Age of Heroes

 aneb Spousta zbytečný práce

Vzhledem k tomu, jak jsem se tu nedávno rozplýval nad Ministry of ungentlemanly warfare a Masters of the air, nepředpokládám, že si někdo samým překvapením sedne na prdel, když sem hned takhle zkraje hulvátsky a bez předehry vrazim, že mám rád válečné filmy. Rád si připomenu ty starší, rád hledám nějaké nové a potěší mě, když třebas i náhodou zakopnu o něco, co jsem ještě neviděl.

Jednou jsem si takhle dělal pořádek v péčku... Teda...při hledání nějakých informací potřebných k jednomu budoucímu modelářskému projektu narazil jsem na britský film Age of Heroes, jehož tvůrci se chlubí, že je inspirován skutečnými akcemi 30. pluku Commandos, kterému nevelel nikdo jiný, než Ian Flemming. Si kuřte, že jsem si výskl a k tomu i radostí povyskočil pln naděje, že na takovéhle matérii si Britové jistě dali záležet. Age of Heroes tedy. Jméno zní spíš jako by uteklo z pera herním vývojářům... Tak před pětadvaceti lety... Nicméně pojďme se na snímek podívat blíže.

Děj začíná v červnu 1940 v okolí Dunkerque, kde se ztracená čtveřice britských vojáků vedená odvážným vojínem Rebelem snaží dostat na pláž, kde se právě rozbíhá evakuace britského expedičního sboru zpět na ostrovy. Cestou narazí na malou pěší jednotku pod velením kapitána Osla, který rozhodně trvá na tom, aby se zmíněná čtveřice přidala k jeho mužům a spolu s nimi se pokusila Němce zadržet na mimořádně významné křižovatce lesních cest Čertvíkde. Dojde k roztržce, protože Rebel ani Osel nehodlají ze svých záměrů slevit. 

Střih. Ocitáme se s vojínem Rebelem ve vojenské věznici, kam se zřejmě dostal proto, že ho Osel obvinil z dezerce. Od zlomyslných dozorců zde prožívá značná příkoří nejen on, ale i jeho spoluvězni, mezi nimiž je z důvodů, o nichž se autor scénáře asi neobtěžoval přemýšlet, voják Držka. Voják Držka je příslušníkem jednotky Commandos královské námořní pěchoty, o čemž se Rebelovi nezapomene párkrát zmínit, a minimálně jednou přidá i tvrzení, že si ho z toho kriminálu jeho velitel brzo určitě vytáhne, čemuž Rebel uvěří, protože to samozřejmě dává perfektní smysl. Protože když se voják ocitne v místnosti s cezenym vzduchem, je to proto, že se v nepřátelském znamení štíra střetl mikrokosmos s makrokosmem. Rozhodně s tim nebude mít nic společnýho možnost, že právě toho svýho velitele asi něčim nasral...

No nic, jdeme dál. Další střih nás přenáší do kanceláře plné stolů, výkonných čičmundů ve zpocených košilích a cigaretového kouře, kteréžto propriety navozují dojem horečné činnosti. Mezi stoly prochází major Unavený Hrdina. Toho ztvárnil Sean Bean, pravděpodobně nejdražší položka v rozpočtu. Sama přítomnost právě tohohle herce spolu s pár dalšími dílčími zápletkami poměrně brzy napoví, že v tomhle díle se scénárista nerozpakoval zabít i vyložený sympaťáky. Ale nepředbíhejme. Unavený Hrdina krokem pomalým avšak neochvějným dospěl do kanceláře komandéra námořní rozvědky, kterého ztvárnil James D'Arcy a asi má představovat Iana Flemminga, od něhož se dozví o Mimořádně Důležité Misi. Jako každá slušně vychovaná Mimořádně Důležitá Mise se i tato vyznačuje několika věcmi:
1) Musí se podařit stůj co stůj. Pokud se nepodaří, všechno je ztraceno! Všechno, rozumíte? Vy, já, budoucnost světa a okolí, ba i křeček, o kterého se špatně starají vaše děti.
2) Je málo času na přípravu. Tak strašně málo, že to mělo bejt hotový už předevčírem.
3) Je málo lidí. Potřebuješ 30 mužů? Dám 6. Usnadní to logistiku (na kterou se pak taky vyseru).

Kvůli Mimořádně Důležité Misi si major Unavený Hrdina pro vojáka Držku do kriminálu skutečně přijede. Z toho je Rebel tak celej pryč, že majora odzbrojí, vezme do kravaty a pod pohrůžkou, že majora jeho vlastní zbraní zastřelí, se mu nasere do auta taky, že jako jede s nima, protože tohle všechno je přesně to, co by ho zkušený velitel Commandos nechal udělat a navíc mu to Držka slíbil, že jo. Major Unavený Hrdina Rebelovi nezlomí ani jednu ruku, vůbec ho nezabije, naopak si Rebela překvapivě skutečně nechá, spolu s ostatními brousky pečlivě vybranými pro Mimořádně Důležitou Misi jej vezme kamsi na skotskou vysočinu a podrobí jej výcviku, při němž se Rebel ukáže být spíš tak trochu fňukna. Ale Unavený Hrdina v něm něco vidí a nechá si jej i tak.

Když se blíží termín akce, výcvikový tábor navštíví komandér Flemming, aby vojákům sdělil, co že je to tedy čeká. 
Skupina bude vysazena v Norsku, kde bude jejím úkolem zničit novou radarovou stanici, kterou tam Němci instalovali a způsobuje tuze velké potíže britským bombardérům. Kromě fyzické likvidace je také potřeba vymontovat klíčové technické prvky radaru, aby je mohli posléze technici doma v Británii podrobit výzkumu. Za tímto účelem se ke skupině komanďáků přidává Nerd z řad RAF, který má za úkol tuto extrakci provést. Poté, co na střelnici předvede své pojetí zacházení se zbraní, vydá Unavený Hrdina Rebelovi eticky kontroverzní avšak pochopitelný rozkaz Nerda zabít, "kdyby něco"...

Střih, tmavá noc. Skupina na letišti v nervózním tichu nastupuje do letounu Halifax. Ono nervózní ticho naruší teprve noční stíhač nad Norskem, který Halifax sestřelí. Většina mužů záškodnické skupiny letoun v relativním pořádku opustí, skupina však přijde o podstatnou část vybavení. A samozřejmě díky incidentu se stíhačem skupina dopadla jinde než měla a samozřejmě, že se v oblasti zrovna pohybují silná uskupení těch nejesesáčtějších esesáků v Norsku, kteří posléze skupinu britských vojáků pronásledují (ale zároveň si dávají bedlivý pozor, aby ji náhodou někde omylem nepředběhli). Skupině se podaří zorientovat v terénu a kontaktovat norský odboj. Ten na sebe vzal podobu drobné roztomilé zrzky, která Brity zavede k radaru. Cestou se výprava zastaví na samotě u jedné početné norské rodiny, která Brity vcelku ochotně nakrmí, což od esesáků posléze šeredně odskáče.

Radar je po choreograficky vcelku dobře natočené přestřelce zničen a vybrakován, po čemž se skupina z boje odpoutá a úprkem v prk míří na pobřeží, kde má čekat ponorka a odvézt je domů. Protože to ale Flemming na štábu nějak posral s kalendářem nebo co, námořnictvo se neobtěžovalo ponorku na podporu Mimořádně Důležité Mise vypravit, takže zbytek Britů místo na pobřeží musí pěšky do Švédska, což je od radaru dost štreka a navíc úplně na druhou stranu. Epické finále přichází na již zmíněné samotě, kde Britové v úplně nevypálený stodole pod senem objeví postřílené Nory, nad jejichž osudem se rozhodnou chvíli truchlit. Délku truchlení si již přesně nepamatuji, nicméně stačila na to, aby je tam načapala ta parta oněch nejesesáčtějších esesáků, ke kterým se však poněkud překvapivě po nočním přepadu radaru žádné další jednotky nepřidaly. Protože se nejesesáčtější esesáci kromě mimořádné krutosti vyznačují též mimořádnou tupostí, bez předchozího prohledání okolí se ve velmi ležérní formaci rozestaví na jediné místo mezi stodolou a obytným domem, které lze považovat za v podstatě dokonalou kill-zónu - otevřené prostranství bez možnosti krytí umožnující křížovou palbu z obou budov, aniž by se střelci navzájem ohrozili. Němci tedy měli solidní početní převahu, taktická situace ji však do značné míry smazala. 
Očekával jsem další choreograficky vcelku slušně natočenou přestřelku, po níž se vítězní Britové, možná chudší o Unaveného Hrdinu, budou moci nerušeně stahnout do toho Švédska. K čemuž vlastně asi nakonec tak nějak i došlo, jen bez toho pozitivního dojmu z pojetí toho epického finále. Sean Bean to v každém případě ani tentokrát nedal.

Titulky, konec, kino tone v němém úžasu...

Protože do psí pochvy urousaný proč?

Teď bych mohl začít jeden po druhym rozebírat početné detaily, které film srážely. Namátkou:
- proč scénář podává jako negativní postavu kapitána Osla, který učinil vojensky v podstatě správné rozhodnutí? Boj na zdrženou sloužící ke krytí ústupu hlavní části vojska je naprosto běžnou součástí vojenských příruček doslova libovolné armády. Pokud scénárista chtěl z kapitána Osla mít skutečně osla a Rebelovi získat lajky, měl ho spíš nechat se cpát na poslední místo na evakuační lodi, ze kterého by se navíc pokoušel vyšoupnout Rebelova těžce zraněného kamaráda, za což by od Rebela na frčky nehledě po zásluze dostal do držky.
- proč nechává scénář Rebela věřit evidentní kravině? S tím souvisí otázka, proč dělá z Unavenýho Hrdiny důvěřivýho pitomce tim, že ho nechá odzbrojit od někoho, kdo předtím sám již byl jako důvěřivý pitomec ustaven? Celý Rebelův nástup ke Commandos šel úplně jednoduše vyřešit náborovym důstojníkem s nabídkou "Buď my, nebo kriminál."

Tohle by bylo na dlouho a já se přiznám, že mě už teď to psaní zas tolik nebaví, protože podléhám pocitu, že tomu filmu věnuju víc úsilí, než scénárista. Tak si to "proč" vztáhnu spíš na zápletku jako takovou. Proč je potřeba si vymýšlet scénář někde, kde jich historie sama napsala dost?
Mimořádně Důležitá Mise není tak úplně smyšlená. V noci z 27. na 28. února 1942 se ve Francii nedaleko od pobřeží sneslo 120 britských výsadkářů s na chlup stejným zadáním - vymontovat klíčové technické prvky a posléze zničit pobřežní radarovou stanici nedaleko obce Bruneval (hledejte výrazy Operation Biting, případně Bruneval raid). 80 výsadkářů mělo vyřídit stanici, 40 mělo zajistit evakuační pláže. To se sice nepovedlo, avšak když se od zničeného radaru stahoval zbytek výsadku, společnými silami už Němce na pobřeží přetlačili a na lodích Královského Námořnictva bezpečně odvezli domů sebe, potřebné součástky radaru a k nim ještě dva zajaté německé techniky z obsluhy stanice. To vše za cenu 2 padlých, 6 zraněných a 6 zajatých výsadkářů. Je to takhle snad málo fotogenický? Nabízí Francie málo dramatický pozadí, že bylo potřeba tu stanici přemístit ausgerechnet do Norska, kde Britům neměla jak překážet a Němci ji tam tim pádem neměli důvod stavět? Nebo je 120 chlapů moc a vypadali by pak málo "speciální"?

Hádám, že Norsko se produkci dostalo do hledáčku jednoduše proto, že v první polovině války šlo o vcelku častý cíl britských kombinovaných operací a mimo to právě v Norsku došlo k jedné z nejslavnějších záškodnických akcí, které Britové zorganizovali. Šlo o útoky proti hydroelektrárně Vemork ve Rjukanu, která by sama o sobě nebyla tak zajímavá, kdyby tam norští vědci pod přísným dohledem Němců nevyráběli těžkou vodu. Tu pak hodlali využít pro stavbu jaderné zbraně. 
Akce proběhli dvě; operace Freshman a operace Gunnerside. Ta první dává dobrý materiál pro tragédii. Tým 30 výsadkářů a ženistů měl být v kluzácích dopraven do Norska nedaleko Vemorku s jednoduše formulovaným úkolem proniknout do objektu elektrárny a zničit zařízení na výrobu deuteria. Problémy nastaly už cestou, kluzáky více-méně všechny ztroskotaly a kdo z Britů nezemřel při tom, toho později Němci postavili ke zdi na základě tehdy vcelku čerstvého Hitlerova Kommando-Befehlu, který nařizoval veškerý personál spojeneckých speciálních jednotek likvidovat.
Operace Gunnerside proběhla později, provedla ji skupina 7 v Británii vycvičených norských odbojářů a byla úspěšná. Průnik do objektu rjukanské elektrárny, vzhledem k její poloze nad divokým skalnatým údolím, je pro oko diváka Velký Dobrý, čehož si všimli filmaři už v polovině šedesátých let 20. století, když Britové ve spolupráci s Nory příběh operace Gunnerside pečlivě zpracovali ve filmu Hrdinové z Telemarku...

A různých jiných akcí v různých jiných exotických lokacích od polárních krajů, přes mírnou Francii nebo Středomoří, po upocené horko barmské džungle, proběhly desítky... Zajímavé by byly všechny. Některé mohly být oslavou síly, kterou v sobě Britové našli po porážce ve Francii, jiné připomínkou obětí, ke kterým občas nevyhnutelně docházelo. Tak či onak ale člověk nepotřebuje mít druhou světovou jako fetiš, aby se o nich dozvěděl. Pro ty náměty si stačí dojít na wikipedii. Blíž než tam nikdy nebudou.
Než jí filmaři vezmou na vědomí, já v rámci tématu budu muset vystačit s filmy většinou starými 60 - 70 let.
...zaplať Buddha aspoň za toho Postmastera...