Veselý lepič

Je to už nějaký pátek, co jsem ublognul nějaký drb ze zákulisí české modelářské obce. Nazrál čas zase zatočit klikou rezovatou.

Během těch pár let jsem stihl jeden modelářský klub opustit a stát se zakládajícím členem jiného. Zapsán je jako Klub Veselých Lepičů, přičemž zřejmě pro zdůraznění té veselosti jsme oděni do jásavých oranžových dresů. Historie zvoleného názvu není nijak spletitá - slovní spojení veselý lepič používal pro pojmenování cílové skupiny svého snažení někdejší šéfredaktor časopisu Plastic Planet, do něhož jsme s kolegou Petrem (známým z éry bloguje též jako Pardubičák, později Kolovraťák, komentujícím zde pod nickem Petr3342) přispívali recenzemi modelů - on letadel, já bojové techniky. Třetího zakládajícího člena klubu - takřečeného moloka - napadlo, že bychom si tohle pojmenování mohli nechat. Nu - dva hlasovali pro, třetí se zdržel, a tak jelikož nejsme ve Španělsku, abychom se pro nesouhlas tloukli VUMLem po květáku, máme veselého lepiče vyšitého na zádech. Tedy - na těch tričkách samozřejmě. Osobně jsem z něj příliš nadšený nebyl, protože jsem tušil, že bude stát hodně úsilí lidem vůkol vysvětlit, co právě tímhle jménem o sobě chceme říct. Protože modelář je prostě modelář - Lepič bude zaměňován za Patlala, říkal jsem si.
 Den se sešel se dnem a ukázalo se, že jsem nijak daleko od pravdy nebyl. Tu a tam to člověk na naší adresu slyší přímo, jindy se název klubu všelijak libozvučně komolí (byste nevěřili, co se slovem "lepič" udělá důraz na druhé slabice). Osobně to přežiju. Moje ego má základy jinde a srandičky na modelářských akcích je spolehlivě míjí. Nicméně Petr má/měl ambice provětrat Svaz Modelářů České Republiky, případně jeho tlející strukturu drženou pohromadě starýma špatnýma svazarmovskýma kádrama nahradit něčím, co by odpovídalo jedenadvacátému století. To je jistě chvályhodné, ale aby o tom mohl uvažovat, potřebuje, aby ho lidi brali vážně. Což nebudou, když si ho zařadí do škatulky "ňákej patlal". Pravděpodobně také proto si sednul, přitlačil na myslivnu a sepsal memorandum, jehož obsahem je definice veselého lepiče lehce řízlá náborovým letákem. Zřete:

 Když Petr ten text rozeslal k připomínkování, přečetl jsem jej a líbil se mi. Tak jsem jej stejně jako ostatní členové (toho času 4) odkýval s pocitem, že to je vcelku jasné sdělení, které všichni chápeme stejně a budou to stejně chápat i ostatní. Rozuměl jsem tomu tak, že jsme lidé, kteří nepovažují za povinné používání některých moderních postupů, ale zároveň nerezignují na kvalitu provedení těch, které používají. Mám-li uvést příklad - nevadí model nabarvený štětcem, protože jeho autor z libovolného důvodu nepoužívá stříkací pistoli. Vadí otisk prstu po netrpělivém hamtání na dosud "živou" vrstvu barvy.
 Když si ho čtu dnes, mám dojem, že bych pár věcí napsal jinak. Dnes mám dojem, že jediné, co je na tom sdělení skutečně jasné, je efektní vymezení vůči časopisu Modelář a jeho přispěvatelům (Nikdo je nejmenoval, ale český rybníček je nevelký a jiná možnost v zásadě není.). Což je blbě. Jednak protože vymezování vůči zmíněnému periodiku samo o sobě nijak veselé není, a pak - i kdyby bylo, nepovažuji za šťastné, že jasno panuje na té méně podstatné části sdělení.
Důsledky té pouze ilusorní shody jsem dostal ochutnat tento pátek.
Jeden z členů klubu na naší FB stránce vystavil fotku vcelku povedeného MiGu-21, na němž si dle mého názoru úspěšně vyzkoušel napodobení kovového povrchu. Bohužel jinak velmi slušná práca dostala na frak díky školácké chybě - otočené přední podvozkové šachtě a tím špatné pozici podvozkové nohy. Stane se. Chyby děláme všichni a některé se odstraňují tak obtížně, že to za to úsilí vlastně ani nestojí. V tom bych problém neviděl. Ten přišel až se způsobem, jakým autor modelu zareagoval na upozornění jednoho komentátora.
Cituji: 
"OMG. Tady jsi na stránkách veselých lepičů."
Taková odpověď mi k mé výše zmíněné interpretaci pojmu "veselý lepič"příliš neladila. I otázal jsem se, zda to znamená, že za "veselé lepiče" budeme schovávat i oko přišitý na řiť, abych použil stejných slov jako tehdy. Jistě - mohl jsem ten dotaz formulovat vlídněji, abych nenarušil autorův safe-space a neurazil ničí jemnocit. Kdo mě však zná déle - a kolega Petr mě zná sakra dlouho - ten už zjistil, že já prostě takováhle držka jsem a servítky si moc neberu. Zde jsem k tomu navíc vzhledem k souvislostem neviděl příliš důvodů. Tentýž den se totiž Petr o příspěvek vedle (pod tím memorandem výše) marně pokoušel vysvětlit význam toho textu jednomu, co na nás vybafnul s přeúžasně vtipnou metaforou "Máme doma hnusný tlustý ženy a jsme na to hrdý.", jejímž prostřednictvím nám sděloval, že jsme patlalové a ze svého neumění děláme  jakousi znouzectnost. Na jedné straně jsem tedy viděl Petrovu sysifovskou práci, na druhé fešáka, jehož jednání se v ten moment těžko dalo vyložit jinak, než že Petrovi zrovna tak trochu pochcal boty...
Aby bylo jasno - já tu situaci v tu chvíli nepovažoval za nějak extra vyhrocenou, řekl jsem si svoje a šel od toho. A od té doby jsem dostal už dvakrát vynadáno. Od moloka na chatu, od Petra na zdi pěkně před nastoupenou jednotkou.
Opět citace:
"ty vole, Galahad... co jsi to jako vyplivnul k tý jednadváce???
To jako vážně nechápeš, co je smyslem Klubu Veselých Lepičů ?
Přece vůbec nejde o to, jestli to je nebo není blbě... je... a Martin to přece ví, sám to napsal hned do popisu ke článku...
Přece vůbec nejde o to, omlouvat Veselým Lepičem chyby modelu, jde o to , že na stránkách Veselýho Lepiče můžeme klidně vyndat i ten model s chybama, a nestydíme se za to...
Tímhle tvým dětsky vzdorovacím přisprostlým vyjádřením si nám sám nařízl větev na který sedíme... Uvědomuješ si to vůbec ???
upřímně.... docela jsi mě tím nakrknul... docela dost...."
V úvodním článku jsem se dočetl o práci s metalickými barvami a střídání pocitů euforie a marnosti. Nic víc. Nějaké "příště budu líp koukat do návodu" až v komentářích po upozornění na chybné sestavení podvozku. To za prvé.
Za druhé, s tím "nestydíme se za to" mám problém. On je totiž rozdíl se s chybou smířit a chybu přehlížet. První je v pořádku, autor diskutovaného modelu vyjádřil svou odpovědí spíš to druhé.
Za třetí - o mém dotazu mluví jako o dětinském, vzdorovitém a přisprostlém. Přitom vulgární jsem nebyl, můj dotaz mířil v podstatě právě k vyjasnění pojmů, což mi nijak dětinské nepřijde, a vzdorovitý jsem začal být až po přečtení statě z Petrova velectěného pera.
Co si myslím o tom, kdo kde naříz' jakou větev, to už jsem napsal výše.

Ale abych odpověděl. Po devětadvacátym září mám pocit, že vážně nechápu, co je smyslem Klubu Veselých Lepičů.
A ani si nejsem úplně jistý, jestli to není jedno, protože valchovat si hřbet za to, že jsem si dovolil zpochybnit jednotnou stranickou linii (o který se, mám dojem, moc neví, jaká vlastně je), stejně nemám moc chuť...


Bejt veselej lepič prostě neni prdel, abyste mi rozuměli...