...ještě Kozlika...?
Mám poslední dobou podezření, že mi někdo dělá z hodin větrák. Jak jinak si vysvětlit, že jsem před chvílí dorazil z práce a než se rozkoukal, najednou je zase neděle? Skutečnost, že i ten pracovní týden byl tentokráte poněkud kratší, je mi pramalou útěchou. Zkrácen byl minule zmíněnou nemocí a když jsem si tak spočítal nemocenskou, zjistil jsem, že z rozdílu mezi obvyklou mzdou za oněch sedm dní a právě onou nemocenskou bych si zaplatil dovolenou u móře... Kdybych k němu teda mocí mermo potřeboval jezdit. Kam mám poslat účet vím, jen... myslíte, že mi ho proplatí? No nic. Do dvanáctýho března daleko, tak se zatím vyhlídkou na to, jak mi bude špatně při pohledu na výplatní pásku, nemusím trápit.
Tedy zpátky k těm hodinám...Možná jsou ty domácí v pořádku a jen mě matou ty extrémně zpomalené pracovní. Ať tak či tak, nejdelší chvílí víkendu, jež se dneškem chýlí ke svému neslavnému konci, byly včerejší slabé dvě hodinky ve vlaku do Hradce. Těžko říci, zda to nebylo třeba onou decentní pijatikou pátečního večera, nebo snad skutečností, že jsem domov opouštěl ve spěchu, ale tak dvě třetiny svého už tak skromného intelektu jsem zřejmě zapoměl doma. A tak se stalo, že jsem nebyl schopen u nádraží přečíst jízdní řád a na Adalbertinum šel pěšky. Dál jsem asi dvakrát zakopl o rovinu. Skutečnost, že jsme se posléze s Kopřivou do hospody, kde nám dokonce i nalili, probili až na čtvrtý pokus, už na sebe naštěstí brát nemusím. S Kopřivou jsme se shodli na tom, že ty předchozí podniky maj nějak divně řešený vchody. O zavíračce ve tři odpoledne nemluvě... Shodli jsme se také na tom, že člověk nemusí nutně pořád žvanit jen proto, že má hubu a zdravý hlasivky. Přesto si říkám, že jsem na ni včera mohl mlčet o něco méně...
Dneska mě krom exkurze po zrekonstruované hospodě nic moc extra nečeká, a tak si asi vezmu knížku, vyhodim kopyta a usnu. Zbývá vyřešit pouze dilema, kterou knihou se to přikryju. Celkem mne láká konečně otevřít Verlaina - v úterý jsem si ho odnesl z knihovny poté, co mi spadl na nohu...
A objednal jsem si figurku řeckého hoplity...
A už nikdy nebudu s opilou puberťačkou koukat na 300...
Žádné komentáře:
Okomentovat