Sokl

 

aneb Jak jsem se sral s kusem zaprášený asfaltky

V lednu letošního roku, navštívili jsme s pardubičákem Hradeckého Lva. on sebou táhl taková kvanta modelů, že mi bylo stydno jet tam s prázdnou. I vzal jsem sebou přírůstek z nejčerstvějších, o němž jsem si myslel, že mi udělá nejmenší ostudu. V průběhu soutěže jsem se koukal na jindy majestátně působící model pětašedesát tun vážící bestie, jak se smutně a krčí mezi modely své kategorie. Mimo challyho snad na stole nebylo modelu, který by nestál alespoň na mořené lakované podložce z kvalitního dřeva.

Učinil jsem tehdy rozhodnutí challymu nějakou podložku vykouzlit také. Shromáždil jsem tedy na stole vše potřebné, co jsem neměl, to jsem nakoupil a pustil se do díla. Práce mi příliš od ruky nešla - přeci jen to byl první pokus o ztvárnění krajiny, a tak se mi dámy Rutina a Sebejistota do díla moc nepletly. Včera jsem dílo dotáhl do stavu, který se mi celkem zamlouvá. Chvíli jsem na to koukal, jestli by to nechtělo ještě kus nějakého křoví, nebo aspoň patník, ale se slovy "méně je někdy více" jsem to už nechal být. takže tady jsou a myslím, že jim to sluší...

samotná podložka s popiskou

...a takhle to vypadá pohromadě...