Tak už ho asi mam taky...

 

...a jelikož nejsem lakomej, tak vám ho půjčím. Ale vrátit!

Již nějaký čas žiji v podezření, že k úplnému bloggerskému štěstí si někteří jedinci musí najít nějakého kolegu, se kterým nesouhlasí tak spolehlivě, že se k němu mohou kdykoliv přijít zdravě rozvztekat a s dotyčným si dát virtuálně přes držku... třeba...

Nefunguje to obecně. Pouze někteří jedinci touhle cestou ukájí svůj duševní masochismus, který se čas od času přihlásí ke slovu a nedá pokoj, dokud mu nevyhovíte a nevlezete tam, kam jste si zařekli nikdy více nevkročit. Jelikož jsem dosud nepocítil nic, co bych mohl nazvat dokonalým bloggerským štěstím, vycítil jsem, že i mně by někdo takový prospěl.

Kopřiva má Peťulku, Helena má Meleanor, kdejakej chucper se k těm účelům čas od času snaží použít mlejnek na maso a já včera narazil na Gurzigosta. Nejmarkantnějším znamením jeho blogu je neskrývaná nesnášenlivost vůči komukoliv mladšímu dvaceti let, čehož příkladem budiž poznámka v závorce u odkazu na weblog dívčiny, co si říká xnikaaa. Sám o sobě prohlašuje, že jeho blog je ostrý a politicky nekorektní a jako každý slušně vychovaný pitomec i on své diskuse raději moderuje, aby se nedozvěděl něco, s čím by snad nesouhlasil. Přesto se takové věci dozvídá velice často, načež reaguje způsobem ne zcela nepodobným rozbitému gramofonu - příkladně mně včera na cca tři komentáře odpověděl třikrát naprosto stejným nesmyslem... Víte co - přečtěte si to sami, to se pobavíte...