Rowland White - Vulcan 607

 

 

„Modrá dvě mimo provoz, opakuji modrá dvě mimo provoz. Vracíme se na základnu. Modrá čtyři, je to na vás...“

 

Když jsem dočetl tohle a brouzdal netem při hledání obrázku z obálky, nikterak nečekaně jsem se proklikal na amazon. Jelikož je to kšeft jako každý jiný minimálně v tom ohledu, že chce vydělávat návštěvníkovi stránek nabídne k posouzení jednak přehled titulů nejprodávanějších, jednak takových, které mají tematicky blízko k tomu, který si návštěvník právě prohlíží. Tmavě modrá obálka se siluetou Vulcanu pod stříbrným písmem vyvedeným názvem "Vulcan 607" získala si moji pozornost. Po krátkém uvažování jsem se rozhodl, že za ni těch sedm liber dám a kniha putovala do košíku. Spolu s ní ještě Hostile skies od Davida Morgana...

Stranou ponechám kovbojku okolo placení. Jen na okraj - představte si, že člověk, který neumí pořádně vyplnit ani složenku, vyplňuje šek a odesílá tento kamsi do Anglie, doufaje, že se dostane do správných rukou. Představujete si to? Tak si sundejte tu husí kůži ze zad a čtěte dál.

Když jsem rozbalil balíček, v němž mi kniha přišla (na Hostile Skies bohužel stále čekám), malinko jsem zkysnul. Nemám rád, když obálky v reedicích vydávaných knih nakladatelé hyzdí cintáty kritik, jež na knihu kdy vyšly a obálka Vulcanu 607 je jich bohužel plná. Překvapení bylo o to větší, že kniha by měla být celkem nová a příležitostí ke kriticebylo doposud poskrovnu. No nic - podívejme se dovnitř. Tam najdeme 479 stran textu a něco fotografického materiálu...

Děj knihy pokrývá časové období mezi 2.dubnem 1982 a 1.květnem téhož roku. Tedy od argentinské invaze na Falklandy do konce operace Black Buck I. Stejně jako asi všude jinde, kde se kdy kdo zmínil o Falklandách i zde se dočtete něco o politickém pozadí. Poprvé jsem si v ní ale přečetl něco o civilním obyvatelstvu Falkland. Prohlubující se beznaděj Falklanďanů při pohledu na sílící argentinskou posádku, jejich prosebné pohledy směrem k Británii, strach z argentinské tajné policie, která v osobě majora Patricia Dowlinga dala nočním můrám ostrovanů hmatatelnou podobu. Právě on na ostrovy přinesl pravé a nefalšované totalitní praktiky - zatýkání, deportace, vyhrožování...pistole u hlavy čtyřleté holčičky... Ostrované, resp. jejich morálka táhne se knihou a tak trochu připomíná teploměr. Právě oni byli pravděpodobně důvodem, proč operace Black Buck I proběhla - námořní operační svaz k ostrovům plul týdny a Britové cítili potřebu ukázat, že na ostrovany nekašlou a potřebovali to ukázat rychle. Argentincům, ostrovanům a nakonec i sami sobě...

Otcem myšlenky na bombardoací let z letiště Wideawake na Ascensionu byl Air-Vice Marshall RAF sir Micheal Beetham. Veterán bombardovací ofenzívy RAF proti Německu měl zprvu pouze nejasnou představu o rozsahu operace, ale skutečnost, že moc možností není, byla zřejmá. RAF provozovala toho času již pouze dva typy, které by takový let byly schopné zvládnout - Handley Page Victor a Avro Vulcan. Victory byly v polovině šedesátých let přestavěny na tankovací letadla a pokud jde o Vulcany - čas, který jim zbýval do vyřazení ze služby a potupného prodeje do šrotu se počítal již jen na měsíce. Jiná možnost nebyla.

Nikdo ze zúčastněných příslušníků Královského Letectva od Beethama po prostého mechanika pravděpodobně netušil, jaký problém bude připravit letadla na jediný let. Příkladně nástavce pro tankování za letu instalované na Vulcanech byly spíš pro ozdobu. Letadla měla pouze "skořápky" tankovacích zařízení, interní vybavení chybělo - pumpy, rozvodná potrubí, jakož i další potřebné vybavení se tak shánělo v zaprášených koutech zapomenutých základen, případně se na koleně vyrábělo nové. Když bylo vyřešeno technické vybavení letadel, bylo potřeba ještě naučit posádky s tím vybavením zacházet. Rozhodně se nedá říci, že by to šlo samo. Zde nelze nezmínit poněkud nevhodné konstrukční řešení tankovací soustavy u Vulcanu, které dělalo problémy i samotným instruktorům. Victor, na něž byli instruktoři zvyklí, měl nástavec umístěn nad pilotní kabinou. Pilot měl tedy při přiblížení k tankeru nástavec, hadici i tanker samotný zhruba v přímce. Vulcan má nástavec pod kabinu, což pilota nutilo těkat pohledem z nástavce na tanker a zpět.

Dalším problémem k vyřešení byla ochrana bombardéru nad nepřátelským územím. Vulcan neměl defenzivní výzbroj. Jeho obrana závisela z větší části na elektronice. Zjednodušeně jde o to, že na palubě letadla se nacházel přijímač (Radar Warning Receiver - RWR), který chytal signály z nepřátelských radarů, hlásil je a posádka je posléze pomocí nějakého elektronického oblbováku buď rušila nebo odkláněla jinam tak, že se na obrazovce onoho nepřátelského radaru bombardér objevil úplně jinde, než ve skutečnosti byl. jednoduché a přesto, že celý systém neprošel nějakou relevantní modernizací asi dvacet let, i účinné. Aby systém fungoval, bylo ale nutné, aby RWR onen radar identifikoval jako nepřátelský - jinak totiž mlčel. Za tímto účelem byl RWR nakrmen všemi známými frekvencemi potenciálně nepřátelských radarů. Vulcan byl v tomhle směru typickým válečníkem studené války - veškeré frekvence, které palubní RWR znal, patřily ruským radiolokátorům, které po léta na nejtajnějších misích, jaké kdy RAF odlétala, sbíral špionážní Nimrod R.1, který při těchto letech křídlem trhal železnou oponu. Argentinci používali radary americké, francouzské, švýcarské... ruský ani jeden. Frekvence radarů západní provenience se tedy Vulcany musely teprve učit. Vzdor faktu, že na západě tyto charakteristiky podléhaly obchodnímu tajemství, i tento problém byl vyřešen.

Jsou potíže malé, velké, očekávané, nečekané... a jsou potíže debilní. Mezi takové bezesporu patřila skutečnost, že po překonání všech zmíněných peripetií se najednou zdálo, že posádka bude moct na Argentince tak maximálně plivat a sprostě nadávat, neb v pumovnici Vulcanu, svou obrovitostí zvící malé jeskyně, bylo zoufale prázdno. Jinými slovy - sehnat 21 tisíciliberních bomb stálo úsilí neúměrné skutečnosti, že Británie má status jaderné velmoci.

K akci samotné. 30.dubna večer vzlétlo z letiště Wideawake na Ascensionu celkem 11 Victorů a 2 Vulcany ve třech sekcích. Dvě sekce - bílá a červená - byly tvořeny čtyřmi Victory každá. Ve třetí, modré sekci letěly tři Victory a oba Vulcany s tím, že dva Victory a jeden Vulcan byly pouze rezervy pro případ selhání některého z ostatních letadel. Na trase bylo zvoleno několikero míst, nazvaných prostě "spojky", na kterých mělo být provedeno dotankování s tím, že zde vyprázdněné tankery se měly otočit zpět k Ascensionu. Pokud by všechno šlo, tak jak bylo plánováno, z první spojky se krom prázdných tankerů měl vrátit i rezervní Vulcan. Kdo se nakonec na Falklandy podívá a kdo ne rozhodla závada na "prvním" Vulcanu, za jehož kniplem seděl John Reeve. Na jeho stroji XM598 praskla skleněné tabulka v čelním štítu kabiny a jeho místo ve formaci tedy musel zaujmout XM607 pod velením Flt.Lt. Martina Witherse. S každou překonanou mílí cesty na jih akce připomínala horor víc a víc. Důvod byl prostý. Spotřeba Vulcanu byla dle manuálu stanovena na 10000 liber paliva za hodinu letu. Kdo a jak k téhle hodnotě dospěl nikdo neví, v každém případě byl Vulcan daleko hladovější a jeho spotřeba činila nějakých 16200 liber za hodinu. Celkem snadno by se enormně vysoká spotřeba dala hodit na hrb skutečnosti, že pro operaci Black Buck I letěl stroj do akce zhruba o dvě tuny těžší, než byla jeho papírová maximální vzletová hmotnost. Nicméně i bez nich by se spotřeba pravděpodobně nedostala pod 13500 liber paliva za hodinu. Třeskutě nepřesný údaj vedl k tomu, že většina Victorů zpět na Ascension doletěla pouze na výpary. Stroj, který Withersův Vulcan doprovázel na jeho cestě na Falklandy nejdál, by se bez neplánovaného dotankování nevrátil vůbec...

Zkrátka to bylo krásné čtení. Jak jsem řekl, kniha má zhruba 500 stran a kdyby jich měla 1000, nevadilo by mi to. Výsledky operace Black Buck jsou celkem notoricky známé a tak jsem si čtení užíval bez toho, že bych netrpělivě čekal, jak to celé dopadne, případně "podváděl" a nahlížel na poslední stránky. Detaily, které mi autor ve své knize předložil, spolu se způsobem, jakým to učinil, dělají z knihy Vulcan 607 vážně výstavní kousek. Na obálce knihy, pod onou výše zmíněnou nezaměnitelnou siluetou Vulcanu, jsou vytištěna slova Jeremyho Clarksona:

"I more than enjoyed it. It could have been written specially for me!"

40 degrees south; autorem tohohle obrazu je jistý Ronald Wong. Námětem jeho díla jsou krom Withersova Vulcanu XM 607 v popředí ještě tankovací Victory pod vedením pilotů Boba Tuxforda a Stevea Biglandse a s nimi jedna z nejdramatičtějších situací, k nimž během letu na Falklandy došlo.