Kapitola dvacátá osmá

 

"Orphaned Land"

Dohady a spekulace jsou fajn věc pro důchodkyně, co tráví dny dumáním o tom, co dělá ten či onen soused, když zhasne a zatáhne závěsy. Přestože nejsem důchodkyně a cizí okna mne nezajímají, brigádní generál Corwin mne nedal jinou možnost, než se dohadovat a spekulovat, co se dál bude dít. Uklidňovalo mne pouze to, že zbytek skupiny Gauntlet nebyl v obraze víc než já. Uplynuly dva dlouhé nudné dny na palubě Freyi a my stále jistě věděli jen to, že plujeme na jih.

Nuda a výhled na moře plné lodí, kam oko dohlédlo, způsobili, že fantazie pracovala naplno. Seděl jsem na houpacím křesle na sluncem zalité palubě, koukal na klidnou hladinu Atlantiku a pokuřoval. V levé ruce jsem žmoulal krabičku chesterfieldek a palcem přejížděl po vzkazu od Joan, který jsem vložil za celofánový obal krabičky. Přesto mou představivost zaměstnávaly spíš věci budoucí, než ty minulé. Pohled na španělskou vlajku nad velitelským můstkem nedaleko plující letadlové lodě dával tušit, že průser, jež se chystáme hasit, bude z těch větších.

Tuhle domněnku mi nakonec potvrdil i Carragher. Když jsem se ho ptal co se tu chystá, zareagoval jen tím, že pokrčil rameny a poslal mne do podpalubí. Tam, kde se při našem prvním setkání s Freyou skrývala čtveřice vrtulníků, teď parkovalo dvanáct tanků Challenger II, na něž stádo mechaniků Královského obrněného sboru aplikovalo smývatelnou zimní kamufláž. Prostě na ně patlali vápno. Důsledně se při tom vyhýbali levé přední šircně, aby nezatřeli bojové jméno vozidla. Viditelný musel zůstat také volací znak vozidla a zřejmě i motto "FEAR NAUGHT", takže i schránky s nářadím na týlní části věže zůstaly vápnem netknuty. Soudě dle stylizovaných kreseb očí na obou bocích věže (které rovněž zůstaly bez vápenné kůry) a bojových jmen začínajících písmenem D, se jednalo o vozidla praporu D 1.královského obrněného pluku. Ty oči mi připoměly dědu. Když mi bylo jedenáct, vzal mě na vojenskou přehlídku konanou u příležitosti 40.výročí konce druhé světové války. Vojenská kapela z plných plic vyhrávala pochodovou muziku, všude vlály vlajky, slavnostní zbroje se blýskaly, velšská garda v nažehlených uniformách s charakteristickými medvědicemi na hlavách ... Po nich se s temným vrčením motorů a skřípěním pásů na scéně objevila čtveřice Chieftainů. Ve věži každého z nich stál muž s černým baretem na hlavě a vzdával hold královně a veteránům v čestné loži. Tehdy jsem ty oči viděl poprvé. Zatahal jsem dědu za rukáv a prohlásil, že se stanu tankistou. "Na to budeš moc velkej. A navíc tyhle obludy sou beztak jen zobání pro bombardéry." odpověděl mi na to s úsměvem.

Do vzpomínek jsem se ponořil skutečně jen na chvilku. Ozvala se praktičtější polovina mozku, která se ptala, kde je pro ty bestie nějaké zázemí. Dvanáct tanků je solidní bojová síla, dokud mají dělo a motor co žrát. A na Freye jsem nezahlédl nic, co by je krmilo. Někde poblíž nejspíš bude ještě minimálně jedna loď s logistickým vybavením.

V každém případě zhruba tentokrát byla Freya daleko plnější, než při mé první plavbě na její palubě. Přineslo to sebou i starosti mnohem všednější, než je dumání o cíli naší cesty. Například úměrně nárůstu počtu spolucestujících vzrostl počet kuřáků. Bohužel i takových, kteří nemají vlastní kuřivo a žebrají všude okolo. Protože jsem krom krabičky od Joan měl jeden jediný ubohý kartonek, celkem brzy jsem musel přijmout opatření proti nadměrnému úbytku cigaret z mé krabičky. Jedním slovem nerozdávat.

Kam plujeme a co budeme dělat, až tam budeme jsme se dozvěděli třetí den plavby. Kapitán lodi - nějaký Gregory Plaskitt, mimochodem celkem dobrý kumpán - svolal všechno vojsko na palubě do jediné místnosti na lodi dostatečně velké na to, aby nás všechny pojmula. Do hengáru k tankům. Krom zhruba padesátky tankistů a šestnácti mužů skupiny Gauntlet se do hangáru naskládalo ještě čtyřicet mužů od SAS a odhadem dvě stovky výsadkářů. Brífing nevedl nikdo jiný, než Brent. Ten chlap je neskutečný všudybýlek a začíná mě s tím drobet štvát.

"Tak vás vítám na palubě Freyi, pánové..." začal svůj monolog a jistě by ihned po té zdvořilostní frázi pokračoval ve výkladu, kdyby nebyl přerušen strohým "To brzo", jež vylétlo z úst jednoho z tankistů. Nicméně pokusil se přerušení nevěnovat pozornost a po krátkém zaváhání pokračoval: "...nebudem se zdržovat formalitami a přejdem rovnou k věci. Cílem naší akce je muž, který pod pseudonymem Vykupitel už nějaký čas po celém světě provádí teroristické akce. Teď si vyrobil biologickou zbraň. Trochu si toho muže představíme." Brent zapnul projektor a na stěnu promítl fotografii Vykupitele.

"Vlastním jménem Epsom Purga..."ࢀ

"...ježiš... to se asi mstí rodičům, ne?" ozval se jeden z výsadkářů. Brent poznámku opět ponechal bez komentáře.ࢀ

"Nenechte se mýlit nordickým vzhledem. Původem je to Marokánec, jen trpí albinismem. Narodil se v roce 1957 v Agadiru. Jeho otec byl Španěl, matka Maročanka. Zhruba v jeho deseti letech se rodina přestěhovala do Mellily, odtud o dva roky později do Valencie. Jeho otec si zde otevřel zámečnickou dílnu. Dále jsou naše informace kusé. Náš muž zdědil otcův podnik v roce 1979. Velmi pravděpodobně už tehdy prováděl nějakou majetkovou trestnou činnost, protože byly zaznamenány útraty, které násobně převyšovaly zisky z podnikání. Bůhví, proč to tehdy nikoho nezaujalo. V každém případě v roce 1985 se Epsom Purga stal majoritním akcionářem těžařské společnosti Moon Oil a o tři roky později zakládá firmu MARS. V roce 1992 se stáhl do ústraní. V gabonské Gambě si nechal postavit honosnou vilu. Ani v té ho ale téměř nikdy nikdo nezahlédl. Teď se nachází zde." řekl Brent a vyměnil fotku na projektoru. Teď jsme koukali na družicový snímek. Školením pro interpretaci snímků z leteckého průzkumu jsem neprošel, a tak jsem schopen říct jen tolik, že krajina na snímku působila celkem depresivním dojmem. Představu o terénu jsem si ale udělal. Dvě soutěsky, které se sbíhali do jednoho místa. To bylo překryto dosti nepřirozeně vypadající hladkou kruhovou plochou. V její blízkosti bylo v závětří dvou skalisek pár tmavých bodů, pravděpodobně nějakých menších budov. Na jedné ze skal byly vidět čtyři šedé kruhy, o jejichž účelu jsem marně přemýšlel. Stranou od všeho nad okolní terén vystupovala boule, která se tvářila jako prostá terénní nerovnost. Na fotce bohužel nebylo měřítko a nebyl jsem tedy schopen udělat si představu o vzdálenostech. Nemělo cenu spekulovat, Brent opět začal s výkladem.

"Antarktida. Konkrétně Ellsworthova země." pokusil se nás Brent ohromit. Asi se mu to i povedlo. Na druhou stranu nás tohle asi mohlo napadnout, protože v Jižním Altantiku není jediný kousek země, na který by se vešlo dvanáct tanků. Pokud bychom tedy neměli v plánu invazi do Argentiny. A té netřeba, protože Argentina se jednou beztak nejspíš položí úplně sama.

"Tohle..." uhodil Brent ukazovátkem do stěny v místě oněch tmavých bodů "jsou pozůstatky čilské meteorologické stanice. Víme jistě, že Čile už ji zhruba patnáct let nevyužívá. Z fotek zároveň vyplívá, že jeví známky provozu."

Brent zaostřil na místo, které ukazoval. Ve sněhu byly celkem jasně vidět stopy lidí a pásových vozidel. Nemálá část jich mířila k onomu stranou ležícímu kopci, kde mizela.

"Zde se pravděpodobně nachází hlavní části Vykupitelovi základny v oblasti. Využívá místního terénu - tahle dvě údolí se tu spojovala a tvořila oválnou kotlinu 60 metrů širokou, 250 metrů dlouho a 35 metrů hlubokou, nyní skrytou pod touhle pokličkou." řekl a poklepal ukazovátkem na bílý kruh. "Domníváme se, že pod ní je jakési shromaždiště Vykupitelovy soukromé armády a ostatní části základny se nacházejí v podzemních prostorách v těchto místech." tentokrát na snímku zakroužkoval místo mezi meteo-stanicí a skálou se čtyřmi kruhy. Na ty v Brentově výkladu došlo vzápětí.

"Tyhle čtyři kruhy skrývají raketová sila. Narozdíl od zbytku základny, jejich budování máme na družicových snímcích zachyceno celkem podrobně a o účelu staveb není nejmenších pochyb. K naší akci..."

"Brente moment..." skočil jsem mu do řeči s vlezlou otázkou. ...co to místo v pravém horním rohu snímku? ...to jak k němu směřují stopy vozidel od stanice..."

"Ach ano...jistě... bohužel o tom místě nejsem schopen nic říci. Pečlivě jej sledujeme, zatím bohužel nemáme v ruce žádné relevantní informace. K základně evidentně patří, ale k čemu slouží, to nevíme... Tak...mohu pokračovat?"

Blahosklonně jsem pokynul.

"Děkuji. Takže - tanky, na kterých sedíte, vaší pozornosti jistě neunikly. Náleží 4.(D)praporu 1.královského obrněného pluku a tvoří jádro bitevní skupiny Leonidas. Krom něj jí ještě náleží 2. a 3.rota 7.(G)praporu, průzkumná rota Scimitarů, logistická, ženijní a protichemická jednotka všechny také náležící do stavu 1.královského obrněného pluku. Dále k ní náleží baterie čtyř samohybných děl AS-90 ze stavu Royal Horse Artillery, pěší prapor Argyll and Sutherland Highlanders a 42. sbor Commandos Královské námořní pěchoty, také v síle praporu. Podporu skupině Leonidas obstará námořní operační skupina Themistocles. jejím jádrem jsou naše letadlové lodě Ark Royal a Illustrious společně se španělskou Principe de Asturias a francouzskou Charles de Gaulle. Jsou to jediné nebritské jednotky, které se operace zúčastní. Ta, mimochodem, dostala jméno Orphaned Land." dodal, když na krátkou dobu snímek na projektoru nahradil seznamem jednotek skupiny Leonidas. Přestože nám jej Brent sám před chvílí přednesl, při pohledu na ten seznam mi decentně poklesla čelist.

 

ORPHANED LAND

Battlegroup „Leonidas“

D squadron 1st RTR

HQ troop:

Dark Scavenger - Challenger II - 0B

Dante - Challenger II - 0C

Demigod - Challenger II - 0D

Desert Rat - Sultan - 33A

Dunbar - Sultan - 11B

Delville Wood - FV 432 Ambulance - 14B

Dhala - Spartan APC - 23A

Dinosaur - Spartan APC - 23B

1st troop:

Dreadnought - Challenger II - 10

Diabolical - Challenger II - 11

Deadly Din - Challenger II - 12

2nd troop:

Dreadfull - Challenger II - 20

Deterrent - Challenger II - 21

Defiance - Challenger II - 22

3rd troop:

Dauntless - Challenger II - 30

Daedalus - Challenger II - 31

Daffodil - Challenger II - 32

LAD:

Delhi - Chieftain ARV - 24A

Deft - Warrior (recovery) - 24B

Diplodocus - Fuchs (chemical defence) - 24C

Dobbin - MPDS - 24D

-------------

recce troop:

Sagramore - Scimitar - 21

Calogrenant - Scimitar - 21D

Ywain - Scimitar - 22

Percival - Scimitar - 22D

Tristan - Scimitar - 23

Kay - Scimitar - 23D

Lamorak - Scimitar - 24

Palamedes - Scimitar - 24D

-------------

2nd troop G squadron:

Gaheris - Challenger II - 20

Galahad - Challenger II - 21

Gareth - Challenger II - 22

3rd troop G squadron:

Galathea - Challenger II - 30

Gazelle IV - Challenger II - 31

Grimsby II - Challenger II - 32

-------------

Royal Horse Artillery:

Thor - AS-90 - 22

Odin - AS-90 - 23

Ares - AS-90 - 13

Saint Anger - AS-90 - 11

-------------

Bitevní skupina Leonidas... Nikdy jsem moc nechápal, proč se britští velitelé tak zhlížejí v antickém Řecku. Bitva u Thermopyl by mohla být vysvětlením, protože právě s ní nejeden generál poměřoval své výsledky a právě na ní se odvolával, když po krvavém boji z bojiště odešel poražen. Nakonec proč ne? Ti nejodvážnější obvykle mívají pramálo štěstí. Právě proto zná historie nejednoho válečníka, který si vlastní porážkou získal větší slávu a uznání, než mnozí jiní vítězstvím. příkladem budiž Pausanias - vítěz od Plataje. Úspěšný velitel nikdy nebude moci konkurovat Leonidovi, který v Thermopylském průsmyku v čele svých tří stovek hippeis vzdoroval desítkám tisíc Peršanů a padl.

"První část operace bude na vás, poručíku Crayfishi. Povedete prapor SFSG - Gauntlet s podporou 40 mužů SAS obsadí meteostanici. Tu prohledáte a najdete vstup do nitra základny. Případný odpor u stanice vám pomohou překonat dvě stovky výsadkářů pod velením poručíka Stirlinga. Samozřejmě bude lepší, pokud meteostanici obsadíte v tichosti. Po splnění úkolu se výsadkáři přesunou sem..." řekl a poklepal ukazovátkem na širší soutěsku. "...tam se zakopou a vytvoří předmostí pro hlavní síly skupiny Leonidas. Gauntlet a SAS navedou Harriery z letadlových lodí na raketová sila. Poté povedou Argyllské a Commandos v útoku na Vykupitelovu základnu samotnou. Souběžně s popsanými akcemi provede rota Scimitarů průzkum v oblasti onoho poručíkem zmíněného terénního útvaru západně od základny. Ačkoliv se to nezdá, je to spíše policejní akce. Především nás zajímá Purga a tenhle muž." Opět změna fotky. Tentokrát se na stěně objevil obraz Quido Kressera. Při pohledu do jeho chladně samolibého obličeje se mi sevřel žaludek. Ne strachem. Vztekem.

"Nějaké dotazy?"

"Pane..." ozval se jeden hlas z řad SAS "...jak silná je ta Vykupitelova armáda...? Jen abychom měli představu, s jakým odporem při zatýkání můžeme počítat..." Vzhledem k tomu, že se tam táhneme s tanky a těžkým dělostřelectvem, tuhle otázku nelze nechápat.

"Velice pravděpodobně Vykupitelova armáda nebude nebezpečná díky svým početním stavům. Spíš kvůli své výbavě. Při akcích vedených proti Vykupiteli v jiných částech světa se zjistilo, že má k dispozici těžkou techniku pravděpodobně vlastní výroby. Nikdo ji nezná, nikdo neví, co od ní může čekat. V Africe jsme sice několik různých kusů této techniky ukořistili, ale bohužel tato se ukázala jako krajně nevhodná k použití v polárních krajích. O tom, co můžeme čekat teď, nám tedy neřekla nic..."

"To máme pěkný vyhlídky!"

"Při plánování operace jsme si byli těchto nedostatků vědomi. Právě proto se budou po dobu trvání operace nad cílovým prostorem střídat letecké hlídky tak, abyste měli leteckou podporu neustále k dispozici. Ještě něco?"

Přestože práce zpravodajců vykazovala jisté nedostatky, případné námitky jsme spolkli. Beztak by neměly smysl...