Pink Panther

Britská Special Air Service má ve využívání lehkých terénních vozidel k plnění svých úkolů tradici dlouhou, sahající až do roku 1941, kdy v pouštích severní Afriky nejdříve společně s jednotkami LRDG, později samostatně útočili její vojáci na cíle hluboko v týlu německého Afrika Korpsu.
Vozidel, která se pro tyto účely používala, bylo více. O nich ale také někdy jindy. Teď nás bude zajímat Land Rover, který v různých verzích u SAS slouží od šedesátých let. Tehdy vyvstala potřeba něčím novým (a ideálně také domácím) nahradit Jeepy. Ty sice měly pověst spolehlivých a takřka nezničitelných harcovníků, ale čas si prostě svoji daň vybral i na nich a otálet s náhradou by už hrozilo snad i povolováním meziatomových vazeb...
Land Rover byl v podstatě jediná volba. Britská armáda už je používala ve velkém hned ve dvou verzích - s rozvorem 88 a 109 palců. Padlo rozhodnutí pro potřeby speciálních jendotek upravit delší z obou vozidel.
Kvůli snížení siluety byla odstraněna střecha.
Velké skleněné tabule čelních a dveřních oken hrozily prozradit polohu vozidla odleskem, byly proto odstraněny také.
Zmizely dveře jako takové - místo nich na boky chassis přibyl na každou stranu jeden držák pro kanystr. Sedadlo spolujezdce - zde velitele vozidla - bylo mírně zvýšeno pro zlepšení výhledu.
Do nákladového prostoru byly za sedadly řidiče a spolujezdce instalovány dvě palivové nádrže o celkovém objemu 360 litrů. Mez nimi se nacházelo sedadlo třetího člena posádky.
Vozidlo dostalo lafety s výzbrojí. Velitel vozidla měl k dispozici lehký kulomet GPMG, výzbroj na korbě byla variabilní. Možná byla instalace GPMG na jednoduché nebo dvojité lafetě, půlpalcového těžkého kulometu Browning M2, nebo granátometu ráže 40mm.
Rezervní kolo se přemístilo z kapoty na držák před chladič. Tato instalace měla hned dvě výhody. Naplocho uložené kolo sloužilo jako nárazník (no... beranidlo) a zároveň při jízdě v prašném prostředí stínilo před chladičem, čímž částečně bránil jeho zanášení.
Krom zmíněných věcí bylo na vozidle k dispozici mnoho závěsných bodů, které posadce sloužily k uchycení dalšího vybavení a batožiny.
Všechny upravené Land Rovery byly dodány v tovární tmavě zelené a vojáci si je posléze kamuflovali sami. V Evropě sloužící vozidla dostávala obvykle zbarvení, které zhruba odpovídalo tzv. Temperate scheme používanému u tankových vojsk a sestávalo z nepravidelných polí olivově zelené a černé. Výjimečně se objevil Rover pouze jednobarevný zelený. Pro nasazení v poušti byly stroje natřeny tzv. Desert Pink, díky níž si vysloužily přezdívku Růžový Panter. Land Roverům SAS se tak říká dodnes, vzdor skutečnosti, že dnes už se výše zmíněná kamuflážní barva nepoužívá...

Model Pinkieho v měřítku 1/35 vyrobila kdysi dávno japonská firma Tamiya. Stáří modelu je víc než jen vyváženo pro výrobce typickým špičkovým zpracováním, díky němuž i 30 let starý model poskytuje stejný stavební komfort, jako dnešní průměr. Vytknout se modeludá máloco - zmínil bych snad jen dvě věci. Tou první je zasklení reflektrů a to jak vlastního osvětlení vozidla, tak i pohyblivého světlometu na levé postranici korby, které je řešeno pomocí běžných plastových dílů, které výrobce radí natřít stříbřenkou, čímž má býti dosaženo kvalitního efektu. Zakroutil jsem hlavou a poradil si po svém. Světlomet na korbě jsem zabalil do plachty. Přední světla jsem vyrobil svépomocí, z kousku čirého rámečku jsem vyrobil žárovky, které jsem vlepil do trychtýřků v masce. Ty jsem pak zasklil pomocí čoček vystřižených z celuloidových kalíšků na tablety (za něž patří dík Binárnímu).
Druhým nedostatkem je nepřítomnost jakéhokoliv vybavení posádky. Krom standardního vybavení Panterů neobsahuje model nic dalšího. Sáhl jsem tedy do domácího šrotiště a vytáhl z něj něco srolovaných plachet, brašen a batohů, které jsem na modelu rozmístil, aby jej oživily mimo jiné i barevně.
Poslední úprava se týká pouzdra na automatickou pušku L1 na levém blatníku. Model chci umístit do diorámy s několika figurkami. Pušku velitele vozidla jsem proto "vyjmul z pouzdra" (prostě jsem ji neurvale odřízl) a impregnovaný límec bránící dešti a prachu v přístupu k jemnému mechanismu zbraně vyrobil z kusu papírové konfety, kterou si moje žena před lety přinesla z koncertu Rammstein za výstřihem.
Jinak byla stavba bezproblémová a pohodová. S odstupem času až tak dalece nechápu, proč se zrovna z Pinkieho stal temelín. Svůj díl viny pravděpodobně má skutečnost, kterou jsem zmínil výš. Se svými nevelkými zkušenostmi ve stavbě diorám jsem si - zejména vzhledem k nutným úpravám figurek, které chci použít - ukousl dost velké sousto.
S týdny, měsíci a léty, které ubíhaly, zatímco jsem doma chodil kolem vitríny s nedokončeným Land Roverem, ve mne rostlo špatné svědomí vydatně podporované častými dotazy mé drahé polovičky, týkajícími se právě termínu dokončení... Rozhodl jsem se tedy (prozatím) dokončit alespoň model a podložku s figurkami dodělat časem, až bude nálada a dostatek sebevědomí...