Está redondo

...aneb Kterak mi o víkendu fotbal jenom radost dělal

První - méně důležitá - věc, která stojí za zmínku, je vítězství Španělů na Euru. Ne snad, že bych na špáčka nějako trpěl, ale když jsme vypadli my, Holanďané a Angličané se pro jistotu nezúčastnili vůbec, Španělé tam tak nějak vyzbyli řekněme přirozeným výběrem (Logicky - Němcům se tu nefandí!). Finále jsem vinou noční směny neviděl, spokojit se tedy musím se zprostředkovanou informací, že koukat se na to dalo.

Daleko důležitější událostí uplynulého víkendu byl firemní fotbalový turnaj. Pro mne to byla již pátá příležitost se na kapánek oficiálnější úrovni převléknout za fotbalistu. Vysloužil jsem si tím všeobecné uznání, neb po noční směně se prý sluší odebrati se spíš na lože, než na hřiště. Pochybnosti nad správností mého úsudku prvně vyvstaly ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že náš tým bude hrát se střídačkou zoufale prázdnou. Pouze decentně panika opadla, když se k mým uším vzápětí dostala informace, že stejným neduhem budou trpět čtyři týmy z pěti. V každém případě po prvním odehraném zápase jsem měl ne sto, ale tisíc chutí jít chcípnout do nejbližšího houští. Na hřišti jsem spíš překážel (budiž mi útěchou, že občas i soupeři), za celý zápas jsem si pořádně nekopl do míče a po dvou patnáctiminutových poločasech na hřišti se mi točila hlava, obracel žaludek a klepaly kolena. Celkově bídný stav jsem toho času mylně považoval za počátek herní tragédie a osobní ostudy. Ale... popořadě.

Z-10 - Quality team: 3:1

Zápas začal dobře. Po jakémsi divokém úprku z hlouby vlastní poloviny vstřelil první gól zápasu hráč kontrolorů. Bohužel v pozdějším průběhu zápasu se naplno projevila fyzická převaha hráčů Z-10 daná nikoliv kvalitnějším tréninkem, ale prostě jen nabitější střídačkou. Do druhého poločasu se datuje jediný Galahadův heroický výkon zápasu, když seřval kapitána soupeřů (Kapitán: "Jeďte, jeďte - ty saláti už nemůžou!", načež Galahad zareagoval otázkou: "A tys z toho hřiště lez proč, ty hovadýre?!") Po tomto zápase jsem se, jak jsem se už zmínil, cítil jak zpráskaný pes. Zoufale jsem se odebral do sprch, kde jsem po celý volný čas skrápěl ztrápené skráně své chladnou vodou z vodovodu.

Quality team - Kancelářské Krysy: 2:1

Tento zápas naopak začal velice mizerně. Po několika minutách vyrovnaného boje se zničehonic podařilo krysám vstřelit první branku zápasu. Tyto byly posléze dost na koni, hráli zlehka, řekněme až mentorsky. Po dalších několika minutách se jim toto vymstilo, když technolog Hricko, hrající v barvách kontrolorů, přenádherně nalil (dámové a pánové pozor) Galahadovi, který i přes jisté námitky brankáře Průchy vstřelil vyrovnávací gól. Popravdě řečeno - tohle nedat, okamžitě sundavám kopačky, beru provaz a jdu se zastřelit do rybníka. Otočit na 2:1 mohl opět Galahad, který se při outovém vhazování tak intenzivně potýkal se soupeřovým obráncem, že se k míči ani jeden nepropracoval a tento nikým nerušen gólmanovi propadl náručí zrovinka do sítě. Ku smůle týmu se ale Galahad ukázal býti poctivým blbcem, přiznal se, že se míče nedotkl a gól mu tedy nebyl uznán. Leč boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě, napravily tedy nedostatek v pravidlech a výše zmíněný technolog Hricko druhou branku kontrolorů chvíli poté vstřelil sám. Do míče se při tom opřel natolik důrazně, že odvahu stavět se míči do cesty v sobě nenašel nikdo z obránců.

Plastyk pýpl - Quality team: 2:6

Třetí zápas kontrolorů se zprvu - tak zhruba v první půli první půle - tvářil jako jasná záležitost. Dali jsme sice pouze jeden gól, leč soupeře jsme nepouštěli k ničemu. Ale náhoda je blbec. Jeden úlet dokopy s jedním vlastním gólem z kopačky našeho kapitána způsobily, že jsme najednou o gól prohrávali, plastyci byli na koni a my si drbali palice. Záchrana přišla z míst, kde ji by ji nikdo nečekal. Galahad, který se po prvním zápase pomalu začal smiřovat s novou přezdívkou Sandro Kopytýny, blýsknul se hattrickem, přičemž jednomu z těch gólů dosud nevěří. Ze zápasu tedy vyplynul všeobecně nárůst sebevědomí hráčů Quality teamu. Já osobně jsem místy měl dojem, že mít ještě o půl metru čtverečního víc místa, byl bych na hřišti sám. V každém případě už asi vím, jak v repre funguje Honza Koller.

Slovensko - Quality team: 1:2

Dle některých zdrojů byl tento zápas soubojem dvou aspirantů na krále střelců. Kdyby mi někdo řekl, že já budu jedním z nich, buď bych sobě ťukal na čelo, nebo jeho kopnul do holeně. V každém případě pravděpodobně v zájmu zvýšení prestiže firemního turnaje bylo na oba pořváváno jmény současných či někdejších slavných reprezentantů. Tak se ze mne na půl hodiny stal Roberto Baggio a z mého soupeře Cristiano Ronaldo. Protentokrát mi to špageťácký jméno ani nevadilo... Je třeba zmínit, že oba dva střelci v zápase vstřelili po jednom gólu a ani jeden z nich se nakonec tím králem střelců nestal. Nicméně neskromně musím říct, že já k tomu měl s pěti vstřelenými brankami blíž. K zápasu samému bych řekl, že zatímco Slováci byli drobet lepší technicky, kontroloři předvedli chladnou hlavu, lepší taktiku a disciplínu, díky čemuž nakonec nad temperamentními Slováky také zvítězili.

Když to shrnu. Quality team skončil na druhém místě. Od své první účasti na loňském letním kole turnaje se vždy dokázal o místo zlepšit - první účast skončila čtvrtým místem, druhá třetím a zatím poslední druhým místem. První místo obhájilo mužstvo Z-10, jehož zápasy jeden jako druhý probíhali zhruba jako ten, který odehráli s kontrolory - málokoho skutečně přehráli, ale nikdo s nimi prostě nevydržel běhat.

Posléze následovalo už jen předávání pohárů, focení týmů a pak naprosto civilní chlastání s kým bylo libo. Z této fáze turnaje si pamatuju dvě věci. Jednak technologa Hricka, se kterým jsme svorně pěli slova páně Fanánka, že bychom si dali sedm piv a jednu zelenou, načež jsme byli neskutečně zklamaní tím, že zelenou v občerstvovně prostě neměli a my tedy museli vzít zavděk slivovicí. Dále pak jednoho metloše z řad Plastyk Pýpl, se kterým jsme si slightly heavy notovali až do Turnova...

Další průběh soboty už si pamatuji více méně pouze z vyprávění, která místy znějí mírně děsivě. Skutečnost, že jsem s brankářem Slováků, takřečeným Rasputinem, do omrzení zpíval Krylovky (dokonce i ty, jejichž text si nepamatuji) by mne ještě nepřekvapila. Ale jsou věci, které bych od sebe nečekal. Příkladně od naší rentgenářky jsem se dozvěděl, že jsem jí žužlal ouško. Na tuto informaci jsem ne zcela japně zareagoval otázkou, jestli mi chutnalo...

P.S.: Pevně doufám, že svým pokusem přeložit do španělštiny holou větu "Je to kulatý." jsem nižádného ze španělštinářů neurazil...