Svýho druhu svátek

 

 aneb All Blacks na Tatře

"Hele Inženýre" zahájil jsem, tušim, někdy tak asi v březnu "půjdem se zas podívat na rugby?"
"Jako na nároďák myslíš? A kdy hrajem? ...a s kym?"
Přál bych vám přátelé vidět ten výraz, když jsem mu řekl, že soupeřem našich rugbystů budou All Blacks Ambassadors, tedy hráči, kteří reprezentují Nový Zéland v různých přátelských exhibičních zápasech. Zástupcům Tatry Smíchov rozhodně slouží ke cti, že sem ty Novozélanďany dokážou dostat každý rok. 

O čemž já letos slyšel prvně a pochopitelně jsem o to Inženýra nemohl ochudit. Když mi svůj zájem odkýval tak intenzivně, div si hlavu z ložisek nevyvrátil, zakoupil jsem v předprodeji lístky, uložil je na bezpečné místo a jal se hořet nedočkavostí. 

Zápas se odehrál ve středu 19.6. od 18:00. Z domova jsme vyrazili ve velmi pohodlném předstihu. Na Dejvický jsme se vykutáleli z metra rovnou mezi stánky Vědafestu, kde by si mladý pán s časem taky rozhodně věděl rady. Čas nás nijak netlačil, tedy jsme chvilku pobyli. Při odchodu na autobus bylo vidět, že se to v klukovi trochu pere a horečně přemýšlí, jak to udělat, aby - slovy mého nebožtíka otce - mohl být jednou prdelí na deseti posvíceních. Nebudu vás napínat, tahle palčivá otázka zůstává nadále nevyřešena.

Okolo půl páté jsme vystoupili na Spiritce do houstnoucího davu lidí, kteří vcelku neomylně mířili přesně tam, kam my. Nikterak překvapivě se v tom davu objevilo i několikero známých tváří, tak hned bylo o něco veseleji. V areálu jsme si našli Dobrá místa ke sledování zápasu. Já u zábradlí hospodský terasy na pěkném vyvýšeném místě, kde vynikající rozhled po hřišti trochu rušila jen VIP tribuna. Matouš pak nedaleko ode mne na vrcholku lanový pyramidy, kde mu ve výhledu nepřekáželo vůbec nic. Ještě před úvodním hvizdem se k nám přidal Hostinský. Když se v průběhu první půle ještě objevil dávný známý Chyba s přítelkyní a jejím synem, udělala se nám tam z toho taková milá společenská událost.

Co bych vám tak řekl o zápasu. Byl dobrej! Naši rugbysti se viditelně museli snažit o moc víc, než ti novozélandští, což tedy není nijak překvapivá informace. Ovšem jejich snaha nevycházela naprázdno, hra byla vcelku vyrovnaná a český tým po prvním poločase dokonce vedl 8:7. V tom druhém se převaha All Blacks přecijen projevila, když si připsali 17 bodů, zatímco naši už jen 5 a skore zápasu se uzavřelo na konečných 13:24. Rozdíl těch několika výkonnostních tříd tedy naši vyloženě sežrat nedostali, ovšem i laik si při hře nejspíš všiml, že si novozélandští hráči lépe dokážou vyhledávat mezery v obraně a taky jim mnohem méně padaj míče z rukou.

 

Po zápase kluci nezaváhali a mazali na hřiště lovit fotky a podpisy. S prázdnou neodešli. V zázemí pak navíc našli policejní auto, do kterýho se namontovali i přes to, že ti policisté na místě byli úplně normálně pracovně.

Bývá milým zvykem, že si hráči po zápase dají ještě takzvaný 3. poločas. Tedy že spolu zajdou na pivo a učeně nad ním pak zhodnotí hru. My sice hráči nejsme, ale ten třetí poločas jsme si pak U Vávrů dali taky.
Takže úplně kolikrát chcete můžete hádat, kdo mi zhruba v půl jedenácté psal: "Hele víš o tom, že má zejtra ještě jít do školy?"

Na úplný závěr bych si dovolil pár švestiček z cizí zahrádky.