Kousek podvečerního blafání...

...aneb Jak zabít čas co nejkrutějším způsobem...

Přišel jsem v sedm hodin z práce mírně podroušen obšťastněn vyhlídkou na pozdější podroušení nemírné. Zítra kolega Poustevník pořádá oslavu svých padesátých narozenin. Organizace téhle akce mi připoměla, proč já podobné věci nepořádám. Já se sice v práci prezentuji jako neskutečný kliďas (ne, nevim, jak to dělám), ale kdybych někomu měsíc dopředu dal vědět, že tehdy a tehdy tam a tam si v širší společnosti vylejeme kebuli a on na mě pak týden před akcí koukal, jako by o ničem nevěděl, asi bych svou poněkud impulzivní náturu měl problém uhlídat a image kliďase si tak zachovat.

Stejné problémy se sebeovládáním mám též při jednání s e-shopem obchod.válka.cz. Já ho původně nechtěl jmenovat, ale mě to prostě nedá. Pokud si vzpomínáte na patálie s obtisky pro Goldu Black, vězte, že jejich původcem byla Válka. Válka je kšeft, kterej kdyby nebyl, musel bych se smířit buď s problémy při platbě šekem některému zahraničnímu obchodu nebo bych prostě oželel to zboží. Ale měl bych klid. Je těžké si při tomhle tvrzení zachovat objektivitu, zvláště ve chvíli, kdy na klíně chovám právě Válkou dodaný aršík obtisků pro Harriery GR.3 a Sea Harriery FRS.1, který firma Xtradecal vydala u příležitosti 25.výročí války o Falklandy. Nicméně i přes to, že jsem díky němu schopen postavit si kteréhokoliv z Haryků, jež se bojů zúčastnil, vůči dodávce mám výhrady. Když mi někdo ve svém katalogu nabízí zboží, tak trochu očekávám, že bude schopen mi to zboží dodat ve lhůtě, kterou inzeruje jako obvyklou a půlroční čekání má tedy mírně nasírací účinky. Netýká se přímo téhle dodávky, ale jeden by řekl, že by též mohl dostat právě to zboží, které si objednal. Ani jeden z obou zmíněných předpokladů Válka nesplňuje. Dodává komu chce co chce a stejně tak vám poskytne možnost dělat si dodaným zbožím, co chcete. Na první pohled celkem fér... na druhý by je člověk nejradš poslal do prdele!

Kdyby se vám zdálo, že jsem nasrán, tak se vám to nezdá Zhruba před měsícem se firmou rozneslo, že odchází technolog. Promluvil jsem si s vedoucím výroby a místo projevil zájem. Přislíbil vyjádřit se během týdne. Během toho slibovaného týdne jsem stihnul čtrnáct dnů marodit a pořád nevím nic. Snad v pondělí. V každém případě - až to místo dostanu, enormní nervové vypětí toho měsíc trvajícího týdne si nechám zaplatit pravděpodobně v podobě alespoň jedné mzdové třídy navíc...

Sinister awakening... Původně jsem si tohleto stručné a převelice úderné heslíčko chtěl nechat do nadpisu, ale... tady to stačí. Včera jsem byl po neskutečné dloooooouhéééééééé době zase šermovat. S Matildou vlastně pořádně poprvé. Oba jsme dostali do těla, oba jsme šli z tréninku mírně omláceni...

"Hele - to máš od Orlohlava, co?"optal se mě vylepaný šermíř (dále jen Fízl) s rameny přes celá záda, který si mě jako první vzal do parády. "Jo mam." zněla odpověď.

"Svině těžká - se nadřeš jako mezek. Ale dobře ti tak - co sis koupil, s tim si mávej!"

"Berte mě jako úplnýho začátečníka." zněla má první slova po vstupu do tělocvičny. Tedy - úplně první po takových formalitách, jako je třeba představování "Kecáš! Ty užs šermoval..." zaznělo z Fízlových úst poté, co jsem se v "precizním střehu" přesunul z jednoho konce tělocvičny na druhý.

"A co kryty? ...jak by sis kryl řepu...?" zeptal se mě v jednu chvíli Fízl. V odpověď jsem mu pouze předvedl onen žádaný kryt - někde tak dvacet centimetrů před hlavou deset centimetrů nad čelem jsem držel meč napříč před tělem rovnoběžně s podlahou tak, aby se mé ruce nekřížily. "Aaaaa...pán je Ital...tak na to zapomeň..." zareagoval Fízl a ještě dodal: " u nás se jedou skopčáci a ty to dělaj takhle." a předvedl kryt dle Talhoffera.

Odcházel jsem spokojen. Dnes ráno jsem se probudil s pocitem, že má pravá ruka není má. Na rozcvičení na mne čekal vrcholný sportovní výkon v podobě pomoci při stěhování. Mám teď ruce vytahané div je po zemi netahám. Během týdne se snad navrátí do původní délky...