Renault FT

 

 ...aneb Pilotní díl seriálu o Prafotru Nádrži

Nemá cenu chodit okolo horký kaše. Britové sice dali obrněncům jméno, ale to základní rozvržení konstrukce, podle kterého se tanky už sto let staví (tedy posádka vpředu, motor vzadu a výzbroj umístěná v plně otočné věži nahoře na stropě korby) vymysleli Francouzi.

Stalo se tak poté, co se podruhé sešli pánové Louis Renault a plukovník Jean Baptiste Eugéne Estienne. Když se sešli poprvé, psal se prosinec 1915 a Estienne Renaultovi navrhl stavbu obrněnce na podvozku amerického traktoru Holt. Renault Estienna tehdy poslal do háje, že má svých starostí dost. Estienne se tedy se svým návrhem obrátil na konkurenci, a tak vznikl vůbec první francouzský bojově nasazený tank - Schneider CA.

Když se v červenci 1916 sešli podruhé, zkusil Jenda do Lojzika dloubnout, jestli si to nerozmyslel a ku své radosti zjistil, že skutečně rozmyslel. Rychlost vývoje nového tanku u Renaulta nakonec zavdala důvod ke spekulacím, jestli se jím Louis Renault nezabýval na vlastní triko už po prvním setkání s Estiennem. V každém případě se k věci postavil s rozumem, stanovil si realistické cíle a ty se mu dařilo naplnit. Prototyp byl hotov ke konci roku 1916 a po doladění některých drobných závad se rozeběhla sériová výroba. Zpočátku poněkud pomalu, do konce roku 1917 armáda převzala zhruba 80 kusů. Později však tempo značně vzrostlo a do konce Velké Války se počet vyrobených tanků Renault FT zastavil na čísle 2697. Když už jsem do těch čísel zabrousil, dodám, že původní objednávka hovořila 3530 kusech, v první polovině roku 1918 byla rozšířena na 7820 a později v průběhu téhož roku na 12260 kusů - to když k francouzské objednávce přibyla ještě americká na 4440 tanků. S dodáním se počítalo do konce roku 1919. Konec války pochopitelně přinesl výrazné snížení počtu objednaných kusů, i tak jich ale jen ve Francii vznikla další tisícovka a účet byl tedy uzavřen přibližně na 3700 kusech. Z americké výroby vzešlo 950 kusů. Vyráběly se buď s nýtovanou (Berliet) nebo odlévanou (Girod) věží, obě buď s dělem Puteaux Sa18, nebo kulometem Hotchkiss M1914. Existovala také neozbrojená spojovací varianta s nevzhlednou kredenciosní nástavbou místo věže, v níž se ukrývala souprava radiostanic. Nesla označení Renault TSF (télégraphie sans fil) a vzniklo jich 100 kusů. Jen o trochu méně ošklivých bylo 40 kusů samohybných houfnic FT 75BS, vyzbrojených dělem Blockhaus-Schneider ráže 75 milimetrů.

Po 1. světové válce se Renaulty FT dočkaly značných exportních úspěchů. Sloužily po celém světě a zúčastnily se při tom mnoha exotických konfliktů, z nichž většinu běžné učebnice dějepisu zmiňují buď velmi povrchně, nebo vůbec. Poláci nasadili Renaulty FT v Polsko-ruské válce mezi lety 1918 a 1921. Ve stejné době je Estonci nasadili ve válce za nezávislost. Italové si s nimi v roce 1919 pomohli v Libyi. Ve dvacátých letech je nasadili Španělé v Rífské válce (1920-1927), přičemž vylodění španělských jednotek v Al Hoseimě v září 1925 bylo v historii první obojživelnou operací provedenou s podporou tanků a letectva. Francouzi je v roce 1925 nasadili při potlačení Velké drúzské vzpoury. Renaulty FT bojovaly na obou stranách během občanské války v Rusku. Největší exotikou je asi jejich nasazení fengtchienskou militaristickou klikou pod vedením warlorda Čang Cuo-lina při půtkách mezi různými oblastními vojenskými vůdci sice mezinárodně uznané, avšak poněkud bezmocné Čínské republiky, jejíž centrální vláda měla jakous takous autoritu jen v nejbližším okolí hlavního města. Zkrátka Renaulty FT toho viděly a zažily fakt hodně, sloužily většinou až do začátku 2. světové války. A někde i nějakou dobu po ní. Kupříkladu Američané v Afgánistánu objevili 4 kusy ještě v roce 2003. Tehdy už v aktivní službě nebyly, nicméně Rusové afgánské Renaulty v úloze stacionárních obranných postavení při svém dobrodružství v osmdesátých letech ještě potkali...

Modely Renaultu FT jsem docela dlouho míjel. Ono jich taky jen tak mezi náma zas tolik nebylo. Respektive nebylo jich málo, ale nestály za řeč. V mém oblíbeném měřítku 1/72 je vyráběla polská firma RPM a jejich stavba prý byla docela utrpení. Nicméně po roce 2014 si Velké války výrobci začali všímat nějak víc. Renaultů FT se (mezi jinými) ujal čínský Flyhawk. K věci přistoupil vcelku poctivě a v podstatě naráz poslal na trh tři různé varianty - vedle tanků s nýtovanou i odlévanou věží ještě výše zmíněnou samohybku FT 75BS. Všechny tři byly vydány jako dvojbalení, tedy se dvěma kompletními modely v krabičce. 

Jako první jsem si domů přinesl FT 75BS vcelku brzy se pustil do stavby i přesto, že si každou chvíli slibuju, že nezačnu nic novýho, dokud nedostavim... něco. Je tomu pár let, co jsem tu vyvěsil vcelku obsáhlý seznam temelínů, který se mi tehdy sice podařilo značně zkrátit, ale od té doby... Ale k věci. Malý rencek od Flyhawku je zpracovaný velmi pěkně. Detaily na výliscích jsou krásně jemné a ostré. Tam, kde výrobce narazil na limity technologie vstřikování plastů, pomohl si leptaným kovovým dílem. Jedním slovem paráda. Nejspíš proto jsem taky neodolal a do jednoho z oněch dvou modelů řízl hned. Stavba šla jak na drátkách, zasekl jsem se jen při barvení a jen proto, že se mi nechtělo kupovat extra barvy na francouzskou techniku a místo toho se rozhodl míchat. To se nepodařilo hned napoprvé. Napodruhý už dobrý.
Obtisky jsou k dispozici pro dva stroje bez bližšího popisu. Vybral jsem si tedy v zásadě jen podle pracnosti provedení kamufláže. Stejně snadnou cestou jsem nakonec šel i při tvorbě podložky, která představuje kousek dlážděné cesty. Někdy. Někde.