aneb Když se lepí s kyselym ksichtem
Kde začít s timhle vehementem, na to abych se asi skočil zeptat do Delf. Nebo aspoň Jolandy...
Již loni v srpnu jsem se zmínil, že my Veselí Lepiči máme takový zvyk stanovit si na ÚV politický závazek slepit něco na nějaké společné téma a to posléze prezentovat na klubovém stole na některé z mnoha soutěžních výstav, přičemž vzhledem k důkladně zchmeleným vztahům s pány v zelených tričkách je tou soutěží již několikátý rok po sobě Dobříšská šelma.
Loni se náš klub prezentoval zdravým chrupem, letos jsme se velectěnému diváctvu rozhodli ukázat vejce.
Dovolte mi vás seznámit s fenoménem cute-modelů. Jako spoustu jinejch úchyláren, i tuhle vymysleli Japonci. Začalo to letadlama, který výrobce zparchantěl do proporcí vajíčka, což pak celý kategorii těchto modelů dalo název "egg-planes". Proč jim to přišlo bejt dobrej nápad, na to se mě neptejte. Ale svoje kupce si to našlo, a tak nejen, že je to tu pořád s náma, ono se to časem z letadel rozšířilo i na lodě a tanky...
A neptejte se mě ani na to, jak se stalo, že jsme si vejce zvolili jako téma klubového výstavního stolu. Podstatná část klubáků se na přímý dotaz dušuje, že egg-planes/cute modely jim nic neřikaj, vyautovanej stavitel těchto ptákovin je u nás jen kolega Rabín. Přesto se to nějak prohlasovalo a mně už zase matika nematikuje... :-D
Já se původně zůčastnit odmítl. Proti volovinám obecně vzato nic nemám - tu a tam nějakej šnek je v pořádku a aspoň jednoho warhammerovskýho dreadnoughta (Leviathan nebo Deredeo jsou vyloženě nádherný) bych už měl dávno doma, kdyby ty modely od Games Workshop nebyly tak "ultimátně přepíčený". Ovšem to neznamená, že musim mít doma každou. Dreadnoughty - lhostejno který z těch několika typů - mají svou osobitou estetiku a váže se k nim příběh, který buď zaujme nebo ne. Šneci jsou prostě prdel. Ale egg-planes, jakož i jejich technikářský a lodičkářský deriváty, považuju toliko za zparchantělost, která žádnou hodnotu nepřidává, spíš jí trochu ubere prostě tim, že existující předlohu deformuje...
Odolával jsem tedy nátlaku zejména ze strany klubového pokladníka, který ve svém přesvědčování zašel dost daleko, když mi kupříkladu vyhrožoval, že mi nějakej egg-plane koupí sám.
"Víš co? ...kup! A pak ho slep a celej si ho nech..." jsem mu tehdá říkal. A myslel jsem to úplně vážně.
Ovšem pak mi do toho hodil vidle kolega Žabák, kterej se pochlubil tankem Somua S-35 z edice World War toons od čínské firmy Meng a povykládal, jak to k sobě jde dobře, je to za chvilku hotový a člověk si u toho tak pěkně odpočine od honění milimetrů...
"Jde to k sobě dobře" a "za chvilku hotový" jsou zaklínadla, na který modelář slyší. Úplně každej. Krom toho byl Žabák teda taky jedinej, kdo se v rámci týhle klubový výzvy chopil nějakýho tanku. Zvědavost v synergii se solidaritou mi nakonec způsobily úbytek zhruba tří stokorun z peněženky, kteréžto bankovky jsem vyměnil za britský tank Matilda Mk.II ze stejné série a od stejného výrobce, jako výše zmíněná Žabákova Somua.
Žabák nekecal, šlo to k sobě dobře. Za víkend byla Matilda pohromadě, další večer nebo dva zabralo nastříkání kamufláže. K tomu jen přípodotek, že i kdyby to k sobě tak dobře nešlo, o moc déle by stavba netrvala, jelikož jsem si předem slíbil, že tomu nevěnuju ani o minutu víc času, než bude potřeba k tomu, aby model držel pohromadě.
Ke kamufláži jsem přistoupil v podstatě stejně. Z těch dvou, které v krabičce nabídl výrobec jsem si nevybral žádné. Britský stroj v pouštním counter-scheme představoval neakceptovatelný voser, kořistní německý stroj byl sice jednobarevný, ale černý kříže na Matildě jsou nevkus...
I stalo se, že jsem si na ní zaexperimentoval a prvně zkusil kamufláž stříkat free-hand, tedy bez předchozího vymaskování jednotlivých barevných polí. Dostala kamufláž ze dvou odstínů zelené, která odpovídá zbarvení v němž tyto tanky sloužily na jaře 1940 u British Expedition Force ve Francii.
...no a jak jsem tak koukal na ten vehement před sebou, mezi ušima mi vyklíčil nápad. Zparchantělá Matilda v zelenym kabátě mi nějako připomněla tank Rogal Dorn právě z o pár odstavců výše zmíněného světa Warhammeru 40 000.
Nesměle jsem oslovil Ogří doupě, zda-li by mi nedoporučili nějakou burzu, kde si hráči a sběratelé mezi sebou různě šmelí se zbytkama dílů a obtisků z warhammerovských modelů.
"To se klidně zastavte u nás v obchodě, my tu toho máme, že to přehazujem vidlema." zněla jejich odpověď. Pročež jsem se střelhbitě vydal do obchodu na Moravský vybaven uzaviratelným pytlíčkem a nůžkami, abych si mohl z nabízených aršíků odstříhnout. Položili přede mne solidně naplněnou krabici s mnoha téměř kompletními aršíky a když mě viděli, jak tahám z kapsy nůžky, udiveně se tázali, proč si některý z těch aršíků nevezmu celý... Takhle hodný tam na mě byli!
A tím bylo rozhodnuto. Matilda nebude ani z Afriky, ani z Francie. Matilda bude z Cadie!
Královna pouště zdatně překonala úskalí bojů na severu Afriky, v džunglích Nové Guineje... A pak dalších čtyřicet milénií krutých válek napříč galaxiemi, aby na ní Techpriesti kapituly Adeptus Mechanicus plácli Pečeť Čistoty a jménem Zlatého trůnu ji opět poslali do služby ve svazcích imperiálních gard při obraně Cadie proti silám Chaosu.
Stay vigilant! Cadia stands!
A dáme si k tomu i písničku.
...nebo dvě...
Donedávna jsem vůbec netušil, že k životu potřebuju hudební žánr Space shanty. Už to vim. A vy to od teď víte taky. Nemáte zač.
-----
Ale lepit znova egg-plane, či jinou takovou ptákovinu, už mě snad nikdo nutit nebude. Byť jsem si to v závěru trochu osvěžil tim Warhammerem, buňky, který by mi dovolily říct, že mě tenhle model bavil, mi ani tak nenarostly...
Takže dobrý, ale jednou stačilo.
Žádné komentáře:
Okomentovat