Hradecký Lev '08

 

...vstup doporučen pouze srdcařům...

V pátek jsem měl narozeniny. Nemám ve zvyku to slavit, za relevantní důvod k vyloženě narozeninové pitce bych viděl snad jen nějaké kulatiny. To se mě netýká, a tak bych jako daleko slaveníhodnější skutečností shledával fakt, že mám obě oči dokonce i poté, co se mé levá bulva velmi zblízka seznámila s násadou od koštěte v rukou jednoho vohnouta, kterého jsem (já pitomec) zkoušel učit šermovat, resp. něco málo mu ukázat, aby nemlel takový hovadiny, když už si kvůli tomu ze mě chce dělat legraci. Nechce se mi to moc pitvat, ale uvážím-li, že dotyčnému špatné svědomí vydrželo cca pět minut, druhý den dokonce po firmě roznášel, že v souboji porazil šermíře a na závěr všemu nasadil korunu tím, že mi tuším dvakrát zcela náhodou pustil na nohu kleště, chce se mi vám dát hádanku - kolikáté narozeniny si myslíte, že bude letos slavit dotyčný vohnout?

No nic - i ty narozeniny jsou koneckonců docela dobrá záminka pro to, abyste zkusili vytáhnout pár lidí na pivo. Dokonce i když jim neřeknete, proč by s vámi na to pivo měli jít (Slavíme pátek néasi!). Ale to by nesměl být Potůček vtipný a já pravdomluvný. Zkrátka - šla kanceláří fáma, že Galahad vypsal talentovky. On přišel s otázkou: "Ty prej slavíš narozeniny nebo co?" - jen tak střílel od boku, ale trefil se a já se přiznal. Sešla se společnost vesměs slušná i vydrželi jsme popíjet poměrně dlouho...

A tak se stalo, že když jsem byl v sobotu vezen do Hradce, měl jsem s sebou kromě tohohle ještě kocovinu, která se zrána projevovala především bolením hlavy, které později přešlo v pocit, že můj žaludek sjíždí divokou vodu. Nicméně zaťal jsem zuby a šel do toho prsama. Cestou jsem si v autě trochu zdřímnul a po přejímce se šel podívat k prodejcům, u nichž jsem záhy nechal devět stovek, začež bych chtěl poděkovat především pardubičákovi, který do mě se slovy "To si kup, to potřebuješ." kopal pokaždé, když zjistil, že mé oči netěkají z krabice na krabici byvše zaměstnány konkrétním kusem. Dílem padly za téměř nesehnatelný model britského palubního stíhače de Havilland Sea Vixen dílem za průzumnou variantu bombardéru English Electric Canberra. Prohlídka stánků začala zdivočelé útroby pacifikovat, dvojice Prazdrojů v jedné mexické restauraci pak dílo dokončila. Ta restaurace vůbec stojí za zmínku. Vlezl jsem na hradecké Velké náměstí a dál tak trochu tápal. S mírnými rozpaky jsem se rozhodl využít nápovědy přítele na telefonu, položil Kopřivě otázku, kde se v blízkosti náměstí může hladový pocestný nasytit a čekal, zda ji zvedne. Zvedla. Odpověď byla spíš uklidňující, než konkrétní a nejspíš to tak bylo i lepší, protože jsme následně s pardubičákem zalezli do prvního podniku, o který jsme zakopli. A zakopli jsme věru dobře, neb o tom šťavnatém biftečku, co se mi ocitl na talíři, se mi asi bude ještě nějaký čas zdát...

Ze soutěžení samého jsem mírně na rozpacích. Hradecký Lev pravda asi nikdy nebude mít ambice konkurovat modelářské mekce Telfordu, ale i tak mě mrzí, když se soutěžní modely vejdou na dva stoly vzdor skutečnosti, že jsou mezi nimi i obříci s půlmetrovým rozpětím a návštěvník si výstavu prohlédne během půl hodiny počítaje v to i čas zabitý očumováním u prodejců a stánku s občerstvením. Nemám ve zvyku nadávat na hodnocení, protože nemaje ambice vyhrávat, většinou ho stejně nesleduji nikterak bedlivě. Ale přesto bych čekal, že rozhodnutí poroty bude korespondovat s názory prostých návštěvníků. Tentokrát se ale pět ze čtyř modelářů shodlo nejen na tom, že by volilo jiný model, ale dokonce i na tom, jaký přesně. To už si pak člověk malinko drbe makovici. Některá ocenění prostě budila dojem spíše motivačních darů, než objektivního zhodnocení.

Ale nedá se říct, že by na soutěži byly ošklivé modely. Popravdě - mít doma kterýkoliv z nich, nejspíš zaujme nějaké třeskutě čestné místo na nějakém dobře viditelném místě... Pro mne pak byla účast na soutěži poučná minimálně v tom, že tahat se na jakoukoliv podobnou akci s modelem techniky bez nějaké vkusné podložky nemá smysl. A tak v únoru do Pardubic už chally pojede na špalku.

Jak-3; měřítko 1/48

...Bean by měl radost...ࢀ

F-4J Phantom; měřítko 1/32

Spitfire Mk.IXc v měřítku 1/48; nejdiskutabilnější vítěz - kdekomu přišel lepší model stejného letadla hned vedle...

Sopwith 1 1/2 Strutter v měřítku 1/72

Nakajima Ki-44 "Tojo"; měřítko 1/72

F-100 Supersabre; měřítko 1/48

Vítězný model kategorie T2 - bojová vozidla pásová v měřítku 1/72...

...a můj příspěvek v téže kategorii...

modely kategorie T2; ...víte jak je to s těma podložkama, jo...?