Kam se podiváš...

 ...všude šišky!

Inženýr se dostal do věku, kdy se už jaksi začal lámat chleba a ve sportovním kolektivu se začalo řešit, kdo to s tim rugby myslí vážně a když, tak jak moc. A Inženýra baví sice hra, avšak zapisovat si, kolik přes svátky každej den udělal kliků a po Novym roce se s tim hlásit trenérovi, už podstatně méně.
A ačkoliv jsem se mu snažil vštípit, že silový trénink je k rugby nezbytný doplněk, zrovna tenhle způsob motivace k výkonům by mě nejspíš otrávil taky. Ještě bych se možná mohl trochu rozepsat o podezření, že některé rugbyové maminky působily poněkud přepjatě a samožerně, ale to není třeba. Je to koneckonců jen takový mlhavý dojem člověka, který si v průběhu let vypěstoval sebeobranný mechanismus v podobě selektivního mamvpičismu, tudíž mi přepjatý a samožerný přijde kde co.

Důležitý info tady je, že Inženýr svoji úspěšnou kariéru aktivního rugbysty nedávno ukončil. Leč zaujetí pro zmíněný sport mu zůstalo a navíc jím dokázal nakazit nemálo lidí okolo sebe. A tak se na UV...teda jako U Vávrů...už zas tolik nedohadujem o fotbale, jako spíš jestli se nám chce v tý debilní zimě na Markétu, abychom se podivali, s kym a jak se naše rugbyová repre popasuje tentokrát. Když jsme se takhle dohadovali naposled, usnesli jsme se, že se nám v tý debilní zimě na Markétu nechce. A prohloupili jsme velice, neboť toho dne naši rozbili Litevce 87:5. Šlo o rekordní výhru v soutěžním zápase a na to by se na stadionu koukalo moc hezky! 

K tomu došlo koncem února. Už od začátku téhož měsíce však na UV...teda jako U Vávrů...fungovala soukromá sázková kancelář otevřená čistě pro zpestření a lepší soustředění na zápasy letošního ročníku turnaje Six Nations, v němž se pravidelně utkává šestice nejlepších evropských rugbyových reprezentací - Anglie, Francie, Irska, Itálie, Skotska a Walesu. A tak jsme se každý týden poctivě věnovali hazardu a následně diskutovali zajímavé okamžiky jednotlivých zápasů až do posledního kola turnaje, které proběhlo 14.3.

...na kterýžto den se - co čert nechtěl - udělalo pěkný počasí a úplnou náhodou se v Říčanech hrál zápas český rugbyový extraligy mezi domácíma a pražskou Slavií a delegace z Vinohrad tam, jak asi již tušíte nemohla chybět. V půl druhý odpoledne jsme v sestavě Já, Inženýr, Hostinský a Zebřička vyrazili na wilsoňák na vlak pravidelné linky S9, Praha hl.n. - Benešov u Prahy.
Bylo to asi poprvé, co jsem Inženýra a Zebřičku viděl vedle sebe. Ačkoliv jsem si již dlouho vědom, že Zebřička je drobná žena a Inženýr nemá po kom být malý, přesto mě trochu překvapilo, že ji ten mládenec ve svých dvanácti letech asi už i zvládnul přerůst. No to nevadí. Do Říčan na hřiště jsme si přinesli hlad po vrcholném sportovním zážitku (nakonec - hrály spolu první dva týmy nejvyšší soutěže) a žížeň, kterou nám pomohla uhasit plznička (některým samozřejmě taková ta nealkoholická malinová), jejímž upíjením jsme si ukrátili čas před začátkem zápasu. Ten jsme pak my dospělci sledovali ze stínu břízy, po které lezl neposedný Inženýr ve zjevné snaze najít si pohodlné místo k sezení, z něhož by mohl sledovat dění na hřišti. K tomu lze říci zhruba tolik, že v první půli Slavia zjevně měla plán, který se pokoušela realizovat, avšak soupeř namítal. Nicméně aspoň se jí podařilo nakopat nějaké body z trestných kopů. Ve druhé půli se jí hra ale poněkud rozpadla a zápas skončil stavem 59:19 pro Říčany. 

Po návratu z Říčan jsem odevzdal Matouše do vlídné náruče jeho matky, Hostinského do vlídné náruče jeho ženy a příjemný odpoledne zavíčkoval se Zebřičkou krátkým posezením U Dandů, což bylo fajn převelice. Krom toho, že to bylo poprvé, co jsme spolu cíleně šli na pivo, místo abychom jeden na druhýho narazili na UV na šichtě, se mi tak totiž podařilo na pozadí odsunout průběh zápasů posledního kola Six Nations, o nichž jsem matně tušil, že mi tentokrát vklad nejspíš nezhodnocují.
Skutečně nezhodnotily. Že Skoti prohráli s Irama, to se dalo čekat. Že se Italové jako jediný na turnaji nechali porazit od Walesu, kterej jinak dostával nakládačku snad i od stánků s párkama, z toho už mi mlíko trochu zkyslo. Ale že se Angličani nechaj porazit trestnym kopem v čase 82:54? ...kterym Francouzi otáčeli ze stavu 45:46 na konečných 48:46? ...protože Angličani předtim neprokopli tři položený pětky, čimž marnotratně prohýřili šest bodů? To se mi ty vole snad zlej sen!

Nic-mé-ně! Vrcholným sportovním výkonům ve hře, která je zhruba něco mezi házenou a vraždou, stále ještě není konec.
Taste tužky, nabrušte si kalendáře, neb uvidíte neslýchané. 
3.4. se česká rugbyová reprezentace v přátelském zápase na Markétě utká s Mexikem. 
Tož donděte, ať se tam s Inženýrem sami nebojíme.