Nadpis

 

perex

Tak hned zkraje všichni, které baví číst mé blábolení, nahlas poděkují Ness za to, že jej můžou číst i nadále. Tolik pro začátek.

V pátek večer jsem se dozvěděl o jedné úžasné modelářské akci. Jmenuje se to "Lipnické kachnění", v červnu se pořádá jubilejní první ročník a je to velmi originelně pojatá modelářská soutěž. To se takhle jeden červnový pátek v podvečer sejde parta modelářů, posedí u ohně, sežere buřta, vypije basu nebo dvě a půjde zavčas spát, protože v sobotu úderem deváté hodiny ranní začne čtyřiadvacetihodinový modelářský maraton. V zájmu lepší možnosti srovnání bude pro stavbu vybrán jeden model a na závěr se zhodnotí patrně kdo pokročil nejdál... Letadýlkáři si pro stavbu vybrali model emerické ludry OV-10 Bronco. Osobně nejsem zcela přesvědčen o promyšlenosti volby, neb kvaltování se na dvoutrupém letounu téměř jistě podepíše. Jejich věc - Bronco mě nezajímá, patrně se tedy kompetice zúčastním coby technikář. Mezi technikáři s celými dvěma hlasy na kontě prozatím vede Centurion. Pokud mu to vydrží, není o čem diskutovat... Už jsem ho jednou stavěl, takže ho mám ve voku.

On ten Centík byl vlastně můj nápad. Obdržel jsem ho rekomando v sobotu kolem poledního, když na ČT2 dávali Help! Sice poslední dobou poslouchám kdeco, ale Beatles jsou prostě základ. Navíc jak jsem již nejednou řekl - to oni můžou za to, že si nevymejvám makovici technem. V jedné chvíli Brouci nahrávají poblíž Stonehenge pod dozorem obrněnců Jejího Veličenstva. Kolem muzikantů, jakož i pracovníků nahrávacího studia stojí v kruhové obraně sedm tanků Centurion. Ve chvíli, kdy jsem začal dumat nad tím, jaké varianty to tam postávají (odhaleny byly Mk.3, Mk.5/1 a možná Mk.8), zjistil jsem, že už mi z toho modelaření jeblo...

Večer jsem zašel s kolegou Potůčkem do hospody. Sice se mi moc nechtělo, protože mam zkaženou stoličku (ZASE budu muset jít k zubařce, ona mi ZASE bude ten zub vrtat, já ZASE budu skučet, ona se mě ZASE bude blbě ptát, co bych dělal, kdybych měl rodit, načež jí ZASE budu muset říct, že bych zaťal zuby. A ona to ZASE nepochopí. Šmarjápanno ještě, že se mě aspoň gynekolog netýká!) a potvora hrozně bouřlivě reaguje zrovna na studený, ale nechal jsem se smutným hlasem kolegovým přesvědčit. Šli jsme do TÉ hospody, kde člověk dostává chuť na mléko. I tentokrát se mi podobné chutě pokusili vyrobit pomocí spoře oděné servírky. Nicméně protože se mi s ní netrefili do vkusu, poprvé se stalo, že jsem se na židli krčil a natahoval a všelijak jinak ošíval neb mi dvé kůzlátek překáželo ve výhledu na fotbal. Hrál Liverpool s Readingem a Reading vyhrál 3:1. Oproti minulé návštěvě jsme tentokrát hospodu nevypili, nezavřeli, nerozbili si hodinky, nezničili si boty a nezeblili ani jedno nároží. Zkrátka jsme se chovali veskrze slušně. Jen jednou jsem sličné servírce (byly tam dvě - kdyby se ta svlečená oblékla a ta oblečená svlékla, počítám, že by to na tržbu mohlo mít skutečně pozitivní vliv) místo "Děkuji." řekl "Do prdele!". To bylo způsobeno leknutím, které mi přivodila, když jsem si četl tácek a ona mi na něj nečekaně postavila pivo.

Potůček mě krom jiného pozval na svatbu. Inu proč ne - je to kamarád. Když jsem to oznámil doma, otec pokrčil rameny a utrousil nejapnou poznámku o hubnutí do obleku. Matka se vytasila s těžším kalibrem. "Hele...a proč ty vlastně nemáš žádnou známost?" Matka touží po vnoučatech a tak ji má odpověď: "Já ženskou nechci - stojí to čas a peníze a já ani jedno nemám." patrně tak docela neuspokojila...