Byla středa podvečer, když jsem společně se třemi svými spolupracovníky zamířil do hospodu, abychom společnými silami zapili první dvanáctihodinovou směnu. Ona sice byla už druhá, ale ta první byla noční a v šest ráno škrábat na dveře hospody se prý nesluší. Nahrnuli jsme se k pípě a žíznivě pozorovali, jak nám hostinský plní půllitry... Spokojeně jsme se posléze odebrali na lavičku před hospodu. Jelikož mám kliku, dostal jsem pivo jako poslední a jako poslední jsem si na lavičku sednul. Poslední volné místo bylo vedle upovídaného cyklisty, který mě začal oblažovat svojí poetickou tvorbou hned, jak jsem dosedl... Nemám problém komunikovat s cizími lidmi, pokud mi tito nevypráví něco, co mne nezajímá. Přesto jsem byl dotyčným cyklistou decentně inspirován...
Přijel cestou mezi širými poli
cyklista-žvanil do hostince v Holi,
že prý je básník
potichu mi svěřil.
Než začal recitovat,
tak jsem mu i věřil...
Veršdë báječné a i celkem mimo rytmus, ale po takové šichtě nic jiného nečekati :-D
OdpovědětVymazat