Je to šišatý!

 

...aneb Sobota na Markétě

V sobotu 28. října skončilo mistrovství světa v rugby. Vítězem turnaje se stal tým Jihoafrické Republiky poté, co porazil Nový Zéland. O bod. Zase. V zápase, o jehož průběhu laikové i odborníci píšou, až se jim od klávesnic kouří, protože All Blacks cítí vcelku oprávněnou křivdu, o které ale příznivci Springboks pochopitelně nechtějí ani slyšet, protože by jim kazila radost.

Zkrátka nic, co by neznali i fandové jiných sportů, kteří od finálových zápasů těch svých turnajů očekávají dechberoucí zážitek, aby nakonec zjistili, že zápas o třetí místo byl o tři parníky zábavnější.

Ovšem ani ne zcela dobře odpískaný finále nezměnilo nic na tom, že doma teď to rugby frčí a co my si jako počnem, až RWC 28.10. skončí... Jelikož jsem muž činu, nelenil jsem a šel se na stránky české rugbyové unie podívat, jaký program má vlastně naše repre, když se jí ten mistrák teda zjevně netýká. Naše repre hraje mezinárodní turnaj se soupeři na své výkonnostní úrovni v tzv. Rugby Europe Men's Trophy 23/24. Ve skupině má Švédy, Švýcary, Chorvaty, Litevce a Ukrajince a 28.10. odehrála ve Stockholmu první zápas sezony. Pochopitelně proti Švédům a bohužel prohrála 48:37. Prohra zamrzí, ovšem rugbyový počty jsou přecijen trochu jiný, než ty fotbalový a tak i z téhle prohry nějaký bodík do tabulky kápnul, konkrétně bonusový bod za čtyři a více položených pětek.

No a v sobotu 4.11. se na Markétě odehrálo utkání proti Chorvatům a já tam Inženýra nutně potřeboval vzít, ať to taky vidí, jinak než v televizi nebo ze hřiště. V metru se k nám přidal hostinský od Vávrů se svým synem a v této sestavě jsme každý všecek zvědav vyrazili na Petřiny a odtud pěšky na stadion na Markétě. Měl jsem o nás ponejprv strach, jelikož jsem se pln neopodstatněného, ale bezbřehého sebevědomí doma nepodíval, kudy se z těch Petřin na Markétu jde. To za nás Markéta vyřešila sama, jelikož předzápasová hudební produkce byla slyšet až na ty Petřiny a tak stačilo jít za zvukem. 

U vchodu nás nečekala žádná tlačenice, to až u stánku s občerstvením, od kterého jsme nemohli odejít jinak, než s pivem a limonádama. Místa k sezení byl vcelku dostatek, takže nakonec vlastně nebylo ani žádný velký hrdinství obsadit místa hned nad tunelem, kterým nedlouho poté nastoupili hráči na hřiště.
"Proč k nám stojí zády?" zazněla vcelku logická otázka, když se na státní hymny oba týmy seřadily s hlavní tribunou za zády. Stálo to trochu mžourání, ale nakonec se nám podařilo zaostřit na protější podstatně menší tribunu, na níž stál kameraman, který odtud později snímal hru a asi u toho na pozadí chtěl mít taky nějaký diváky. Jaká byla na stadionu návštěva, to si netroufnu odhadnout. Lístky se zřejmě prodávaly toliko na střední část hlavní tribuny a ani ta nebyla úplně plná. Inu - amatérský sport...

Hra samotná se minimálně v prvním poločase hrozila zvrhnout v exhibici našich, kteří první pětku položili asi po dvou minutách a pak v nepříliš dlouhých rozestupech přidávali další a další ...a další. Chorvati o sobě dali vědět jednou, pročež do kabin se hráči rozešli za stavu 36:7 pro český tým. I když se po přestávce obraz hry trochu proměnil, Chorvati trochu přidali, naši trochu zvolnili, český tým stále vcelku v klidu hlídal své vedení a skore zápasu se uzavřelo na 48:22. Inženýr si pak nutně potřeboval jít plácnout s hráčema. Přišlo mi docela sympatický, že si s tim davem kloučků, co se okolo tunelu takhle seběhli, plácli ochotně všichni včetně Chorvatů a se vcelku upřímnýma úsměvama ve tvářích.

Ze stadionu jsme se pak odebrali okolo břevnovského hřbitova na pivo k benediktínům do kláštera. Mladíci vypili nějaký kofoly, my s pantátou ochutnali místní jedenáctku, u níž jsme zápas znalecky zhodnotili jako pěknou podívanou, kde obě mužstva předvedla pohlednou disciplinovanou a čistou hru, která tu nižší výkonnostní třídu prozrazovala jen občas poněkud překvapivými odchylkami od té důsledné systematičnosti, které člověk uvykl při sledování zápasů těch top tier týmů na RWC. V podstatě to bylo docela osvěžující. Závěrem pak nelze říct více, než že jsme už za tmy šli na tramvaj číslo 22 a obklopeni přítulnými turisty odjeli domů.