ModelKit Kladno

 

Kladno je fajn. To už jsem vám řikal. Tentokrát se mi tam ale líbilo proto, že jsem si mohl polízat mozek s bratry v plastu!

Kladenskou modelářskou soutěž jsem ochutnal loni, když jsem jí vzal zavděk coby náhradním programem za Memoriál ČS Paras, který jsme tehdy vynechali, protože si parťák uhnal kovídek. S jistými výhradami (které směřovali zejména k místním parkovacím automatům) se mi akce líbila, pročež jsem byl rád, že se mi na kladenské modelárske podujaťie udělalo v kalendáři místo i letos, nakonec dokonce i tak, že jsem nebyl řidičem.

Pln dojmů jsem byl už od samého začátku. Nejdřív ze všeho jsme po zaparkování výstavu málem minuli a teprve pobavené pohledy známých ksichtů, doprovázené otázkou, kam že si to štrádujem, nás probraly a my se teda nakonec trefili do správných dveří. Ty dveře vedly do předsálí kladenského kina Sokol, v němž si pořadatelé vybírali startovný, resp. vstupný. Ale hlavně se tam nacházel výčep, u kterýho stálo jasně zelené polo tričko. Mělo v sobě dobříšského předsedu, který nebral jakýkoliv ohled na to, že ještě nebylo ani deset dopoledne, a s pivem v jedný a párkem v druhý ruce z toho nedělal vědu. A kde je on, samozřejmě nemůže chybět ani lobo! Usedli jsme k družnému hovoru o přehršli zajímavých témat, do něhož nám však záhy géniové zodiakální hodili vidle. 

Kolega Moloko, takto předseda našeho spolku - Klubu Veselých Lepičů - přišel ke stolu, tlačil před sebou nasranej obličej a v ruce třímal velmi amatérsky vyvedený plakátek se svojí podobiznou a nápisem "Prodavačům pudinků vstup zakázán.", kterou jen chvíli před tím serval ze stánku, který si na kladenské soutěži otevřel majitel obchodu lakýrnickým nářadím, jemuž můžeme řikat třeba Kořeň. Mentální vyspělost Kořeňovo humorů, tkvící v tom, že Moloko je zaměstnán u Oetkera, budiž podtržena faktem, že Oetker na Kladně sídlí... Nó, to nevadí. Epochální beef mezi Kořeněm a naším klubem se rozjel poté, co nám poskytl na recenzování stříkací pistoli, jejíž hodnocení zřejmě nebylo tak zcela podle jeho gusta. Detaily neznám, nicméně se zdá, že od tý doby Kořeňa z nás (a z nás tedy zejména z předsedy) mezi ušima svědí vaginální mykóza. Drby nesbírám a kvůli němu nezačnu, zejména proto, že kdyby zejtra zmizel a byl zmizelej, nepoznal bych rozdíl. Nicméně za mlejnek na maso bych Kořeňovi popřál, aby pod stromečkem našel o něco většího pinďoura a toho pak doporučuju pravidelně omývat vlažnó vodó, třeba mu pak ty mindráčky daj pokoj...
(...a on pak nám...)

Dětinský naschvály ale naši pozornost nijak dlouho nepoutaly. Bylo spoustu lepších věcí k prodebatování se spoustou lidí, který jsem mnohdy i docela dlouho neviděl, spousta krásně postavených modelů na stolech, spousta krabiček u výřečných prodejců k prozkoumání. V zásadě poprvé jsem měl příležitost si dát v klidu pivko s již zmíněnýma klukama s Dobříše. K nim na soutěž totiž sice jezdívám rád a dá se říct, že pravidelně. Ovšem tam by oni potřebovali každej jednu hlavu a čtyři páry rukou navíc, na nějaký pochlastávání s kamarádama tam neni čas. Krom toho na kladně ráčil ukázat svou krásnou tvář bratr v kiltu Švejk. S ním v čele party návštěvníků z Pardubic jsem poobědval a neptejte se mě, jak je to možný, trval ten oběd přes dvě hodiny. Pomalou obsluhou to nebylo...

Přijet na modelářskou soutěž a neodnést si odtamtud žádný nový model by bylo rovno zhruba slintání před cukrárnou. Přátelé, kolegové, bratři, sousedé, nebudu vás dlouze napínat - neošidil jsem se! Ba  nebojím se říci, že právě naopak. Postával jsem u regálu obchodu Plastic Planet, listuju kuchařkou modelu tahače M983 s nosičem taktických raket Pershing II
"To je bazarovka, 400 kaček..." pronese zcela neutrálním tónem pan obchodník o modelu, jehož běžná maloobchodní cena odpovídá zhruba jednomu obrázku Františka Palackého, a štrádoval si to za kýmsi kamsi...pryč.
"Co...? Pocemtyvolekamdeš...VEM SI ODE MĚ TY PENÍZE!!!"
Asi karmická odměna za to počubený koleno z minulýho tejdne.

Den se líným tempem již dávno přehoupl do své druhé poloviny, kdy jsme s Molokem zasedli v předsálí ke kafíčku...pak druhýmu...a třetímu...a klábosili tak nějak s kymkoliv, kdo šel okolo. Tak jsme se prožvanili až k mírně zpožděnému vyhlašování. Co bych tak k němu... No asi takhle - já jezdím vystavovat, ne soutěžit, pročež je mi obvykle vcelku buřt, co se při tom vyhlašování děje a ex post dohady o tom, kdo za co byl oceněn, nechávám jiným expertům, jednoho takovýho ostatně máme i v klubu. Ovšem dvěma kolegům z klubu to na Kladně párkrát zacinkalo, budiž jim touto cestou pogratulováno.

Závěrem bych ctěnému čtenářstvu rád dopřál něco málo obrázků. Jelikož jsem sám nefotil, odkážu alespoň na výběr z hroznů jiného účastníka zájezdu.
Behold!