Zelená a Černá

aneb Mé M65

Celým jménem "M-1965 Man's field coat, cold weather" je bunda, kterou na základě armádní specifikace MIL-C-43455 vyvinula firma Alpha Industries jako náhradu za starší model M51. 
Hned od začátku své služby se dočkala značného rozšíření a velkou oblibu si díky své solidní větru- a voděvzdornosti získala mezi pěšáky nasazenými v oblasti Centrální Vysočiny během války ve Vietnamu. 

Na počátku 70. let se bundy M65 dostaly i na civilní trh a od té doby je kromě původních Alpha Industries vyrábí kde kdo. Mezi výrobci military vybavení by asi byl stručnější seznam těch, kteří nikdy žádnou bundu M65 nevyrobili. V každym případě se od té doby ta bunda prodává v barvách a vzorech, v jakých je americká armáda nikdy nepoužívala. Střih se za 60 let prakticky nezměnil. Jen původní hliníkový zip byl nahrazen mosazným, později hrubým plastovým. Je-li zima tuhá, lze do bundy vepnout prošívaná vložka. Pokud pak nenecháte teplo utíkat z těla jinudy, máte vystaráno. A ono je v ní vůbec tak nějak pohodlíčko. Ono taky tak úplně nevadí, když jdete nakoupit a zapomenete doma tašku. Rozměrné boční kapsy pojmou v pohodě krabici s mlíkem, nebo dvě plechovky píva. Oboje lze bez obtíží vypodložit dvěma až třema baleníma salámu. Náprsní kapsa pojme dva běžné kelímky jogurtu na sobě, případně další plech, nebo 5 - 6 tatranek. 

No a tuhle bundu mi táta kdysi pořídil v armyshopu, co býval ve Štupartský, v takovym tom jejím slepým cancouru za rohem od Templový. To "kdysi" je tu děsivě správně - pani Zelenou jsem nosil už v osmý nebo devátý třídě, což znamená, že věru mnoho neschází, aby mi zdobila šatník rovných 30 let. Nějakou dobu jsem na ní měl na rukávu znak 101. výsadkové divize. Screamin' Eagles mne tehdy překvapivě neuchvátili kvůli vojínu Ryanovi, nebo Bratrstvu neohrožených. nýbrž proto, že v bundě s orlem na rukávu běhal po D.C. vyplašený Ronald Malcolm v Šesti dnech Kondora a taky u nich krátce sloužil Jimi Hendrix... Nášivka z rukávu už zase zmizela, zůstal po ní kousek méně seprané barvy, ale jinak se na mé zlaté stříbrné bundě léta nepodepsala ničím podstatnějším, než právě vyšisováním (které zrovna tomuhle kusu oblečení rozhodně na škodu není), nebo roztřepenými konci stahovacích tkanic v pase a na spodním okraji (které, kdyby mě začaly štvát moc, během chvilky vyměním). Tedy až doteď. Teď jsem zjistil, že na levém rameni, pár centimetrů pod nárameníkem, je maličko prošoupaná. Zřejmě od batohu. Látka je v těch místech poněkud řidší a na jednom místě se objevila drobná dírka...

Vyhazovat jí kvůli tomu nebudu, ovšem již jen ten pocit, že teď na ní snad budu muset začít bejt opatrnej nebo co, mne staví před poněkud nepohodlný rébus. Mám si koupit novou? A zase jednobarevnou zelenou? A vzhledem ke stáří Zelené - obnosim jí vůbec?

Do hry by zde teoreticky mohla vstoupit madam Černá, kterou si pro sebe koupil táta nedlouho poté, co mně pořídil Zelenou, a já ji po něm zdědil, když...mu skončila rakovina.
Ale nevstoupí, bo ve srovnání se Zelenou je, dámy prominou, úplně k hovnu. Teoreticky by měly být obě stejné. Prakticky na nich lze dobře demonstrovat rozdíly v kvalitě jednotlivých výrobců. Z předchozího popisu jste jistě pochopili, že Zelená od Alphy je jedním slovem DO-KO-NA-LÁ! Pantátovu madam Černou vyrobili v německém Mil-Tecu a vzdor obecně přijímané stereotypní představě o německé preciznosti vypadá, že ji ušil Albánec, co se na páteční odpolední s kolegama vylil jak váza. Zřejmě nejotravnější je, že má Černá nějak nakřivo ušitý rukávy, takže když je člověk stáhne tim sucháčem nad zápěstím, celý je to blbě zkroutí a zhruba o tři centimetry zkrátí. Komplikuje to použití zimní vložky, která se v rukávu  krabatí a bunda se pak poměrně blbě obléká. Druky na léze přes hlavní zip si překáží s jezdcem, takže vzájemná poloha vyžaduje při zapínání trochu toho ladění. 
...a pár dalších věcí, na který si teď nevzpomenu, protože jsem ji pochopitelně celý léto neměl na sobě a teď na podzim se tomu zatím taky vyhýbám...