...panák na cestu pro parťáka, co tu nemohl bejt věčně...
Asi tejden před tim, než jsme se s Habrou brali, jsme trávili víkend u jedný její kamarádky kdesi na Vysočině. Asi nějaká oslava, už se nepamatuju přesně. Dost možná by ten vejlet upadl v zapomnění úplně, kdybychom sebou domu nevezli tak šestitýdenního všiváka pro moje rodičovstvo.
Úplně klasickej vesnickej kříženec všeho se všim, z kteréžto košaté genetické výbavy se konkrétně u tohohle nejvíc na povrch protloukli jezevčík s pekinézem. Byl maličkej, vypadal, že ho možná budem muset ještě dokrmovat mlíkem z lahvičky. Ale rozkoukal se rychle a moji maminku rychle začal zaměstnávat tím, jak si v domácnosti zkoušel, co se dá rozkousat a na co je lepší se vyčurat. Z toho časem vyrost, ale pořád to byl takovej ten veselej blbeček, ze kterýho byly hlavně děti u vytržení a občas se u nás nejezdilo na návštěvu za babičkou, ale za Šmudlou.
S Habrou jsme se brali v roce 2009 a počty jsou neúprosný. Ve středu začal tahat zadní nohy, včera přestal jíst a pít. Dneska ráno dostal injekci. Veterinář přijel, ještě ho vyšetřil, zakroutil hlavou a psisko umřelo v klidu, doma, na svý oblíbený dece, zatimco ho máma hladila po hlavě. A já si tady tak nad tim panákem rozjímám, a říkám si, že ona mu ta moje máti nakonec dopřála lepší konec, než jakýho se dočká leckterej člověk...
EDIT 27.3.: Protože mam ženu přeúžasnou, netrvalo dlouho a dohledala balík fotek z toho víkendu, kdy jsme si Šmudlu odvezli. Mimo jiné mě usvědčily z toho, že třetího z bratrů si pamatuju ještě blbějc, než jsem původně myslel.
Nuže na první fotografii vidíte malýho Šmudlu se svojí máti. Na druhé pak šviháka podezřelého z otcovství.
Sourozenci pohromadě. Toho vošklivýho chlapa si nevšímejte...
...a nakonec nějaký to nepříjemný setkání s mimozemšťanem...
Krásný věk pro psíka. A psîk sám byl kámoš, jak ukazují fotky, bude žít ve vzpomínkách for ever….
OdpovědětVymazatByl skvělej...
VymazatTo skutečně zní jako dost idylický (a navíc velmi rychlý) konec. Šmudla vypadá jako velký sympaťák. Tak ať se vám nestýská příliš.
OdpovědětVymazatJo to on byl. Takovej ten typ mazla, co tě vidí sehnout, aby sis zavázala tkaničky, a už se k tobě kroutí pro pohlazení a podrbání, protože přeci když už seš stejně dole, viď... :-)
VymazatA asi to máma zvládla připravit fakt nejlíp, jak mohla. Nedávno jsem četl článek nějakýho veterináře, kterej psal, že mu lidi často přinesou do ordinace pejska, aby ho uspal, a jdou pryč, že se na to jako nezvládnou dívat. A byť je to teda asi lidsky pochopitelný, vůči tomu zvířeti je to necitlivý, protože to je najednou samo v cizim prostředí, je mu blbě, má strach a poslední, co v životě vidí, je jeho člověk, jak se otočí a jde pryč. Tak nějak apeloval na lidi, aby to zkusili překousnout a zůstali s tim psem do konce...
Byl krásnej! Kombinace jezevčíka a pekinéze je tak divokej evoluční sen, že by si pod tím člověk představil strašlivý stvoření, ale Jeho Roztomilost Šmudla si evidentně vybral ze svých rodičů fakt jen to nejlepší - a taky si evidentně vybral ty nejlepší lidský rodiče pro svůj pelech tady na zemi. Přidávám se ke komentu Marie Veroniky: ať z toho máma není moc dlouho smutná. Jo, a na jaře se bude rodit spoustu malých ňuňu příležitostí, do nichž by se Šmudla mohl reinkarnovat...
OdpovědětVymazatNo co ti budu povidat - měl dva sourozence a podobný si nebyli ani trochu. Šmudla, když jsme si ho brali, s tim svym širokym hrudníkem a útlym zadkem vypadal, jako by někdo z kreslený podoby přenesl Spikea z Toma a Jerryho. Jeho brácha by se ze všeho nejlíp dal popsat jako desetkrát zmenšenej Dobrman. Posledního už si moc nevybavuju, jen si matně vzpomínám, že kresbou srsti byl podobnej bráchovi-dobrmanovi, ale stavbou těla byl jinej. Ani jednoho z těch sourozenců jsem potom už neviděl, ale máš rozhodně pravdu, že z týhle kalby se mohlo urodit doslova cokoliv.
VymazatMáma teď smutná samozřejmě je a jako každej takovej osiřelej páníček se zaklíná, že už žádný zvíře domu nechce. To sice po předchozim pejskovi řikala taky, ale tehdy jí taky nebylo pětasedmdesát... Nějak se mi jí žádný štěně domu nosit nechce. Aspoň ne takhle zčerstva...
Ale spolužačka ze střední si brává domu nějaký zvířata na dočasnou péči. Tak asi některej den po neděli zkusim vyzkoumat, o co v tom vlastně kráčí...
Jo chápu, máma je v podobným věku, a už si taky (racionálně) netroufá. Uzamkla si svýho předchozího psa do nějaký stále živý vzpomínky, takže když jdem kolem rybníku, tak řekne, že by se "líbil Britovi, protože je tam spousta kachen". Dočaska je, že si vezmeš štěně z útulku, naučíš ho základy slušnýho chování (chození na vodítku a že se doma nečůrá), aby byl připravenej na to, že si ho kdykoliv může vzít opravdovej budoucí majitel. Je to dobrá myšlenka, ale asi ne pro každýho (já už se vidím, že bych k němu po pár dnech/ týdnech přilnula a nikomu bych ho už dál nedala:)
VymazatMyslim, že máma si to asi vyřeší dost podobně...
VymazatNa tu dočasku jsem se včera přeptal, jelikož mi to nedalo, jak jsem si tu na to vzpomněl. Oni prej se takhle daj vzít domu i dospělý zvířata, kterým z různejch důvodů udělá dobře individuální péče. Což by mi pro starší dámu přišlo bejt docela schůdný. Máš pravdu v tom, že to riziko vzniku citových vazeb je tam velký. Ale zároveň bych řekl, že když by to psisko šlo z domu k novýmu majiteli veselý, živý a zdravý, nebyl by to zdaleka takovej citovej otřes, jako když ti umře...
...jo a abych nezapomněl - tý spolužačce přesně takhle doma zůstal pejsek s kočičkou, že si je vzala na dočasku a ty dva všiváci se na ní domluvili a omotali si jí kolem drápku :-)
Vymazat...tak má doma Tobika a Miu, co jsou vzdor těm mezidruhovejm komunikačním šumům naprosto perfektně sladěný v tom, kdo jí zahřejvá kterou ledvinu... :-D
Myslím, že snad všem útulkáčům udělá líp indivindi péče než ten kotec. Je fakt, že kdyby si máma vzala nějakýho (nejlíp ještě trochu ošklivýho) dospěláka, tak by jí to asi za dva týdny nevytrhli z ruky nějací nadšení zájemci o štěně. A určitě by by byl hrozně vděčnej.
VymazatJo jasně, to jsem blbě napsal. Myslel jsem to tak, že některý ty zvířata se do tý dočasky dávaj třeba s nějakym drobnym zdravotnim problémem, kterej se takhle líp pohlídá. Nějaká dieta třeba...
VymazatJe mi to moc lito, tohle jsou bolavy ztraty.
OdpovědětVymazatZaroven me uklidnilo, ze veterinar prisel domu. Ja se ho jeste nemela odvahu zeptat. Ale pes statecne drzi, ja peci a uklid po nem zatim zvladam. Jen si to predstavim a jr mi do breku.
Takze Smudlo, opatruj se tam nahore a drz misto …
Ik
Komunita pejskařů na Jižnim Městě je zjevně docela soudržná a tak když máma potřebovala, hnedle se někde vykouzlil kontakt na nějakou mobilní ambulanci a veterinář naprosto bez problému. Prej byl hodně milej a takovej uklidňující.
Vymazat