aneb I prohrávat se musí umět
Málo se to ví, ale v těchto dnech se u nás hrálo rugbyové mistrovství Evropy věkových kategorií U18 a U20. V sobotu 23.11. vrcholil turnaj osmnáctiletých a hrací den byl navíc uzavřen soutěžním utkáním seniorského národního týmu proti polské reprezentaci...
Jelikož máme doma malýho rugbystu, který šel v neděli odpoledne dělat ball boye, octli se nám v rukou dvě vstupenky opravňující nás ke vstupu do areálu národního rugbyového stadionu na Markétě na sobotní zápasy. Nebýt toho, že je listopad a skoro mrzne, možná bychom si nabalili řádnou sváču a šli si dát maraton od dopoledních utkání až do večera.
Jenže ono mrzne, realisticky jsme tedy zhodnotili vlastní možnosti a vybrali si jeden zápas. Původním záměrem bylo jít večer na ČR - Polsko, ale to jsme nakonec přehodnotili. V turnaji U18 se totiž našim rugbystům vcelku dařilo, takže je v sobotu od tří odpoledne čekal zápas o celkové třetí místo proti mladým Holanďanům. A tak jsem zabalil piknikovou deku, to aby nám na studených sedadlech na stadionu nemrzly řitě, uvařil do termosky šípkový čaj a vyrazili jsme.
Jelikož Inženýr občas z věcí dělá zbytečnou vědu, na stadion jsme dorazili až po začátku zápasu. Nijak tragicky, ovšem i tak jsme stihli přijít o první holandskou pětku. Do poločasu položili ještě několikrát, k tomu nějaké ty proměněné trestné kopy... Sečteno a podtrženo, do šaten šli kluci za stavu 0:24 ve prospěch Holanďanů. Po přestávce se obraz hry sice výrazně změnil, naši hráli podstatně lépe, protivníkovi ani zdaleka nedovolovali tolik, jako v první půli. Ovšem holandští rugbysté stále byli o fous lepší tak nějak ve všem. Všude byli dřív, nahrávali si přesněji, skládali důrazněji... Fakt, že z toho do posledních minut zápasu vypotili pouze jeden proměněný trestňák, je pravděpodobně příliš nepálil. Fanoušci našich se srdnatým fanděním snažili hráče dotlačit alespoň k čestným bodům. Chybělo málo a alespoň ta jedna pětka se našim mohla podařit, když Holandským hráčům hluboko na vlastní polovině vypadl míč, jeden z našich si jej pohotově předkopl a po zemi si jej na fotbalistu dovedl do pětkoviště. Jenže i tuhle situaci dokázali Holanďané nakonec se štěstím ubránit. Po rozehrávce se navíc hra přesunula na naší půlku a Holanďané dokázali ještě v samotném závěru zápasu položit pětku a potvrdit ji kopem. Skóre zápasu se teda uzavřelo na 0:34...
Cestou domů jsme si v sámošce koupili na sváču škvarkový placky, který jsme v metru snědli a jali se učeně hodnotit zhlédnutý zápas. Doma jsem pak začal zavčasu ladit sportovní kanál, abychom se mohli podívat na večerní zápas proti Polákům. Snad géniové zodiakální, snad osmapadesátá vyšší inteligence spikli se proti ubohému starci... Třeba se v nepřátelském znamení Štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem... Zkrátka, ladění se ne a ne nedařilo.
Inženýr se tedy odešel zabavit robloxem, nebo co to teď paří za gamesu, já si pustil záznam utkání mezi Poláky a Litevci, abych mohl alespoň zhruba zhodnotit, co za soupeře nás to takhle o sobotním večeru čeká. Přenos našeho utkání se mi nakonec podařilo nahodit, když už jsem ani nedoufal. Běžela nějaká 67. minuta zápasu, v němž Poláci nad našimi vedli 15:8. Skóre na první pohled sice vypadá hrozivě, avšak je to rozdíl jedné položené pětky potvrzené následným úspěšným kopem do háčka.
Přátelé, kolegové, bratři, sousedé... to vám byl match jak řemen! Naši hráli parádně. Bránili s neuvěřitelnou disciplínou, v útoku hezky kombinovali a bylo vidět, že když se jim podařilo vlastní hru zrychlit, protivník nevěděl, kde mu hlava stojí. Pohledná hra přinesla ovoce. V osmdesáté minutě utkání se našim podařilo položit. Hráč, jemuž se to podařilo, navíc dokázal prokličkovat mezi dvěma polskými hráči tak, že míč položil relativně blízko háčka a tím připravil velmi solidní pozici pro následný kop. Ani kopáč neminul, bylo srovnáno - 15:15... To, co následovalo posléze, je něco jako ten pověstnej růžovej slon, nebo jakej... Takový to, co vidíte, ale mozek vám to schovává, protože je to taková ptákovina, že to tady takhle přeci nemůže bejt, ne...?
Rozhodčí pár minut nastavil a v těch pár minutách dokázali Poláci položit svoji první pětku v zápase (oněch 15 bodů do té doby nakopali z trestňáků) a podařiulo se jim to z takový haluze, že snad do teď ani sami nevěří, že to platilo...
No nic no. I takový věci se stávají. Důležitý pro nějaký lepší příští je, že Poláci jsou relativně silný tým, který letos sestoupil z vyšší soutěže a naši s nimi dokázali sehrát velmi vyrovnanou partii, v níž měli měli často i navrch...
Ovšem...i když je to zcela mimo téma, na závěr vám to stejně řeknu, neb mám radost tak velkou, že ji sám neunesu. Dobříšská šelma a Skotské hry vychází v příštím roce na různé termíny, pročež se snad budu moci zúčastnit obou těchto překrásných akcí, o nichž se tu opět dočtete...
Máme radost, Vincente...?
Žádné komentáře:
Okomentovat