Hromádka na kompost

aneb Nechť má co hnít

Nuže bez dlouhých okolků - viděl jsem Quantum of Solace a jsem zvědav, jak dlouho toho budu litovat. Casino Royale slibovalo jediný, zato fatální mínus v podobě zcela nového představitele Jamese Bonda. Brosnanovo podání Bonda bylo vynikající a zrovna po něm se na tuhle roli málokdo mohl hodit méně, než právě Craig. Nicméně tehdy celkem příjemně překvapil a ačkoliv mne Casino Royale uchvátilo nesrovnatelně méně, než třeba Žiješ jenom dvakrát nebo Thunderball, rozhodně to nebyl špatný film a dá se říct, že v Casinu divák v Craigovi Bonda poznal. Quantum of Solace se ve zmíněných ohledech od Casina Royale diametrálně odlišuje. Předsudky vůči Craigovi člověk nechá doma a vlastně nic, co divákovi na tom filmu asi bude eckelovat, není jeho chyba. Příběh přímo navazuje na Casino Royale, čímž film úplně ztrácí smysl pro každého, kdo Casino neviděl. Scénáristovi se asi klávesnice utrhla ze řetězu a tato následně udělala z chladnokrevného agenta, který má zabíjení povoleno, vzteklého pomstychtivce, který má zabíjení za něco jako dovolenkovou kratochvíli. Zkrátka - koukatelný akční film, ale bondovka ani omylem...

Práce. Já si uvědomuji, že něco pozitivního o mém zaměstnání tu bylo k přečtení naposled tak měsíc poté, co jsem do firmy nastoupil, a že mé stěžování může leckoho unavovat, ale... přepočteno na celkový počet zaměstnanců a vzhledem k tvrzení, že idioti se najdou všude, u nás se najde tolik exotů, že někde prostě MUSÍ chybět! Pominu více-méně směšné figurky, jako je pískovač Míra - nežvaní jen když jí a za půl roku pracovního poměru dokázal i vzdor vyloženě nuznému platu nakynout o nějakých 20 kilo, díky čemuž působí dojmem nejblahobytnějšího zaměstnance firmy. Takoví, jako je on, jsou otravní, ale nejsou nebezpeční. Mezi těmi nebezpečnými se naposled odkopala naše mzdová účetní. Naše mzdová účetní je nebezpečná především skutečností, že neumí počítat. Letos jsem podvakráte měnil pracovní pozici. V obou případech to sebou neslo i změnu směnování potažmo přepočet zůstatku dovolené. V září, když jsem nastoupil na aktuální pozici, osobně jsem naší účetní volal a hučel do ní tak dlouho, než mi zůstatek dovolené spočítala takříkajíc na počkání. Vyšlo jí 9 dní. Výsledek jejího výpočtu figuroval ve firemním informačním systému po tři měsíce. Díky jejímu špatnému výpočtu jsem byl jedním z těch, kterým byla na konci října nařízena dvoudenní dovolená. A pak, minulé úterý, mi bylo oznámeno, že zůstatek neměl být 9 dní, ale pouze 4,5. Nyní pouze 2,5. Na vánoční celozávodku mi chybí 2,5 dne a z nich 2 právě a jen proto, že naše mzdová účetní je líný hovado, který není štonc po sobě zkontrolovat výpočet. Je celkem fuk, jestli jí chybí onen profesionální odhad, díky němuž by jí podezřelý výsledek praštil do očí a donutil ke kontrole, nebo jestli se na to prostě jen vyflákla. V každém případě jsem od té doby stihnul být drzý a nepříjemný na personalistku, Cathcarta, ba dokonce i Loupežníka z Bagdádu. Nebylo mi to k ničemu, ale jeden aspoň upustí páru onoho bezmocného vzteku, jež člověka zachvátí, když zjistí, že neexistuje jediný opravný prostředek, na němž by mohl efektivně trvat... KURVA!

Práce! Nová smlouva... Zase nová smlouva, která přišla bez jakéhokoliv zřejmého důvodu a o to podezřeleji působí. Minimálně z formulace článku o místě výkonu práce smrdí nějaká čertovina a mě se díky tomu ten papír nechce podepsat. A nechce se mi podepsat zcela správně - na dnešním setkání se zaměstnanci z Loupežníka z Bagdádu vylezlo, že podnik se bude stěhovat z Průhonic do jakési horoucí prdele napůl cesty k Poděbradům. Předčasný závěr bych si raději odpustil, leč tohle čím dál víc vypadá na nepříliš srdečné rozloučení.

Drahé onemocněla jedna ze tří myšek. Na krku jí vyrostlo něco...těžko říci co. A rostlo to, až to bylo velké zhruba jako hlavička. Zprvu byla čiloučká, žrala normálně, po terárku běhala normálně, prostě fungovala normálně, její stav se ale bohužel horšil - začla špatně dýchat a většinu času byla zalezlá v koutě a zjevně tiše trpěla. Stranila se obou dalších myší, které ji beztak více-méně přestaly brát na vědomí... Došlo na celkem nelehké dilema, jehož výsledkem bylo rozhodnutí utrpení dál neprodlužovat... Ačkoliv jsem slabostí pro podobnou havěť nikdy netrpěl, nemohl jsem si nevšimnout ne právě zanedbatelné slabosti v kolenou při pohledu na zvíře, kterému je špatně, že neví, co se sebou. A vy víte, že lepší už to nebude... Když tu bestijku máte rádi, je úplně jedno, jestli je to pes nebo myš. Zásadnější rozdíl spatřuji v tom, jestli to dodýchá samo, nebo tomu musíte pomoct...

Vzdor téhle ne právě vytoužené zkušenosti a neuvěřitelně vlezlé bolesti hlavy byl minulý víkend velice příjemný. Krátká návštěva na oslavě narozenin anouky, hektolitry pravé České Sody, horkého čaje, dobrého vína, filmů... No prostě jsme těch pár volných dní s drahou sprostě prováleli... vypnout bylo potřeba...

P.S.: Dnes se Loupežník z Bagdádu oficielně omluvil za problémy způsobené špatným výpočtem zůstatku dovolené (oni se totiž netýkaly jenom mně). Pod sterilní hlouček naučených frází, jakýsi lidový poeta napsal:

"Hele vy kokoti! Já chci mít v dovolený Ordnung. Tak se naučte počítat vy hovada! Mrdám vás do ucha!"