Skládky na Strahově

 aneb Šišatá sobota

Rugby je v naší kotlince sport provozovaný sice na výhradně amatérské úrovni, leč zjevně velmi nadšenými lidmi, kterým není zatěžko dvakrát do roka uspořádat velký juniorský turnaj. Prague Youth Rugby Festival je akce skutečně překvapivě rozmáchlá. Turnaj je vypsán pro kategorie U8, U10, U12, U14 a holčičí sedmičkový U16 a U18. Hraje se na pěti hřištích, účast je hojná a organizátorům patří uznání za to, že se jim pravidelně daří přilákat i týmy ze zahraničí, někdy i rugbyově mnohem vyspělejšího, takže naši mlaďasové můžou změřit síly třeba s Francouzy nebo Iry. V Inženýrově U10 nastoupilo 36 týmů, z toho 7 zahraničních. 

Do reportáže ze hry se pouštět nebudu. Už proto ne, že jsem celému turnaji nebyl přítomen, jelikož jsem potřeboval dopoledne vyřídit oběd pro churavějící komtesku. Inženýra jsem tedy ráno strčil do auta jinýmu slávistickýmu tátovi a sám se dostavil až na odpolední část. Na strahovské hřiště jsem dorazil někdy před jednou odpoledne, abych klubovém stanu našel smečku divočících mladíků zjevně natěšených na oběd. I podal jsem Inženýrovi krabičku s toustama, který během chvíle někam zmizely. Asi jsem nějak blbě mrknul, nebo co, najednou byly prostě pryč. Na dotazy, jak jim to dopoledne šlo, ovšem reagoval, řekněme, velmi diplomaticky. Trenér byl mnohem méně vyhýbavý a stačilo mu jen pár slov (skutečně pouze dvě; jedna předložka a jedno podstatné jméno původem prý z Francouzštiny), aby mi ozřejmil, že se chlapcům dopoledne věru dobře nevedlo.

Došel jsem si pro prazdroj do zálohovanýho kelímku a s ním v ruce si pak v infostánku prohlíd rozpis zápasů v odpolední části turnaje. Kluky čekalo pět zápasů na ploše E, první ve 13:40. Na telefonu svítil čas 13:22, tedy jsem se i s pivíčkem odebral do stanu a jal se čekat na úvodní pisk. Trenéři mládence ještě trochu potahali po plácku a do duší jim vlídně promluvili... No a v těch 13:40 rozehráli utkání s rakouským klubem Donau Wien, kterýžto si namazali na chleba 8:1... Co se asi tak mohlo dít dopoledne jsem dostal ochutnat hned v dalším zápase, který malí slávisti projebali 6:0. Neskládali, do útoku chodili nedůrazně a od třetí soupeřovo položený pětky se spíš než hře věnovali očumování rozhodčího, jestli už by radši nechtěl písknout konec. Výkony tedy chlapci podávali kolísavé, což jim vydrželo do konce turnaje a pěkně pravidelně střídali výhry s prohrama... Pořád ale měli výsledky lepší, než dopoledne, tak je trenér pochválil slovy: "Kdybyste, vy moulové, takhle hráli dopoledne, nemuseli ste teď hrát ve skupině vo pětadvacátý místo..." 

Po finálovém zápase, který sehrála Bystrc s Frankfurtem, se stručně vyhlásilo, pobalilo a jelo domů. Rozhodně nezávidim těm, které snad po celodenním turnaji ještě čekala dlouhá cesta domů. Já byl jen půl dne, bydlím jen za řekou a jak jsem byl rád, že pro nás přijela Habra cestou ze závodů... Kluci, i když si turnaj - nepovedenému vstupu navzdory - nakonec užili, nijak nezapírali, že jsou taky vorvaný jak jetel. Ale akce je to v každym případě dobrá!