Galahad Mk.41 ...loading...

 

 Nemysleli jste si, doufám, že jsem se na to vyflák, že ne?

Samozřejmě nevyflák. Odložil. Ovšem ne na neurčito, nýbrž jen do dubna. Zhruba tak v tom únoru, když jsem si říkal, že bych mohl návštěvu činkárny risknout bez vyhlídky na půlhodinovou frontu u každýho stojanu se železem... Když už i jezevec na předloktí byl oloupanej a zahojenej... Někdy zhruba tehdy se ozvala naše personální pro změnu jednou taky s něčim užitečnym. Konkrétně s možností získat dotovanou Multisport kartu.

Sešel se týdnem s týdnem a oba pak s dostačujícím počtem zájemců, multisportky byly qyzvednutí u personální v kanclu, takže jsem pro jednou vlastně i vcelku ochotně vstal a obvyklou denní dávku klikání si šel místo do ložnice vyřídit do práce. Na novotou vonící stříbrné kartičce skvěl se nápis "Platnost od: 1.4.2025"

"No to si se snad posral ne?!" zaječely plotýnky, když jim mozek řekl, co jsem si naložil na mrtvý tah a já cítil, jak se některé citlivější shání po ranečku, aby se mohly sbalit a vypadnout.
"Držte hubu, fňukny! Stejně toho většinu tahám já a já vám řikám, že tam má málo!" zahulákal hýžďový sval tak trochu nasranej, že jsem ho zvedal ze židle kvůli blbejm osmdesáti kilům. Nakonec na něj vedle plotýnek začala křičet sprosťárny ještě obě předloktí, a tak se nakonec nechal přesvědčit, že tentokrát nebude flexit a spokojí se s rovnym metrákem...

Což je dobře. Protože když vlezete do činkárny po několikaleté pauze, zjistíte, že ty hmotnosti, k nimž se vám tu otevřel přístup, vám glykogen sežerou mnohem dřív, než jste zvyklý ze svýho domácího blbnutí s jednoručkama, nebo co... Po nejtěžší sérii mrtvého tahu maličko potemněl výhled do druhdy velmi velkoryse prosvětlené místnosti a já si mohl zavzpomínat na mládí ve společnosti ortostatické hypotenze. Řekl jsem si tedy, že příští cvik bude pro všechny případy lepší zvolit tak, abych si k němu mohl lehnout. A zároveň mi u něj tedy nebude hrozit pád těžkého železa na hlavu, protože to stmívání spolu s lehkými mžitky před očima už se mnou zůstaly až do konce přepychové cvičby... 

...a jelikož jsem tu malátnost, která mě po odcvičení jen prvních pár sérií zachvátila, přepral a rozehnal, od středečního rána mi každý procvičený oud děkuje. Nahlas. A jsem přesvědčen, že kdyby klouby dovolily, přidal by i poctivý nápřah.
A tak jsem dva dny chroupal hořčíkové tablety a dneska šel zas...