Zas ráno...

...aneb Kterak jsem se opět stal směnovým pracovníkem...

Již koncem loňského roku jsem se ráčil zmínit o tom, že situace v naší firmě se poněkud dramatizuje. Pan ředitel nechal rozdat nové smlouvy s prej-že-formálními změnami - konkrétně se mělo jednat o změnu statutu firmy ze s r.o. na a.s., nad otázkami směřujícími na změnu formulace místa výkonu práce s nevinným výrazem kroutil hlavou, aby cca dva týdny poté oznámil, že se firma stěhuje. Inu - důvody jsou pochopitelné, vlastně mne to rozhodnutí ani nepohoršuje. Netoliko pocit, že se ze mne zase jednou někdo snažil udělat vola.

Nicméně - mávnul jsem rukou a řekl si, že do ukončení výroby v původním závodě vydržím, a pak půjdu o dům dál. Je mi 25, co nabídnout, myslím, mám, a tak jsem se nikdy nebál, že bych si nějaké rozumné zaměstnání nenašel. Přišel únor a šéf si mne zavolal na pravidelné zhodnocení práce za předchozí rok. To samo o sobě nebylo důležité. Důležité je, že když na otázku "Co stěhování?" dostal odpověď "Hledám si práci.", pokýval hlavou a o den - dva později si mne vzal stranou ještě jednou a oznámil mi, že do konce února budu propuštěn. Podnik na tom je v těchto dnech prachbídně, propouštět se bude a bylo by blbý, kdyby byl propuštěn někdo, kdo odejít nechce. A tak jsem s optimistickým úsměvem na tváři čekal - před sebou jsem měl pracovní pohovor a vyhlídku na tři platy odstupného. Když pak z ředitelny začali chodit první "popravení" s tím, že ty platy dostanou čtyři "...jen ať proboha vypadnou hned...", úsměv se ještě krapet rozšířil.

"Plán nevydrží první krok své realizace." pravil tuším Heinz Guderian a zřejmě věděl, o čem mluví... Ačkoliv mi Cathcart tu výpověď víceméně slíbil, generální ředitel je přeci jen vo chlup vyšší šajba a on mi tu výpověď dát nechtěl. Čert vem odstupné - na základě Cathcartovy prognózy jsem si našel nové místo. Čekali už jen na datum nástupu a já najednou mohl jen s omluvným výrazem krčit rameny, protože firma se opět zachovala jako patnáctiletej fracek, co se občas zabejčí PROSTĚ PROTO! Spolu s dodatky ke smlouvám, hovořících o zkrácení úvazku ze 40 na 32 hodin týdně, jejichž podpis byl ze zaměstnanců lámán ne právě košer cestami, solidní bazmek ku zkurvení dobré nálady sloužícíbyl na světě. A tak jsem se sebral a řediteli jsem oznámil, že bych rád odešel, a že bych to rád udělal co nejdřív. Koukal jak to telátko na nový vrata, nicméně problémy nedělal. Cathcartovi nechť ku cti slouží, že za mně taky v ředitelně trochu mlátil hubou, díky čemuž v poslední výplatě obdržím mimořádnou odměnu ve výši průměrné měsíční mzdy. Prý za to, že jsem se i přes zaječí úmysly k práci postavil zodpovědně a zůstal přes certifikační audit...

A pointa? Pracovní poměr ukončen k 8.3.09.