Takovej pěknej zápas, pane rozhodčí...

 ...škoda, že jste ho neviděl...

Abyste si nemysleli, že jsem nevěděl, co je sport, dokud jsem nezačal s Inženýrem řešit rugby... Jsem stejnej chlap, jako většina jiných a v různých fázích života jsem se s různou intenzitou věnoval tý hře, ve který se používá míč mnohem obvyklejšího kulatého tvaru a hra rukama se povoluje pouze brankáři. Tedy krátce - fotbalu. V osmý a devátý třídě jsme se dopouštěli vzpoury pokaždý, když nás tělocvikář otravoval doslova s čimkoliv jinym. Se spolužákama jsme si vedli tabulku střelců, ba i úspěšnosti brankářů, živě jsme rozebírali zápasy ligové, ještě živěji Ligu Mistrů...

Přestože na střední škole ten zájem o fotbal mezi spolužactvem nebyl zdaleka tak silný, mně docela vydržel, protože o něm vždycky bylo s kym aspoň poklábosit. Navíc bylo o čem. Byl to přelom století, éra všech těch našich Poborskejch, Barošů a jinejch Kollerů. Nedvěd tehdy dostal Zlatý míč a nároďák předváděl na hřišti těžko uvěřitelnou nádheru a drtivá většina českých fotbalových fandů ve věku okolo čtyřicítky považuje výsledek Eura 2004 za něco jako loupežný přepadení. I přes to byl ten turnaj ale výbornej.

Čas oponou trhnul, uplynulo dvacet let, máme tu zase evropský šampionát, nový, lepší, voňavější, co se nezakecá... A já koukám na zápasy a občas se musim štípnout, abych si ověřil, že se mi to nezdá.
Zápas Slovenska proti Belgii. Rozhodčí neuznává Belgičanům dva góly: jeden kvůli ofsajdu, v němž byl střelec jen ramenem, druhý kvůli hře rukou, jíž se měl dopustit hráč, který střelci na gól přihrál. Při opakovaných záběrech bylo vidět, že míč Belgičanovi při odskoku od země zavadil o prsty, nezměnil směr a hráč ho před finální přihrávkou ještě několik metrů vedl nohama.
Zápas ČR proti Portugalsku. Rozhodčí neuznává Portugalcům gól kvůli ofsajdu, v němž se hráč nacházel zhruba tak napřaženou rukou. (Vzápětí však Portugalcům góla věnoval, když je nechal rozehrát poté, co se na vlastní polovině dopustili faulu.)
Zápas Rakouska proti Polsku. Rozhodčí nařizuje penaltu proti polskému týmu poté, co brankář rakouskému útočníkovi skočí pod nohy, útočník zakopne o brankářovu hlavu a upadne. Jinými slovy - Rakušan si ukopl balon, kopnul polského brankáře do hlavy a trest za nedovolený zákrok dostali Poláci, protože brankář se při zákroku nedotkl balonu.
Zápas Francie proti Nizozemsku. Rozhodčí neuznává gól Nizozemcům kvůli odsajdu, v němž se střelec opět nacházel ramenem.
Zápas ČR proti Gruzii. Rozhodčí nařizuje penaltu proti českému týmu kvůli hře rukou, kterou hráč podle videorozhodčího zcela zřetelně před míčem uhýbal...
Zcela záměrně nechávám stranou zápas mezi ČR a Tureckem. Ten byl sice po stránce rozhodcování neskutečnej průser, ale z jiných důvodů, než mě zajímaj dneska.

Výše jsem tedy uvedl jen pár příkladů ze zápasů základních skupin. Ve všech případech se jednalo o rozhodnutí formálně v souladu s pravidly. Mě by ale zajímalo, jestli si fakt někdo myslí, že takovýhle rozhodování tý hře opravdu nějak prospívá.
Jako nejpalčivější se dle nejčastějšího výskytu jeví neuznávání gólů kvůli ofsajdům tak malým, že od hráčů de facto vyžaduje hlídání vlastního postavení na hřišti s přesností, které ale není reálně schopen dosáhnout.
Stejně tak by si asi zasloužil svůj díl pozornosti rozdíl mezi dotykem ruky a hraním rukou. Představte si to, přátelé, kolegové, bratři, sousedé, fotbalisti mají ruce. A berou si je sebou na hřiště. Chápu, že rozhodčí používají ono značně rigidní pravidlo, že je-li ruka někde od těla, píská se hra rukou se všemi z toho plynoucími souvislostmi. Ovšem tohle pravidlo je svým způsobem alibismus, který rozhodčímu přiznává právo nevidět všechno dokonale. Což se dalo pochopit před zavedenim videorozhodčího. Pokud se teď rozhodčí může jít podivat na detailní záběry, na nichž si situaci může prohlédnout shora, zdola, zpomaleně, nebo třeba naruby, když bude chtít, dělá to právě proto, aby ten dokonalý přehled získal. A pokud mu i poté metodický pokyn nařizuje jednat pouze podle toho pravidla ruky od těla, vydal onen metodický pokyn pedantickej fachidiot, co ví píču vo fotbale!