Jamalalicha?

Jamalalicha. Jamalalicha, i paprťála, chánua, chánua, e chánua, e chánu, džalala, džalala-a, a paprťála. Patláma, patláma, patláma a... VAMPIRE!!!

up-dated

Když se dva modeláři utrhnou ze řetězu a vyhlásí si malou soukromou kompetici, může to dopadnout všelijak. Třeba jako před už ani nevím jak dlouhou dobou vyhlášený Deathmatch, jež prozatím vyústil v podivnou plichtu. Poučeni předchozím ne-právě-zdarem, pojali jsme to tentokrát poněkud jinak. Pardubičák měl prázdný dům, mě se dostaly do rukou dva levné a relativně jednoduché modely. Tak se pardubičák jednoho z nich ujal a v tom prázdném domě jsme uspořádali modelářský maraton.

Oním zvoleným kusem byl model britského stíhacího letounu de Havilland Vampire od ruské firmy Novo. Stavět jsme začli cca v půl desáté ráno. Během stavby užilo se trochu sochařiny, trochu řezničiny... Že byla sranda snad netřeba zmiňovat. Za pozornost ale jistě stojí skutečnost, že jsme se prostřednictvím maratonu dovzdělali, neb jsme se navzájem naučili spoustu nových sprostých slov. Za tu trochu vztekání jsme si mohli více-méně sami - že pro podobnou akci není model dvoutrupého stroje právě nejvhodnější jsme si ráčili povšimnout až když se jednomu jak druhému nepodařilo chytit geometrii ocasních ploch hned napoprvé... Zatnout zuby, zkusit to znovu a tentokrát lépe... Obecně lze říci, že za pomoci tak vagonu a půl tmelu se nám podařilo stavbu podařilo dostrkat ke zdárnému konci. Tento mohl být ještě zdárnější, ale to bychom si nesměli odpustit pár zlepšováků, za všechny jmenujme přerytí modelu, vytažení nového překrytu kabiny, dovybavení pilotního prostoru a více-méně kompletní rekonstrukce podvozkových šachet. Stavěli jsme jen tak pro srandu vitríňák, ne soutěžní model, a tak jsme rytí neřešili vůbec, překryt stejně tak, pilotní prostor ucpali přiloženou figurkou pilota a podvozkové šachty zavřeli s tím, že tenhle model bude letový... Takto jsme stavbu dokončili téhož dne okolo sedmé hodiny večerní.

Pokračování se konalo v úterý 19.8. Na pořadu dne byla konečná úprava modelu, tedy barvení, nanesení obtisků a patina. V neposlední řadě tedy také společné focení, neb jsme došli k závěru, že dva "letící" Vampiry si vedle sebe budou náramně prdět... Osud tomu ale chtěl jinak. Barvení samo se zdařilo. Já sám se na modelu trochu chtěl naučit zacházet se stříkací pistolí, zvolil jsem pro sebe tedy kamuflovaný stroj, přičemž barevná pole jsem stříkal bez jakéhokoliv maskování. Inu jde to. Inu šlo by to i doma, kdybych měl čím regulovat tlak... No nic, pokračujmež. Po kamufláži samé následoval nástřik lesklým bezbarvým lakem. To aby obtisky lépe přilnuly k povrchu modelu. Ne všude se stalo, leč nad tím lze mávnout rukou.

Po nanesení obtisků měl následovat druhý nástřik bezbarvým lakem a bylo by hotovo. To bych ale nesměl mít obě ruce levý a dvě oči, co čumí a nevidí. Místo bezbarvého laku, vzal jsem do pracky stříbřenku, vesela protřepal, model jím decentním švihem zápěstí přefoukl. Při pohledu na takto ošetřený model se mi drobet začla podlamovat kolena. tak trochu jsem nad zvolenou kamufláží začal lámat hůl a pomalu se připravoval na to, že z modelu barvu (bohužel i s obtisky) sundám a nastříkám novou. Nebo že se na odstranění starého nátěru vykvajznu úplně a dostříknu to tou stříbřenkou.

Na radu pardubičákovu (díky ti člověče) nehodil jsem však luk do ovsa a zkusil původní barvy zachránit. Nechal jsem tedy stříbrný poprašek na povrchu proschnout, do vody si naložil notně jetý smirkový papír zrnitosti 2000 a o den později lehkou rukou povrch modelu přebrousil. To nejhorší šlo pryč. Ten zbytek se mi posléze podařilo jakž takž schovat při patinování. Pro mne celkem příjemné zjištění, že v modelařině snad neexistuje nenapravitelných škod...

Tak tedy:

Vampire F.3, 614. (County of Glamorgan) peruť RAuxAF, Llandow 1951 a Vampire FB.5, 112.peruť RAF, Fassberg, 1952

A na úplný závěr - tady si můžete přečíst report pardubičákův...