Zaskočení lidé s bolavýma nohama

Po loňské improvizaci, na níž tím jednoznačně nejlepším bylo to vzepětí zúčastněných, kteří akci zpunktovali hygienikům navzdory, jsme se zase vrátili do Chrudimi.

Nadávky nás baví

"Vidim vyžilýho rockera. Na hlavě odrostlou, trochu umaštěnou a pocuchanou muletu. Na očích sluneční brejle, jako nosí Ozzy. V koutku párátko jako náhražku za cígo, protože ve škole se nekouří. Oděv vcelku jednoduchý - černý triko, přes něj bunda M65 tak stará, že by se jí v hospodě už ani neptali na občanku, ošoupaný - možná i trochu prošoupaný džíny a na nohou koně.
A dneska se naučíme vědecky uvařit kafe tak černý, že bude něco jako černá díra v hrnku.
...až to budete mít hotový, tak mě vzbuďte..."

Věnováno Psici, která jistě promine, že jsem kroužek vědecký vyměnil za modelářský. A ačkoliv to není nikde explicitně psáno, též koně za kanady...

Kterak mi praskla guma

dvakrát

žHavé výstřely

 Lenost je mocná a dnes se jí podařilo vyhnat mě místo vaření pro dvakrát M79 a jednou M17. Čekání na ně jsem si ve společnosti lahodného a voňavého G krátil vzpomínkou na večerní seriosní debatu se svojí přeúžasnou ženou.

Going dark...again...

Rok, možná dva a možná jen půl nazpátek jsem zaslechl rozhovor s Danem Vávrou (u něhož se snad příliš nespletu, když řeknu, že ho není třeba představovat), z něhož mi tehdy v hlavě neutkvělo mnoho. Vzpomněl jsem si na něj - a opět spíš na to, že jsem jej slyšel, než na nějaké detaily - o pár měsíců blíž k současnosti, když jsem po delším čase hrábnul do šuplíku po instalačních CD hry dost starý na to, aby jí v hospodě nalili.