GTK Boxer

Vědom si toho, že poslední dobou ani psaní, ani modelařině příliš času nevěnuji, rozhodl jsem se alespoň zrecyklovat stavební recenzi, kterou jsem před pár lety napsal pro časopis Plastic Planet. Zřejmě tu takových v nejbližších týdnech najdete víc, aby se zarezlá klika mlejnku zase alespoň trochu rozhýbala...

Osmikolý obrněný transportér Boxer je jednou z nejnovějších akvizic Bundeswehru. Začal vznikat v 90. Letech 20.století jako společný projekt Velké Británie, Francie a Německa a lze na něm velice názorně předvést, jak se dneska dělá velká politika. Francie projekt opustila v roce 1999 ve prospěch vlastního, z něhož později vzešlo vozidlo VBCI. V roce 2003 ji následovali Britové, kteří také dali přednost vlastnímu vývoji – konkrétně Future Rapid Effect System, z něhož doposud vzešlo pásové obrněné vozidlo Scout SV. Naopak v roce 2001 se k projektu na základě slavně podepsaného Memoranda o porozumění přidali Nizozemci. V sestavě Německo – Nizozemsko byl Boxer nakonec zdárně dokončen, první německý prototyp byl dodán v roce 2002, nizozemský o rok později. Sériová výroba se pak vinou problémů spíše politického, než technického rázu, rozeběhla se čtyřletým zpožděním v roce 2008. Němci počítají s odběrem 600 kusů, jimiž chtějí nahradit pomalu, ale jistě zastarávající vozidla M113 a TPz1 Fuchs. Nizozemci plánují převzít 400 Boxerů a ve službě jimi nahradit velitelská vozidla M577 a různé podpůrné varianty transportéru YPR-765.

GTK Boxer ve své kategorii na první pohled nijak nevybočuje z řady. Tento dojem začne vykazovat jisté trhliny ve chvíli, kdy vozidlo postavíme vedle některého z konkurentů – například oproti Panduru je Boxer téměř o metr delší a víc než půl metru vyšší. Úplně se zhroutí poté, co z technických dat vyčteme, že s hmotností 33 tun překonává všechny své konkurenty, některé i dvakrát.

Při vývoji se počítalo se širokou škálou úkolů, které by vozidlo v budoucnu mělo plnit. Prostor nad zadní dvojicí náprav je proto navržen jako port, v němž je umístěna odpovídající snadno demontovatelná nástavba. Výrobce tvrdí, že výměna nástaveb na korbě je otázkou jedné hodiny.

Nové položky v inventáři Bundeswehru si celkem brzo všimli u firmy Revell, který nedávno uvedl na trh modely Boxeru v obou hlavních technikářských měřítkách. Na následujících řádcích se budeme věnovat menšímu z obou modelů.

Dvaasedmdesátinový Boxer od Revellu se prodává v obvyklé černé krabičce s pohlednou kresbou na čelní straně. Uvnitř najdeme 6 rámečků z tmavě zeleného plastu a jeden rámeček čirý, který obsahuje díly výsuvného průzoru řidiče. Za pozornost stojí, že Revell při návrhu modelu zjevně postupoval stejně, jako koncern ARTEC při vývoji skutečného vozidla. Prostor pěšího výsadku tvoří samostatná skříň, která se lepí na zadní část podvozku. Díly této skříně jsou na samostatném rámečku a předpokládám, že se zaváděním rozličných verzí Boxeru do operační služby, bude také Revell uvádět na trh odpovídající varianty svého modelu.

Stavba

Stavbu jsem v souladu s návodem zahájil sestavením vany podvozku. Pár vnitřních bočnic na své místo padl bezvadně, vlnolam lehce pružil. Stejně dobře si na své místo sedl také jednoduše zpracovaný prostor řidiče. Na první pohled se zdá, že si jím výrobce otevřel cestu k možnosti ponechat poklop řidiče také v otevřené "nebojové" poloze. Já té možnosti využil a jak vidíte na fotografiích, interiér ani tak vidět není. Tato sestava tedy mnohem pravděpodobněji slouží jako zpevnění konstrukce přídě.

Stavba pokračovala detaily podvozku. Na těch si Revell dal celkem záležet a na první pohled se nezdá, že by někde něco vynechal, či zapomněl. Odpružení a táhla řízení jsou sice nakonec z větší části schovaná za koly, nicméně zůstávají o něco viditelnější, než výše zmíněný pracovní prostor šoféra. Při pohledu na hotový model poněkud mrzí skutečnost, že pružiny, jako vlastně jediné díly stavebnice, měly v dělící rovině otřep, který se právě z takto tvarově složitého dílu odstraňuje nesnadno.

Po dokončení podvozku jsem příď Boxeru uzavřel vnějšími bočnicemi s blatníky, horní pancéřovou deskou a nárazníkem se světlomety. Zde stojí za povšimnutí způsob, jakým Revell vyřešil dosedací plochy jednotlivých dílů. Ty mají podobu zkosených hran, které se k sobě lepí de facto natupo, což od modeláře vyžaduje jistou zvýšenou péči zejména při začišťování dílů. Nicméně s výjimkou spojů mezi zadními a bočními díly blatníků jsem nenarazil na problém. Za zmínku stojí, že to byl jediný případ, kdy jsem při stavbě Boxera otevřel tubu s tmelem.

Definitivní tečku za stavbou základní části Boxeru udělalo sestavení poklopu u řidiče. Tvoří jej 3 díly, z nich jeden čirý, a jak jsem napsal dříve, lze jej ponechat buď uzavřený, nebo pootevřený na rozšířený průzor.

Následovalo sestavení nástavby. Tu tvoří šest základních dílů, z nichž je složena skříň, plus nějaká ta bižuterie v podobě tažného lana, různých antén, majáčku a v neposlední řadě samozřejmě dálkově ovládané věže se zbraní. Zde nám výrobce dává možnost si vybrat buď těžký kulomet M2 ráže 12,7mm, nebo automatický granátomet Heckler & Koch GMG ráže 40mm. Už nepřidal informaci o tom, která patří k jakému z nabízených zbarvení. Ale vypadá to, že zbraně lze celkem snadno vyměnit, nepovažuji to tedy za problém. Při sestavení samotné skříně jsem nenarazil na zádrhel. Lehké broušení dosedacích ploch bylo potřeba jen při usazování nástavby na podvozek.

Samostatnou kapitolou jsou kola. Již minule jsem zmínil, že s běhounem na pneumatikách Revell poněkud ujel. Tím však zábava teprve začíná. V průběhu stavby jsem zjistil, že druhou ránu kolům zasadila poněkud nešťastně řešená vtoková soustava, která je jak u vnějších, tak u vnitřních disků vedena právě do dezénu, který navíc přesahuje, takže po vyjmutí z rámečku mne nečekalo jen jednoduché začištění, nýbrž částečná rekonstrukce tvaru výlisku. Pouze středový díl zůstal ušetřen, protože tvar běhounu je v jeho případě tvořen souvislým "hadem" táhnoucím se po celém obvodu dílu a začištění je proto vcelku jednoduché. Boxer má osm kol, každé má dva takto postižené díly. Až na dvě výjimky visí všechny na čtyřech vtocích (ty výjimky jen na třech). Jestli se zákony matematiky od dob, co jsem opustil školní lavice, nijak podstatně nezměnily, je to 62 opakování nepříjemné zdlouhavé práce, s jejímž výsledkem modelář pravděpodobně nebude spokojen. Sečteno a podtrženo - v tomto případě se rozhodně vyplatí zainvestovat do nějakého aftermarketu.

Zbarvení

Pro recenzovaný model jsem si vybral zbarvení stroje pravděpodobně ze stavu Gebirgsjägerbataillonu 231, který v průběhu roku 2013 sloužil na Observation post NORTH v Pol-e Chomri. Krom něj Revell nabízí další tři zbarvení. Ještě jednoho "afgánce", tentokrát z Mazar-e-Šarífu z roku 2012, stroj německo-francouzské brigády ze cvičení Peregrine Sword v roce 2012. Podobně jako oba Boxery z Afgánistánu i tento nese pouštní kamufláž. Jako poslední, zřejmě pro zpestření, nabízí výrobce vozidlo neidentifikované jednotky v klasické evropské NATO kamufláži tvořené nepravidelnými poli olivově zelené, hnědé a černé barvy.

Vše potřebné pro skromné označení všech čtyř vozidel najdeme na malém obtiskovém aršíku.Nějaký model od Revellu už jsme asi stavěli všichni, tedy je jasné, co lze očekávat - dobrý soutisk i přilnavost a bezproblémovou práci.

Dokončení

Z fotografií, které jsem na internetu našel, není patrné nijak výrazné opotřebení vozidel. Oprýskání je v podstatě zanedbatelné, na barvě se podepsaly spíše povětrnostní vlivy a všudypřítomný prach. Podle toho jsem postupoval při patinování a malého Boxera ztvárnil pokrytého vrstvou prachu, někde tenkou, někde silnější. K tomu jsem použil světlý prachový pigment. Ten jsem jednak na různých místech zejména ve spodní části vozidla nasucho roztupoval po povrchu, jednak jsem jej silně naředěný nechal vyvzlínat do různých koutů, třebas okolo poklopů výsadku na střeše nástavby, nebo do dezénu pneumatik. Na závěr jsem model přestříkal řídkou barvou Tamiya XF-57 BUFF.

Umístil jsem jej na podložku znázorňující svažující kamenitou cestu. Jde o jednoduchý sádrový odlitek z dílny firmy MH models, který krom nabarvení nevyžaduje žádné větší zásahy. U relativně dlouhého Boxeru, který má navíc hned osm styčných bodů bylo třeba zkontrolovat, aby některá kola nevisela ve vzduchu a případné nedokonalosti opravit, leč to je práce tak na jedno kafe. 

Barvení jsem zahájíl nástřikem rámečku matnou černou barvou. Po jeho vymaskování práce pokračovala tím, že jsem skaliska podél cesty a jednotlivé větší kameny na cestě natřel směsí šedohnědých odstínů vodových barev. Po proschnutí, které je velice rychlé, protože sádra přebytečnou vodu pohltí velmi ochotně, jsem celou podložku přestříkal několika vrstvami silně naředěné již zmíněné XF-57. Na závěr jsem cestu lehce dotónoval nástřikem světle hnědé barvy a tupováním suchého prachového pigmentu okolo velkých kamenů.

Závěr

Myslím, že přes zmíněné nedostatky se modelář se zájmem o moderní bojovou techniku, nemusí bát model koupit. Revell odvedl dobrou práci. Škoda je jen kol, která po náhradě volají velmi hlasitě.