrvalo dlouho a já si mohl nemalou část hmotnosti Té Věci odložit na záštitě partnerovy zbraně. Takže nás od sebe mistr každou chvíli trhal... Tento nácvik zabral v podstatě celou druhou polovinu tréninku. definitivně jej pak ukončila malá posilovací série, po níž jsem se obával, že nedojdu domů. Velmi pomalu, ale přece došel...

Dáma s Laufem se mě onehdá ptala, jestli mám to studium na magisteriu jako náhradu vysoké školy. Dejme tomu - takový titul "mistr šermíř" by se na vizitce jistě vyjímal a byl by efektnější, než nějaký dochtor nebo inžinýr... Ale po tom tréninku jsem došel k závěru, že to magisterium mám tak trochu jako náhradu základní vojenské služby...

Zážitky z tréninku jsou nadmíru intenzivní a celkově kladné. Až tak, že je nepřekoná asi ani řízek jak lopata (taky tak tenkej a tvrdej) se salátem z naší firemní závodní jídelny...