žHavé výstřely

 Lenost je mocná a dnes se jí podařilo vyhnat mě místo vaření pro dvakrát M79 a jednou M17. Čekání na ně jsem si ve společnosti lahodného a voňavého G krátil vzpomínkou na večerní seriosní debatu se svojí přeúžasnou ženou.

Byla to jedna z těch (ta vzpomínka, ne žena), které vůbec nedbají pravidel bontonu a nemilosrdně se stáčí k závěrům, které způsobí, že vám právě vdechlý doušek piva nosem vyteče na košili. 

Mé pravidelné čtenářky, myslím, obě dvě ví, že moje žena se volném čase věnuje dynamické sportovní střelbě. Co už možná neví, že v této disciplíně dosahuje úspěchů mnohem neskromnějších a hlavně pravidelnějších, než jakými se ve svém obskurním koníčku mohu pochlubit já. Kdybych se tedy chlubit chtěl. Proto svoji lepší polovičce fandím a všemožně jinak podporuji. Kupříkladu ji nezapomínám na závody vybavit chutnou a vydatnou svačinkou, o níž se pak občas i rozdělí s dalšími vybranými účastníky. Díky tomu pak zcela jednoznačně vítězí i v soutěži o nejlepší hospodyňku v zázemí.

To byl nakonec i případ víkendu právě uplynulého, který moje žena trávila na mezinárodní soutěži v Horních Uhrách. V pravidlech IPSC se příliš neorientuji, nicméně rostoucí manželčina nervozita dávala jasně na srozuměnou, že tenhle podnik je něco extra. Vítěznými ambicemi nehýřila, podle svých slov spíš chtěla opatrně nahlédnout k profesionálům a trochu přivonět k atmosféře téhle vyšší dívčí.
Znám tu dámu již pár let a slova "Tam si ani neškrtnu." už jsem z jejích líbezných úst párkrát zaslechl, pročež po jejím návratu z preťekov jsem byl jejím umístěním na bedně překvapen možná méně, nežli ona sama.
A co že mi to tedy vehnalo lok piva do nosu?
Inu pochlubila se má drahá svým umístěním kamarádovi, který ostatně i může za to, že se na tu střelbu dala.
"No jo... si někdo jezdí pro medaile na malý závody." pravil hoch přezíravě.
Co na to říci, přátelé. Jsme odhaleni na kost. Celý minulý týden žena trávila tím, že pomocí orálního sexu přesvědčovala 180 střelců ze 350 přihlášených, že je lepší sedět doma. A protože už někdy tak ve středu dopoledne bylo jasný, že to všechno sama nestihne, po šichtě jsem jí s tim šel pomoct...