Kolik jazyků znáš...

 

já totiž nemam co dělat, víte?!

Kdysi dávno... už nevím, kdy přesně a jsem líný to hledat... jsem tu psal o tom, že jsem se vlastně jen z hecu, který neumím popsat jinak, než jako blbý, začal učit francouzsky. Stalo se tak předposlední semestr mého působení na FS ČVUT. Mé nadšení mi do konce studií vydrželo. Asi proto, že mi ta žabožroutština prý šla docela od ruky. Teda vlastně spíš od huby. No zkrátka jsem ji zvládal... Bohužel dva semestry, tedy půl roku čistého času, jsou na studium jazyka zoufale málo, příležitostí své znalosti prohloubit poskrovnu, a tak se dá říci, že od února 2006 jazyk Baudelairův vesele zapomínám.

Cestami rozličnými, jež osvětleny budou jindy jinde, jsem se dnes po příchodu z práce prokopal sem. Dřívávějc řečtina patřila ke klasickému vzdělání. Ale o to tu nejde. Dle anglického filozofa a básníka a kdo-ví-co-ještě Johna Ruskina má řečtina na kontě nejvznešenější výrok, jaký kdy člověk vyslovil. No a jelikož Ruskin (soudě dle množství oborů, do nichž dotyčný strčil sosák) nebyl žádnej blbec, řekl jsem si, že když to bylo dobré pro něj, bude pro mne rovněž. I zaregistroval jsem se na stránce výše odkazované a stal se studentem antické řečtiny...

A když se tak na předchozí dva odstavce koukám, začínám mít pocit, že ačkoliv pro mne v patnácti byla strojařina jasná volba, zdaleka to nemusí znamenat, že byla také správná...